Homér zemřel – Homér

BÁSNIČKA …

Óm mani padmé húm …
netřeba překládat tu větu.
Co říci rudým chacharům?
Co povědět jim o Tibetu?

Říci, že jenom buddhisté
znají to pravé světlo,
když všechno je tu nejisté …
Čeká nás asi peklo.

Říci jim, že prostou láskou jen
můžem dosáhnout míru?
Vykopnou mě ze sálu ven!
Se mnou i moji víru.

Tu lásku měl jsem k lidem všem.
Býval jsem kdysi jiný.
Navždycky vzali mi z úst šém.
Teď jsem jen kupa hlíny …

7. 3. 99
věnováno lidem
my room

lod_blaznu

LOĎ BLÁZNŮ

Táta se upil, máma utopila,
ani já nebyl nikdy zcela košer.
Jediná možnost zbavit se kripla
byla hrůzná Loď bláznů Hieronyma Bosche.

Vyhublej jsem byl tehdá jako třtina,
hlady a zimou zřejmě bych už pošel.
Raděj se plavím kalnou vodou Rýna
na Lodi bláznů Hieronyma Bosche.

Sedíme tupě, čekáme co bude,
ta kocábka je z proutěného koše.
Kolikpak živých na konci cesty zbude
na hrůzrý lodi Hieronyma Bocche.

Co bude zejtra, co nás všecky čeká,
ve světlý chvilce i modlit jsen se zkoušel,
i když je jasný, že pohltí nás řeka:
Hrůznou Loď bláznů Hieronyma Bosche.

Se mi to kecá, když jsem dávno v Pánu,
však nechce se mi dělat v pekle světlonoše.
Vím přec, co spatřim, až jednou z mrtvých vstanu:
Hrůznou Loď bláznů Hieronyma Bosche.

16. 12. 99
špitál

BALADA ČARODĚJNICKÁ

Jen ty tvý oči svítěj noční tmou.
Pes zavyl, jak když zapláče dítě.
Tvý černý oči dokážou uhranout …
A potom upáli tě.

Když zadíváš se, prý rveš člověku duši.
Tvý oči jako pochodně svítěj.
Lidi jsou slepí, někteří zas hluší …
A proto upálí tě.

Kladivem do čarodějnic nesmíš bít.
A když tak, raději jenom skrytě.
Ať katolík jsi, pohan či snad Žid
stejně upálí tě.

Kde svítí nocí oči kočičí
zasel prý ďábel svoje sémě.
A hrobník už zas sahá po rýči …
A proto upálí mě!

1. 3. 99
my room

RAVEN

Popadnout dech se snažím stěží
a dobře vím, co bude pak
setkav se se všelikou zvěří …
Havran je prapodivnej pták!

Nesvítí slunce, porád sněží,
vyčet jsem ze severskejch ság
a kdosi pohledem mi měří …
Havran je prapodivnej pták!

Snad jiní lidé jsou furt svěží.
Neznají strach ze smrti. Však
ta si je stejně spoutá do otěží …
Havran je prapodivnej pták!

Dyk čas přec neúprosně běží
pak přijde čert či vlkodlak
ať na lásku a v Boha věřím …
Havran je prapodivnej pták!

Popravit mrtvého lze stěží.
Žebráku nelze sebrat vak
u sklenky píva tupě ležím …
Havran je prapodivnej pták!

epilog:
IQ má větší, než někteří
nejsem kouzelník ani mág
vidim jen sytě černý peří …
Havran je prapodivnej pták!

4. 3. 95
my room

BOSNA

A nikde nic, jen na nebi vran hejno
nad ztichlou zemí po celý den krouží.
A krákáj pořád tu svou notu stejnou:
„Po smrti proč bys taky nezatoužil?“

A nikde nic, místo stromů špalky.
Kolik hlav padlo, kolik jich ještě padne.
Démonů hlas ozývá se zdálky,
do tůní zas lákaj Najády vnadné.

Kdysi tu stál kříž Ježíše Krista,
na nebi klidně svítil půlměsíc.
Nezbylo nic – na mapě bílá místa …
Sežrali vše, nejni tu vůbec nic.

Nemá kdo plakat u hromadných hrobů,
dyk matky dávno vyplakaly slzy.
Fanatik ječí – vy zaspali jste dobu!
Možná má pravdu, snad někde, někdy, brzy

nebude nic, než na obloze vrány
a bude jich zas kroužit celý hejno.
Sotva si Země ošetřila rány
opět jí někdo hodí ve tvář lejno …

16. 12. 95
věnováno všem, kdož nemej rádi zbraně
v adventní čas [a vlastně furt!]
my room

VÝPOVĚĎ

Ptáte se, proč má generace
si oblíbila ošklivost?
Máme vám přeci leccos splácet …
Ne, nejni to jen pro radost.

Ptáte se, proč má generace
tak ráda píše o mrtvých?
Dyk tolik toho máme vracet
A básně psát, to nejni hřích.

Do špatný doby narozeni,
imaginární máme svět.
A tam, kde negace se cení
lze na ten váš svět zapomnět.

V mých básních, jak už to tak bývá
jsou krysy, vlci, havrani
a hospody a spousty píva
Snad je to moje poslání.

Do špatný doby narozeni.
Umíme jenom psát či hrát,
když hnusí se nám zabíjení
a žraní masa ze zvířat.

To je ta generace hnusná,
co oplzlosti vymýšlí.
Dyk těžko hledat slůvka vkusná
To rači viset na mašli.

Ptá se mě naše honorace,
proč ošklivost je krédem mým.
Holt zkurvená jsme generace
a víc vám natruc nepovim!

4. 4. 96
my room

ZEMŘEL …

On zemřel v máji,
kdy rozkvétaly květy.
Teďko je únor, sněhy tají,
svatý jsi či prokletý?

On zemřel v máji,
ptáčkové zpívaj v květnu.
Všecko je v háji …
A konec v nedohlednu.

On zemřel v máji.
Kraj láskou provoněný.
Proč zdechnul ptají
se ty rozdychtělé ženy.

On zemřel v máji
a sám chtěl zemřít asi.
Ať klisny neřehtají …
Toť pověděl vám klasik!

25. 2. 99 homér
my room

KOMORY

Jak silná je víra,
když nepáchne síra,
když žaludek svírá
jen to hrozný nic.
A jak jsi vše snesl,
kolikkrát jsi hlesl
a kolikrát kles
smrt nezná hranic.

Tam v osvětimských komorách
každej zapomněl co je strach.
Od osvětimskejeh komínů
nemůžem čekat aminu.

Panstvo je na honu,
nás šest milionů
neslyší hlas zvonů
jen to hrozný nic.
Za co vlastně pykám,
když Jisgadal říkám,
se smrtí si tykám,
ta nezná hranic.

Tam v osvětimských komorách
jsem jednou provždy masku stáh.
Od osvětimskejch komínů
nemůžem čekat aminu.

Tak jak se mám tvářit?
Na opadlý tváři
jen hexagram září,
to prokletý nic.
Jest napsáno v tóře,
že Chrám už je zbořen
já tež tý potvoře
nastavuju líc.

Tam v ostvětimských komorách
skončil bohabojný i vrah.
Žádnej z těch hroznejch komínů
nezeptal se tě na vinu?…

29. 11. 99
špitál

SESTŘIČKY

Až zjeví se mi ve snu sestřička –
– šat modrobílý, úsměv Marie,
poví mi jasně, že to nepřečkám
a že mě ten chlast stejně zabije.

To přijde modrobílá sestřička,
mý tělo prostěradlem zakryje.
Položí něžně prsty na víčka
a pak si raděj ruce umyje.

Míval jsem vás rád, sestřičky.
Byly jste hodné, příjemné.
Teď už tu nejsem a svět celičký
se musí obejiti beze mne.

Tak sbohem, moje milé sestřičky.
Nevídám už vás v pivních snech.
Teďko jsem v pekle takle maličký …
Měl jsem vás rád, proto jsem zdech.

21.3.99
věnováno všem sestřičkám, které mne kdy opatrovaly
my room

HOSPODA BRNO BLUES


Prosťáčkové si klidně hrajou automaty.
Pseudointelektuál listuje si v knize.
Kelnerka donáší hnedka dvoje sparty,
sedíme v ryze opravdu ryze brněnský hospodě

Nejsme holt zvyklí na pop-arty
Boverák vod vedle bez placení zmizel.
Tak raděj mastíme nad pivečkem karty,
sedíme v ryze opravdu ryze brněnský hospodě

Ten Jůra u stolu sleduje denně zprávy
anebo fotbal či co dá televize.
Adolescenti nalitý jak krávy
sedíme v ryze opravdu ryze brněnský hospodě.

Nad stoly vyčnívaj nabubřelý pupky
a v rohu feťáci sdělujou si svý vize.
Dědkové nadávaj na špinavý trubky
v tý naší ryze opravdu ryze brněnský hospodě

pozn. autorova
Jakákoli podobnost jmen, osobností či názorů
je čistě náhodná!

9. 1. 96
věnováno VŠEM brněnskejm hospodám
my room

nedele

NAŠINEC

Ty, nemysli si, že si tě někdo všimne
skrzevá to nemusel ses zpíjet,
už nemusíš nikomu dávat všimné
snad si tě všimne Městská Policie.

Až zase budeš ležet na ulici
překročej tě, dyk to je přeci jasný
vokolo nic, město jakoby spící;
bejt na ulici, no nejni to úžasný?

Lidi tu choděj a já tu zase ležim
a marně šeptám: Hele, kopni si!
Maj jinej svět, jsou mladý, krásný, svěží …
Takovej mladej, zemřít chtěl by si?

Nemyslim si, že si mě někdo všímá,
každéj jen řekne: Probůh, nač tu je?
Tenhleten vodpad, ten nás nezajímá.
Proč po někom mejt tu ty pomyje?

Tak ať se teda tváří jízlivě
to naše město, jen jakoby spící.
Já, ty a všickni budem rezivět
v hospůdce naší nebo na ulici.

27.6. 96

kolobeh

POCHOD PADLÝCH REVOLUCIONÁŘŮ

Dou tiše vpřed, každý jen kost a kůže,
rozbité nohy a roztřesené ruce.
Nepoznám ženy a nepoznávám muže.
Takhle se, prosím dělá revoluce.

Někteří mlčí a jiní blekotají,
někteří pláčou a jini se jim smějí.
Jde pochod tupců, co na válku si hrají.
Takhle se, prosím chodí za naději!

Jdou nazí vpřed, cáry už zahodili,
vymyté mozky, zkrvavená ústa.
A ideály, o kterých prý snili?
Snad pocit viny možná někde zůstal …

Jdou tiše vpřed, cesta je kamenitá
a bosé nohy ji barví krví rudou.
Noc, temná noc, nikdy nezačne svítat.
Takhle se, prosím chodí za záhubou.

Toulaví psi a na obloze vrány.
Jen pořád vpřed, není se čeho lekat.
Jdou tiše vpřed, jdou bez bázně a hany.
Vždyt anděl smrti s úsměvem už čeká!

21. 9. 95
špitál

MRTVÁ KOČKA

Asi mám srdce jak kus ledu.
Ne, že bych se tím ňák zvlášť trápil.
Když hladí mě, tak stejné nepředu
a když mě bijí, tak nevytáhnu drápy.

Mám svoje ego, jenže zvrácený
a ksicht mám jak kočka Šklíba.
Dát se mnou řeč je předem ztracený.
Někde se asi stala chyba.

Asi mám srdce jak ledu kus.
Nevím, co je láska, a nevim, co je život.
Lou Reed mi zpívá krásně smutný blues,
v zapadlejch knajpách piju zvětralý pivo.

Na křižovatce cejtil jsem se bezpečně,
dyk dávno vím, že vše je předem daný.
Takže ten šofér brzdil stejně zbytečně
a na mou mrchu už se slítaj vrány.

30. 11. 99
špitál

ZÁCHYTKA /punk/

Ležíme ve slipech
někerý nahý.
Někerý napevno
přikurtovaný.

Ležíme ve slipech
někerý nahý.
Někerý totálně
zdevastovaný.

Ležíme ve slipech
někerý nahý.
Před lidma naprosto
zprofanovaný.

Ráno nás pouštějí,
co dělat, chlapi?
Víte co, povídám,
pudem to zapít!

22.8. 1997
text for IDIOT CRUSOE
correction 30.8. 97

idioti

EPITAF

Vo Zlatý neděli
v hospodě sme seděli.
Do nikam hleděli
a všichni byli
strachy zcepenělí.

Vo Štědrým večíru
na rubáš brali mi míru.
A všichni civěli
do jakejch prdelí
sme se to dostali.

Vánoce 98
my room

krchov

Kalendář akcí

M T W T F S S
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31