Homér – Divný dny

•••

Když se tak odhalím
jsem člověk bez šance.
A jemné nuance byly mi cizí,
vždyť jsem stále v krizi
a navíc bez šance.

Dneska mě ukládaj
havrani do hrobu,
rukama rozkládaj
a řečněj o Bohu …

Když se tak otočím,
co jsem tu zanechal?
Mrtvoly bez očí
a kdekdo se mě bál.
Ve svý zemi cizí
a až jednou zmizím
nastane candrbál.

IKONA

Na stěně ikona
se svatozáří.
To, co jsi vykonal
jednou tě zmaří.

Na stěně ikony,
naivní, prosté.
Zbytečný poklony,
nezvaní hosté.

Přijeli z daleké,
široké Rusi.
Vždyť právo odvěké
splnit se musí.

Maj u nás mafii,
svalnatý chlapy.
Všechny prej pobijí
medvědí tlapy.

Na stěně ikona
smutně se tváří.
Car dávno dokonal,
hvězda dál září.

BYTOSTI

Mlhavé dny prosincové
a bytosti téměř snové.
Chodí tiše po ulicích,
zapálím dnes za ně svíci.

Jsou to mrtví, já dobře vím,
na pozdrav mi neodpoví.
Kráčí tiše a pak zmizí,
divnou jsem měl dneska vizi.

Koho asi hledaj v městě,
možná že jim stojím v cestě.
Bílá ruka kdesi šátrá,
možná našla svýho bratra.

Trochu prší a trochu mží,
sedí tu kněz v černý kamži.
Se ho chopil kostlivý hnát,
zrovna, když mi chtěl požehnat.

Na hřbitově i v hospodě
bytosti se divný roděj.
Jsou to duše zaprodané,
nebudou ti říkat pane.

L.P. 2008

Překročit tento rok
a do příštího vstoupit.
Stačí přec jeden krok,
vždyť lidé jsou tak hloupí.

Překročit tento rok
a dalšího se zříci.
Jsem já to ale cvok,
válím se po silnici
a auta mi drtí obratle, kyčle, klouby.
Bejt už tak po smrti –
smrt s bolestí se snoubí.

Překročit tento rok
a do dalšího vstoupit.
Stačí přec jeden krok,
všichni se dají koupit.

Překročit tento rok,
nebaví mě osmičky.
Nejsem žádnej prorok,
neumím vázat smyčky.
Uklouzl jsem na ledu,
smrtka mi zamkla víčka,
Poslední koledu
zamňouká mi kočička.

DIVÁ BÁRA

Proč ti, Báro, říkaj divá?
ptám se a venku se stmívá.
Černý vlasy, černý oči,
divá Bára první skočí.

Na kopci se mládež schází
a úplněk nevychází.
Plane oheň, plane vatra,
proč se na tě dívaj spatra?

Hraje pub-rock, Bára skáče
přes oheň i pro lahváče.
Chasníci už dávno spějí,
neboj, Báro, neuspějí.

Nemáš žádný kamarádky,
nesvětíš církevní svátky.
Tam je kostel, vedla fara,
těm se vyhne Divá Bára.

Proč ti, Báro, říkaj divá?
raděj ji holka lokni piva.
Černý oči, černý vlasy,
oheň v tobě neuhasí
Žádnej svatej velebníček –
nemá k tvýmu srdci klíček.

KRÁLOVSTVÍ VRAN

Vešel jsem do království vran
a na hranicích padl.
Patolog řekl, k smrti uklován,
děsnej chaos tam vládl.

Hřívu mám jako hnízdo vraní,
ostatní vrány se mě straní.
Ačkoli všem kručí v břiše,
zřejmě patřím do jiné říše.

Vešel jsem kdysi do království vran,
na nebi vraní jízda.
Nebylo tam měst, chrámů či bran,
jenom rozpadlá hnízda.

Vraní království nemá krále,
klérus, vojáky a tak dále.
Ačkoli jsem se choval tiše,
nějakej špicl mě uslyšel.

Vešel jsem kdysi do království vran,
to učiní jen pizda.
Lovci vran kolem rozbili stan,
kulky nad hlavou hvízdaj …

LISTOPAD

Začíná měsíc listopad,
ze všech měsíců nejhorší.
Jen abych cestou neupad,
nechci sousedy pohoršit.

Nastal čas ranních mrazíků
a neuslyšíš zpěvného ptáka.
Důchodci jen tak ze zvyku
oblékli černá saka.

Začíná měsíc listopad,
dnes je jeho den první.
A ty, co léto jsi měl rád,
do teplých krajin zdrhni.

Začínaj rána mlhavá,
kočky tulí se k teplu.
Bezdomovci posmrkávali,
taky by brali betlu.

Začíná měsíc listopad,
hřbitovy ozáří svíce.
Poděkuj mrtvým nastokrát
a miluj je převelice …

CHODEC

Chodím po okolí,
mé tělo mě bolí.
Bdí a já nevím proč –
v těle hryže červotoč.

Chodím po okolí,
celé tělo bolí.
Neudržím ani moč –
včera přijel kolotoč.

Já nemám rád světský,
holky maj snad hezký.
Hrajou karty, nevím oč
a radějí mi – pod vlak skoč.

Já nemám rád světský
a taky nevěstky.
Vždyť je to jedna svoloč,
kdo v pekle zapálí mi louč?

Chodím po okolí,
vypiji cokoli,
co obsahuje alkohol.
Bože, už mě do hrobu skol …

ZIMA

Zima krutá a tuhá je,
těžko vydržím do máje.
Zima se o nás postará,
neb daleko je do jara.

Nenávidím mráz, taktéž sníh,
jen blázni jezdí na saních.
Raděj se dám ukřižovat,
než, nedej Bože, lyžovat.

Zima je svinská potvora
co zničí každého tvora.
Musíme pít více pálenky
a navlíkat si válenky.

Z nebe se vločky sypají,
ti, co na nocleh nemají,
Umrznou někde pod mostem –
toť patří k zimním radostem.

Zima krutá a tuhá je,
pravím na držku padaje.
Ve špitálu to přežiju
a snad se léta dožiju

DIVNÝ DNY

Skoro tejden jsem nenapsal
ani jednu řádku.
A pořádně se rozchlastal,
to má bejt v pořádku?

Můj mozek zcela tupý jest,
dělá ze mne trosku.
Na podzim vidím kytky kvést,
vzpamatuj se mozku!

V noci mívám vidiny,
jsou to spíše haluze.
Vyvádím hovadiny,
patřím ke zdejší lůze.

Tupě koukám na pípu,
už mi škopek nesou!
Já jen zuby zaskřípu,
kde přátelé, kde jsou?

Skoro tejden jsem nenapsal
ani jeden řádek.
Ať odkopnou mě jako psa,
to jen pro pořádek.