Homo Erectus – Homér

HOMO ERECTUS

Po zemi plazej se hadi.
Věděj to staří i mladí.
Když někdo plazí se, to je přeci hnus.
Když už ne Sapiens, aspoň Erectus …

Od mládí člověk je blbej.
Ty taky musíš bejt tvrdej
a urvat ode všeho kus.
Když už ne Sapiens, aspoň Erectus …

Od mládí člověk je hajzl,
bráchovi jednu jsem majzl
a odvez ho pohřební vůz.
Když už ne Sapiens, aspoň Erectus …

Já mám tu smůlu, že vidim:
Po zemi plazej se lidi,
nejprašivější ze všech lůz.
Když už ne Sapiens, aspoň Erectus …

Takže jsem už se vším seknul.
Kdyby mi někdy někdo řeknul:
Ty vole, postavit se zkus!
Když už ne Sapiens, aspoň Erectus …

homo erectus – člověk vzpřímený,
pozn. autora
25.1. 95
psací stůl

HOMO MUSCULUS

Co jsi to povídal?
Raději rychle táhni!
Mám místo mozku sval,
jesli chceš, tak si šáhni.

Hnáty ti zpřelámu,
neměl jsi, chlapče Štěstí.
Vzpomínej na mámu,
až zpracuju tě pěstí.

Nás každéj ocení,
my Silní, Neomylní,
že máme myšlení
poněkud infantilní?

Radím ti, abys vstal.
A stůj, ty hajzle rovně.
Já taky študoval –
– deset let v posilovně.

Kde ses tu vůbec vzal?
Aspoň si dáme páku.
Koukáš, 'sem ti to dal!
Kdepak ty – do lapáku!

Ty budeš dycky myš.
Zkurvený IQ testy.
Však ještě uvidíš –
– my máme jinší tresty!

epilog:
Ne abys někde něco psal!
Víš, my jsme hoši tvrdí.
Namísto mozku máme sval.
Máme bejt na co hrdí!

28.1. 95
bejvalej mukl homér
psací stůl

KAT
/věnováno Ladislavu Klímovi/

V hospodě něco se zapíjí.
Sedí tam zas spousta lidí.
Proč mi ten chlap kouká po šíji?
Nebo už dvojatě vidím?

Ruce má jemný jak ruce žen,
všichni bezstarostný pijí.
Možná jsem jen trochu podroušen.
Chlap kouká se po mý šíji.

Pak se jen zděšeně otočím,
když spatřím ten pohled zmijí.
Dívá se mi přímo do očí,
kde se tu v putyce skryji?

Jako bych byl kratší o hlavu.
Švadlenky rubáš mi šijí.
A vidím svou vlastní popravu,
kdepak jen tu hanbu smyji?

Jen slyšim pinkla, jak hovoří,
že si to takhle brát
nesmím.
Ať zmizej už všichni netvoři.
Je to jen státní kat.
Nesním.

30.1. 95
psací stůl

BLOUZNIVEC

A promluvit jsem měl.
Ať se mi ,kdekdo směje.
Jenže já bohužel
nepřišel z Galileje.

A poznat prý jsem chtěl,
uvidět, co se děje.
Jenže já bohužel
nepřišel z Galileje.

A promluvit jsem měl,
nevypravil ni větu.
Jenže já bohužel
nepřišel z Nazaretu.

Pořád jsem cosi chtěl,
kdo poslouchal by sketu.
Já totiž bohužel
nepřišel z Nazaretu.

A když jsem poznat měl
poznal jen hnusný chtíče.
A taky bohužel
jak děsnej strach mám z biče.

Já náhle nevěděl
však každý dobře ví že.
Jak strachy jsem se chvěl
a strach mám dosud z kříže.

Než viset na kříži
tož rači pívo píti.
To mě nic netíží
a chápat smysl žití …

Tak rači nemyslet,
než chápat žití smysl.
Je mi už třicet let
nač zatěžovat mysl …

30.1. 95
Semilasso

STROFY

Proč mám být vlastně spokojen?
Cosi mi ústa zamyká.
A strach mám vyjít s pravdou ven.
To vás se, slečno netýká.

Jsem nula, proto asi jsem.
Ustavičně si naříkám.
Až příjdou, řeknou: Chlapče jdem!
To vás se, slečno netýká.

Po noci přicházívá den.
Já naprázdno jen polykám,
když vidím posměch v očích žen.
To vás se, slečno netýká.

S takovou nikam nedojdem.
Nepodařená replika.
Tak rozejdem se asi v zlém.
To vás se, slečno netýká.

Lidi maj pro mne spoustu jmen.
Žádné z nich mi nic neříká.
Jsa na pranýři vystaven.
To vás se, slečno netýká.

Celkově vzato: Čert mě vem!
Raděj se se mnou nestýká,
kdo nechce opláceti zlem.
To vás se, slečno netýká.

16.9. 95
špitál

POCHOD PADLÝCH REVOLUCIONÁŘŮ

dou tiše vpřed, každý jen kost a kůže,
rozbité nohy a roztřesené ruce.
Nepoznám ženy a nepoznávám muže.
Takhle se, prosím dělá revoluce.

Někteří mlčí a jiní blekotají,
někteří pláčou a jini se jim smějí.
Jde pochod tupců, co na válku si hrají.
Takhle se, prosím chodí za naději!

Jdou nazí vpřed, cáry už zahodili,
vymyté mozky, zkrvavená ústa.
A ideály, o kterých prý snili?
Snad pocit viny možná někde zůstal …

Jdou tiše vpřed, cesta je kamenitá
a bosé nohy ji barví krví rudou.
Noc, temná noc, nikdy nezačne svítat.
Takhle se, prosím chodí za záhubou.

Toulaví psi a na obloze vrány.
Jen pořád vpřed, není se čeho lekat.
Jdou tiše vpřed, jdou bez bázně a hany.
Vždyt anděl smrti s úsměvem už čeká!

21.9. 95
špitál

JEDNODUCHÁ

Lidé jsou dost jednoduší
málokdo to ovšem tuší.
V jednoduchosti je krása,
duše blbá nad tím jásá.

Lidé jsou dost jednoduší,
většině to celkem sluší.
Vše jen trochu složitější
je jen vnější v zemi zdejší.

Lidé jsou dost jednoduší
a král Lear má oslí uši.
Osel na nic nenaříká.
Jednoduše stojí, hýká.

Lidé jsou dost jednoduší.
Povětšinou slepí, hluší.
Než hloupému napovídat
raděj samé osly vídat.

Lidé jsou dost jednoduší.
Deset milionů duší
jednoduše na vše kývne
napije se píva, říhne.

Lidé jsou dost jednoduší.
Jednou sami sebe zruší.
Málokoho to však zkruší.
Vivat, bratři jednoduší!

12.9. 95
špitál

TESTAMENT

Kdo na mě vyleje pomeje?
Kdo za mě kadeš se pomodlí?
Kdo se mi naposled vysměje
přidáje k tomu vtip oplzlý?

Kdo z vás mi naposled nabije?
Kdo svíce u hlavy postaví?
Kdo na mě s odporem naplije
a potom konečně odpraví?

Kdo vezme mý místo v putyce?
Kdo první zašeptá Jisgadal?
Kdo urazí zámek márnice
kopanec poslední by mi dal?

Komu jsem smrtí svou ulehčil?
Kdo za to v rubáš mne obleče?
Kdo poví: Život mu nesvědčil
hlavně, že kořalka poteče!

Kdo na mě vyleje pomeje?
Až mě ven na márách ponesou.
Jak to, že nikdo se nesměje?
Holt ti mí známí nic nesnesou …

věnováno I. B. Singerovi

19.9. 95
špitál