Homérovo poslední blues

MAMKA BASTET

Jsi kočko zvyklá žíti na zámečku,
snad mamka Bastet oči přimhouří,
když na tvý svatbě ponesou ti vlečku
jen černí pouliční kocouři.

Jak malý kotě šla jsi vždy na dračku,
rvali se o tě až krev chlístala.
A tys každýho brala jako hračku.
Až mamka Bastet všechny ztřískala.

Každej večír mňoukali pod tvým oknem
kocouři ze tvejch dívčích románků.
Mamka Bastet pravila – všichni zcvoknem
a zavolala raděj ochranku.

Tvý mamce Bastet stavívali chrámy –
má mauzoleum kdesi v Egyptě.
Teď svojí cérce olizuje šrámy.
Je ztahaná jako horník po šichtě.

Jsou kočky zvyklé žíti na zámečcích,
už je mi jedno, kdo bude tvůj choť.
Svou grácii jsme zdědili po předcích.
Tak mamku Bastet k hrobu dopprovoď.

Zajel jsem si na vandr do Egypta,
do pyramid se vplížil potají.
A najednou se otevřela krypta,
kde mamka Bastet s cérkou spinkají …

5.7. 2011 restaurace

EUTHANASIE

Pravidelně mi srdce bije
a tlak taktéž v normě mám.
Primář však praví – nepřežije.
Než havrany bejt oklován,
budu syčeti jako zmije
a výti jako šakal sám.
Zasloužím si přec přízeň dam.

Jenže pak mě lapiduch zbije,
primář jen hlavou pokývá.
Vím, zbejvá euthanasie,
než zahrabán bejt zaživa.
Před smrtí v bolestech se svíjet …
Marno se tím zabývat –
felčaři už mi dali mat.

Ten pacoš neprošel selekcí
těch přemoudřelejch mediků.
Smrtelnou píchnem mu injekci,
měl spoustu hnusnejch zlozvyků.
Tak proč civej jenom slepci
stejně jak panna po styku.
Zkalil jen jeden z klasiků.

Pravidelně mi srdce tluče
a tlak taktéž v normě mám.
Primář však dlouho do mě hučel –
než skončit na odluce sám.
Spraví to euthanasie,
normální člověk nad tím blije,
neandrtálci měli kyje –
vše splnilo svůj účel …

10.10. 2011 restaurace

BAJKA

Slyšels kámo tu bajku
o lesíčku či hájku,
kde chlapi ženy loví?
Ony rády poshoví –
ty stromy nic nepoví.

I když jsou nezletilé –
to přec je pravá chvíle
v Zamilcu trávu zválet,
panenství dáti vale
Spokojily se s málem …

Až budou dlažbu šlapat
a s úchylama chrápat.
Vzpomene na ten hájek
děvka jež ohon saje?
Ať hájek jde do háje.

Zatím je nikdo nezbil,
jen se z nich staly lesby.
Ti chlapi jsou nevěrní,
ožralí a dotěrní.
Jak těžko je usměrnit …

Patří do říše bajek
Zamilovaný hájek.
Z děvčátek jsou stařeny
a já denně spařený.
Voddělejte ty křeny!

5.10. 2011 restaurace

IKSTÁ DEPKA JIŽ

Podzim to je září
a Svitava smrdí.
Jen kočky se páří,
to každej potvrdí.

Zejtra začne podzim,
brzy po něm zima.
Jsou nonstop provozy,
v nichž noc lze proklímat …

Podzim to je září,
posléze prej říjen.
Maj strach všichni staří
a choří se svíjej.

Až začne ten podzim,
hnedle zmizí víra.
A umrlčí vozy
nestačej je sbírat.

Podzim to je září,
i má kočka ví to.
Já vod rána pařím –
snad je jí to líto …

Však co s tím nadělá,
je to jenom kočka.
Podzim mě voddělá,
zimy se nedočkám.

Podzim to je září
a Svitava smrdí.
Je konec, lazaři –
všichni na vás prdí …

31.8. 2011 restaurace

KDYBY

Až bolestí se budu kroutit
z přeplněnýho teřicha.
Až se mý plány začnou hroutit,
příliš pozdě honit bycha.
Mohu si ovšem říkat kdyby –
naleznu jenom vlastní chyby
kdyby …

Až z temene mi slezou vlasy,
buď stářím nebo nemocí.
Až žádnej lékař mě nespasí –
už nebude mi pomoci.
Bude mi říkat – chlape, kdyby
nedělals celej život chyby
kdyby …

Až prachy se mi rozkutálí,
ty mince jsou moc kulatý.
Na koho potom vinu svalit –
na vlastní ego proklatý?
Můžu si říkat stokrát kdyby,
odpoví – každej dělá chyby
kdyby …

Až funebráci zakopají
do jámy moje ostatky.
Ti holomci to místo tají,
bych nevrátil se nazpátky.
Moji přátelé řeknou kdyby –
ten Homér nám tu kurňa chybí,
kdyby nebyl palice tvrdá,
kdyby svůj mozek neproglgal
kdyby …

1.9. 2011 restaurace

KOČIČÍ ZPOVĚĎ

Teď zdám se nyvá, unylá –
jsem se právě probudila.
Jestli máš chuť, tak si mě hlaď.
Nebude po mém – packou seknu
a svoje ostré drápky vetnu
v tvou ruku nebo bledou skráň –
drápy toť jediná má zbraň.
Člověče, svobodu mi vrať!

Já nejsem hračka na klíček,
zanech pitomejch slovíček.
Čičiči se mi protiví …
Jen já jsem tady královna
a ty jsi šlápl do hovna.
Tudíž teď smrdíš jako cap,
ať ženská jsi nebo chlap.
Všichni lidi jsou oškliví!

Tak nech svoji kočičku bejt –
musí se ikskrát denně mejt.
Já nechcu hladit, nechcu nic.
Bude vždy po mém, packou seknu
a proseknu ti třeba tepnu.
Dej bacha, tvá kočka je dáma
a momentálně chce bejt sama.
To praví kocour z Řečkočic.
Všechny jsou stejný – no tě pic …

7.9. 2011 restaurace

BABÍ LÉTO 2011

Když nastává nám léto babí,
pivnice k posezení vábí.
Kočky se choulí do klubíčka –
by urvaly zbytek teplíčka.

I ptáci tažní se houfují
a emigrační plány kují.
Tam se bijou a tam je zas hlad –
letošní podzim má spoustu vad.

Slunce se dere spoza mračen,
já jeho jasem jsem omráčen.
Číšnice soucitně se dívá –
ta mdloba bude asi z piva.

Zůstaň tu ještě léto babí.
Požádej zimu, zda mohla by
ostat někde na Sibiři –
prosej kočky i netopýři.

Barevný listí mi nevadí,
též moje číča chce pohladit.
Jen ať se na sluníčku hřeje –
Zima toť konec epopeje.

Září to už je konec léta,
jakápak bude má vendetta?
Zlou zimu poslat tam v inferno –
To by pak chlapi bylo terno!

14.9. 2011 restaurace

MĚSTO DUCHŮ

Když hlavy padají do koše,
jedna, druhá a po ní třetí,
asi to nejni zcela košer.
Odveďte prosím aspoň děti.

Dětičky však nadšeně koukaj,
úča má pohled celý zjihlý.
Večír se okolo potloukaj,
by ji tam s holomky přistihly.

Velmi rád chodím na popravu –
ten kat ja fakt chlapík šikovný.
Psal mi Pepa esemes zprávu,
že úča míří do katovny.

Joj, meč se sám od sebe pohnul,
jakmile mezi dveře vešla.
Kat sice učitelku ohnul.
Však do tejdne ze světa sešla.

Teď stojí podobna jsouc soše,
namísto džínů rubáš bílý.
Už hlava koulí se do koše.
I na tý popravě jsme byli.

Zmizela máma, pak i táta,
já marně hledám jejich hroby.
Jen vím že každá hlava sťatá
to naše město duchů zdobí.

Zbyl tu jen kat a pár holomků,
i starostu do kola vpletli.
Sem tam prej narazej si holku
a hlavu useknou ji v betli.

Už to fakt nejni košer,
todleto má bejt podle práva?
Kámošův pes prej včera pošel –
katovi narostla psí hlava.

22.9. 2011 restaurace

BLUES

Když spílají ti volů,
nemusíš bejt volem.
Toť blues zadního stolu,
od stolu za rohem.

Já mám tu svoje místo,
s osádkou si tykám.
Jděte se chlubit s bystou
ňákýho stáátníka.

Ten nejde semka za roh,
nezazpíval by blues.
Vždyť měkkej je jak tvaroh
a bere Antabus.

Na mě tu nejni vidět,
lumpové ať se styděj.
Piju v pološeru,
povím to i kléru.

Mně to šero nevadí,
kočky ve tmě vidí.
A nechají se hladit
jen vod hodnejch lidí.

I když sedím u stolu,
kde neslyšet řinkot.
My zůstanem pospolu,
ty moje čičinko.

Ťoť blues zadního stolu,
já dnes tu sedím sám.
Piju pivo ne colu
a ještě jich pár dám.

Toť slyšte páni spící,
zpívám poslední blues.
Pak pod mou šibenicí
zemře poslední z Múz.

26.9. 2011 restaurace