Homér – Divnej host II

Potrava

Lidé jsou někdy děsní
mě divoká zvěř lesní
ohryzala na kost.
Může mi to být putna,
zřejmě jsem jí zachutnal.
Že bych byl první jakost?

Mrtví mají mít hroby,
co je to za způsoby
pohodit je do křoví?
Lidé řeknou je mrtvý
a tudíž prd ví.
Nikdo se to nedozví.

Můžeš bejt bezdomovec,
stát, město, obec …
Ať se potvora stará.
Aspoň malej hrobeček
a v hrobečku klídeček.
Tak jak mrtví zastara.

Já potravou byl zvěři,
to mi nikdo neuvěří …
Snad jen mamku to sžírá –
– lišky syna ožíraj …

(restaurace 8.1. 2007)

Nico

Zabít lze jedem,
zabít lze dýkou.
Tož popojedem,
tak praví Nico.

Ten svět se točí,
háčko či piko?
Divný má voči
zpěvačka Nico.

Dostat se z toho
je tedy výkon.
Brala jsi mnoho
má drahá Nico.

Prý ronil slzy
i Warholl strýko.
Též zemře brzy,
neměj strach, Nico.

(restaurace 8.1. 2007)

Mrtví vs. živí

Není dobré psát o mrtvých,
ti sveřepě se brání.
Na nervy jde jim živých smích,
svoje hroby si chrání.

Není dobré psát o mrtvých,
chytíš ránu do tejla.
Není však dobré bát se jich,
urazil by se Mejla.

Není dobré psát o mrtvých,
oni nejsou pod cenou.
Prostitutka šla na štrych –
– našli ji uškrcenou.

Není dobré psát o mrtvých,
musíš to s nima umět.
A neboj se, není to hřích,
snaž se jim porozumět.

Není dobré psát o mrtvých,
můžeš přijít k úrazu.
Já umrlci nu na tě dých,
pak ránu dal do vazu.

(restaurace 8.1. 2007)

Hadi

Ohřej si, mamko, na prsou hada,
vím, že to není hezké.
I když je, mamko, nemáš tak ráda,
taky chtěj teplo mateřské.

Hadi jsou hnusné potvory slizké,
slyším svou mámu láti.
Klidně to, synku, vydej tiskem …
A co třeba preláti?

Nebo politici či policisté,
ti jsou ti přece blíže.
Když jeden řekne – lumpové viste,
tak pověsí ho níže.

Za městem se šibenice tyčí,
má spoustu obyvatel.
Hadi jsou tišší, v koutku si syčí,
na rozdíl od mých přátel.

Ohřej si, mamko na prsou syna,
když ti tak vadí hadi.
Syna zakrývá bohužel hlína.
Těžko umrlce hladit.

(restaurace 8.1. 2007)

Rady

Kdo chce psa bít,
najde si hůl.
Kdo se chce zpít,
tak v krčmě stůl.

Je připraven,
už to nesou!
A večer ven
vás vynesou.

Kdo viset chce,
koupí provaz.
V smyčce lehce
zláme si vaz.

Dal si práci,
rychle zmiznout.
Funehráci
ho vodříznou.

Ten, kdo chce žít,
má to těžký.
Dnes vytěží
jen posměšky.

(restaurace 9.1. 2007)

Prase

Viděl jsem tuhle nablízku
v jedny restauraci
jak člověk – podoben prasisku
potupně pod stůl zvrací.

Měl váhu takřka jateční,
krví podlité oči.
Policisté jsou zbyteční,
jen auto pomočí.

Místo prdele měl kejtu,
seděl tu mezi svýma.
Přechrápe někde v pangejtu,
než dá se do něj zima.

Zima prasatům nesvědčí,
i když maj spoustu tuku.
Ten odulý ksicht prasečí,
nepodal bych mu ruku.

Jedno štěstí ten neřád má –
– u nás si sotva vrzne.
Nevládne zima pořádná
a alespoň neumrzne.

(restaurace 9.1. 2007)

National Front

Šli bojovat za Boha, vlast,
očistit ji od šmejdů.
Přemejšleli koho vokrást,
mám bohatýho strejdu.

Je sběratel těch obrazů,
musí mít spoustu zlata.
Rozšiřuje tu nákazu,
pravda mu nejni svatá.

Bydlí v Praze, na Ořechovce,
tam co stojej ty vily.
Může přijít k němu kdo chce,
pro kazdýho má chvíli.

Přišel k němu, sám, nečekán,
to nehodno ni zvěře.
Usměvavý senilní pán
rád otevřel mu dveře.

Šli bojovat za Boha, vlast,
smutné jsou Střešovice.
Měli raděj dobytek pást
a šukat jalovice.

(restaurace 9.1. 2007)

Dementní Karel

Karel praví,
že mé zdraví
vohrožujou šrouby.
Vytáhnou je, budou ou jé.
Půjdeme na houby.

Karel praví,
že mé zdraví.
vohrožujou hůlky.
Budu skákat jak ty paka.
Roztáhni ty půlky.

Karel praví,
budeš zdravý – nejpozději do jara.
Pryč s absťáky, na fesťáky,
tak jako zamlada.

(restaurace 9.1. 2007)

V mučírně

Mučírna je děsná díra,
srdce mi tluče.
Pálečnice prsty svírá,
měl bych zaskučet.

V mučírně i jiní skučí,
ježto mají strach.
Pad jsem katu do náruči,
je to sprostej vrah.

Nasadí španělskou botu,
šrouby utáhne.
Nesplnil dnes muklů kvótu,
po krvi prahne.

Krev mi teče z palců, z lýtek,
slzy z očí.
Chlap zocelen spoustou bitek
se pomočil.

Mučírna je děsná díra,
venku krásný den.
Pacholek krev z dlažby stírá,
táhni lotře ven!

(restaurace 10.1. 2007)

10.1. 2007

Desátého ledna
je jako na jaře.
Musím to projednat
na pisoáře.

Tam se chlapi schází,
vždy dle počtu píva,
mrazy nám neschází,
ženský se odkrývaj.

Sestřičky na Polní
chodějí naboso.
Sláva, už jsme volní,
ty babice s kosou.

I fešná číšnice
má jiné negližé.
Více piva, více
nemysli na lyže.

Desátého ledna,
fakt první den jarní.
Nejsou žádná bahna,
v krčmě jej promarním.

(restaurace 10.1. 2007)

Také řešení

Po ránu mne chytá klaka
a kováříčků sto.
Jestliže se přidá depka
čerti jdou najisto.

My vás máme, mistře, rádi,
oblečte si kazajku.
Psychiatři poradí
a bude vše v cajku.

Sestřička tuze pilná
píchla mi injekci.
Byla mrcha příliš silná,
už můžu k selekci.

Vy jste těžký alkoholiky
praví pan Všemocný.
Vypijete toho tolik …
bez nás jste bezmocný.

Když mě ráno chytne klepka,
sáhnu po pivisku.
Nepřidá se žádná depka,
krčma je nablízku!

(restaurace 10.1. 2007)

Co bylo – nebylo

Co to bylo za trouby –
– sráží zdi Jericha.
Mám opět v hubě roubík,
blbě se mi dýchá.

Co to bylo za vojáky,
smrtka na čepici.
Vypravujou vlaky
nikde nekončící.

Co to je za koleje,
každá je přece slepá.
A prší, jen se leje,
jedem snad do depa?

A co ti cestující,
maj v tvářích beznaděj.
Teď bijou je po lících.
Děj se co děj.

Co to bylo za trouby,
co zboří zdi Jerišské.
Zas utahují šrouby,
drazí pacifisté.

(restaurace 10.1. 2007)

Vyznání

Nechtěl bych somrovat u silnice,
vybírat popelnice
věc to ubohá.
Nechtěl bych pít pivo na sekeru
a potom bez úvěru
brát rychle roha.

Nechtěl bych živořit v kriminále,
blázinci a tak dále.
Všichni to znáte.
Nechtěl bych skončit na léčeni,
to přiznám bez mučení,
nejsem však svatej.

Tak proto nežli odjet na chatu,
spíš skončím v ňákym skvotu
a zkusím jedy.
Poslechnu si od Doors Waiting for the Sun,
jako do žuly vtesán.
Dnes naposledy …

(restaurace 11.1. 2007)

Noční vize

Místo kytek na hrobě
roste mi jenom pýr.
A v podvečerní době
tu létá netopýr.

Báseň jak od Erbena
srdce dosud tepe.
Odkudsi skučí fena …
Bude někdy lépe?

Básníku raději brzdi,
mysli víc na sebe.
Tam to místečko u zdi
chystáme pro tebe.

Praví potvory noční,
skončíš tu zakrátko.
Zde leží chlapec noční,
chudák, nekřtěnátko.

Procházíme hřbitovem,
teď už jsi chlapec náš.
I když nad každým rovem
modlíš se otčenáš.

(restaurace 11.1. 2007)

Pohřeb

Nabízíme ti kompromis,
nemusíme, však chceme.
Na tu mrchu už sedá hmyz,
někde tě zahrabeme.

My bývalí jsme hrobníci,
tak máme tudíž praxi.
Tvá máma – slzy ronící,
prošácnem ti však kapsy.

Vida, tu máš tisícovku …
Křížek je ze stříbra?
Dost za takovou bokovku …
Každej člověk je hydra.

Kam dáme tedy vašnostu –
– z láhve si oba lokli.
Vážně chceš tady u mostu?
Tam vyhrabou tě čokli.

Vyjedem radši ven z města,
nakonec jsme se shodli.
V kufru leží tvá nevěsta,
nedávno jsme ji bodli.

(restaurace 11.1. 2007)

Hoří

Hoří, má panenko,
hoří na prosmolený hranici.
Dali ji tam ti netvoři …
Nenávidím inkvizici!

Dřevo je prej krásně suchý,
hranice musí rychle vzplát.
A kat dementní je úchyl,
já nakopu ho do varlat.

Hoří, má panenko, hoří,
zřejmě dávno nejsi pannou.
Sedláci se pánům koří,
myslej, že něco dostanou.

Jak blázni lezou po kolenou,
líbají koním kopyta.
Drábové bičem je ženou,
sebranka je už nalitá.

Hoří má panenko, hoří,
já visím na šibenici.
Divnou báseň jsem prý stvořil –
– ódu na čarodějnici.

(restaurace 12.1. 2007)

Proměna

Žiju ve svý skrýši,
je to fakt lepší.
Ve sklepě jsou myši,
teď mám jenom vši

Zarostlej jsem vousem,
jako Robinson.
Až jednou vtrhnou sem,
uspořádaj hon.

Pomalu a jistě
měním se v opici.
Jsem muž na svém místě,
zašláp jsem štěnici.

A támhle je blecha,
jen ať si zaskáče.
Vždyť nejni kam spěchat,
ještě mám lahváče.

Lidé spěchaj kamsi,
život prej je změna.
U Řehoře Samsy
to byla proměna.

(restaurace 12.1. 2007)

Katyně

Život, to je svině,
smrt jej však předčí
Ti mrtví z Katyně,
vám to dosvědčí.

Navršený na sobě,
hřál te kamarád?
V tom hromadným hrobě
musí bejt fakt smrad.

Exhumační četa,
rudá či bílá.
Pitva – hrdá věta
rána do týla.

Bělokamenné křížky,
pravoslavný kříž.
A mlčící vísky
i přes ústa mříž.

Ti mrtví z Katyně
též mluvit nemohou.
Zabila je svině
na hliněných nohou.

(restaurace 12.1. 2007)

Ach jo …

Moc lidí se po světě hemží
jako odporný hmyz.
Asi bych měl raděj zemřít,
než řeknou mi – šmejde zmiz.

Zapláče asi má židle
nebo bude tu sama.
Mám vlasy stejně prořídlé,
shalom či mír s váma.

Zapláče asi můj doktor,
já povím lékaři –
Na světě je tolik potvor,
útěk se nezdařil …

Zapláče zřejmě má matka,
pravila Sodoma …
Měl jsem otevřená vrátka,
doma je holt doma.

Moc lidí se po světě hemži …
Zkalil Rozparovač
mrtvý kurvy na řece Temži.
A já mám prej žít – nač?

(restaurace 12.1. 2007)

Poslední leč

Zvířata před poslední lečí
poklekla na pažit.
Modlí se všechna – jak tu klečí.
Bože nechej nás žít!

Máme před sebou ještě roky
žití a páření.
Smutný je v kožichu mít broky,
pečení, vaření.

My nechceme zemřít o Hubertu,
Ježíši na kříži,
ať šašci v zeleným jdou k čertu, ať špatně zamíří.

Máme jen kožíšek či peří,
praví zvěř pernatá.
Myslivci nacpou si zas teřich,
budou jak prasata.

Zvířata klečí na mýtině,
přímo pod hvězdami.
Pravda je v krvi a ve víně –
– anděl jim oznámil.

(restaurace 13.1. 2007)

Říkání o lidech

Nemám rád lidi tuctové,
ubíjející šeď.
Šťastně matky a otcové,
sen vpravo, vlevo hleď.

Člověk se musí vymykat,
vypadnout z šedi.
Psychiatr či rovnou kat,
ti vám to povědí.

Nemám rád lidi normální –
– co je to normalita?
Vždyť jejich kredit morální
má váhu jelita.

Člověk by se měl pozvednout,
uvěřit náhodě.
A nad svý pivo usednout
i v cizí hospodě.

Nemám rád tu lidskou masu,
to nejni předsudek.
Hlavu maj jen na okrasu,
vládne jim žaludek.

(restaurace 13.1. 2007)

Zákaz

Naproti bar,
o kousek dál
Je pisoár.
Tak rychle val.

Pivko se točí,
podivnej pach.
Trocha moči
je v kalhotách.

Seď u stolu,
básně si piš …
Gatě dolů!
Nic necítíš?

Velká louže
je pod stolem.
Všechno klouže,
horem, dolem.

Hanbou, že by,
rudnou líce?
Tak se tlemí
prohibice.

(restaurace 13.1. 2007)

Rouhač

Musím za brány Ráje,
jsem bestie vzteklá.
Však člověk jenž se kaje
nemusí do pekla.

By opadla má pýcha,
mám věru namále.
Dostal jsem hábit mnicha,
naboso sandále.

Kainovi tvář opadla,
má se zatím drží.
Mám namísto zrcadla
studánku ve strži.

Poznal jsem všechna města
a skoro každou ves.
Tam neschůdná je cesta,
támhle zase zlej pes.

Musím za brány Ráje,
však jedno, Bože vím,
i kdybych se rozkrájel,
už se tam nevrátím.

(restaurace 13.1. 2007)

Zlatý středověk

Za malou krádež ti utnou ruku,
za větší pověsí.
Tak vlez si za mnou zlodějskej kluku,
možná tě potěším.

Nalej si džbánek dobrého vína
a budeš v pohodě.
Na popravišti hlavy se stínaj,
nikoli v hospodě.

Cos vlastně ukrad můj malej lumpe –
– peníze či zlato?
V lochu to smrdí víc nežli v žumpě,
napijem se na to.

Tak zloděj s kurvou chlastají
kol jedou biřici,
nedopřejí jim ani tu trochu,
neboť jsou nepřející.

Zloděje svěsí, čubku upálí,
svět půjde zase dál.
Já to všechno sledoval zpovzdáli,
neboť jsem se dávno vzdal.

(restaurace 13.1. 2007)

Životopis

Už jako dítě byl jsem líný,
v postýlce jsem si hrál.
Ubohá máma prala mě plíny,
já je hned počural.

Rodiče mi to dnes barvitě líčej.
To jsem měl třeba hlad,
jak šílený jsem ječel a křičel,
měli doma poklad.

Rozmazlenej kluk, že to až bolí –
– musím, to je moje!
Tak jsem nastoupil v šesti do školy,
prazvláštní postoje.

Slabší jedince jsem prý rád týral.
Ať žije šikana.
Vojenskou službu potom odpíral,
píseň obehraná.

Dávno dospělý, stále však líný,
co bude dál, nevím.
Až mleti začnou ty Boží mlýny
zůstanou jen plevy.

(restaurace 14.1. 2007)

Podivné přání

Rád bych si vyjel za město,
do jiný hospody.
Můžeme jet cestou necestou,
mám pro to důvody.

Tady znám každou dlaždici,
stokrát prošlapanou.
Lidi mě maj za štěnici,
každej den zmrskanou.

Rád bych si vyjel na výlet,
tak mi v tom pomozte.
Mohl bych tu přec zešílet,
o gáži neproste.

Jak jinde pivo čepuji,
jaký tam holky jsou.
Já nový berle obuji,
samy mě ponesou.

Rád bych si vyjel za Brno,
zbavil se té špíny.
A když v krčmě bude plno,
pojedem do jiný.

(restaurace 14.1. 2007)

Divnej host

Zřejmě jsem problémový host,
vypiju moře piva.
A vizáž má – no žádnej skvost,
kdo se má na to dívat.

A sotva se někdy vzchopím –
– vypiju toho tolik.
Zdejší borci mě uchopí,
dementní alkoholik.

Naleznou mě policisté,
do jízdní dráhy strčí.
Nic tu chlapče nemáš jisté,
když růžky jsi vystrčil.

Ráno mě snad najsou pejskaři,
lomí rukama babky.
Oživit to se jim nedaří,
raděj do škarpy zpátky.

Zřejmě jsem byl problémový host,
praví dnes poldům číšník.
Však zabít ho, to je povinnost,
pardon, jedu na piknik.

(restaurace 14.1. 2007)

Někteří lidé

Někteří lidé nevědí
ani své jméno křestní.
U výslechu vše povědí,
i zločinci jsou čestní.

Někteří lidé nevědí,
nedokončili školu.
Ať cvičí se u zpovědi,
pak půjdem spolu dolů.

Peklo je dosti hluboké
a má prej sedm částí.
Ty jsi brácho dost divokej,
proč musels ještě krásti?

Nahoře sprostí zločinci
a dole sebevrazi.
Bordel je tu jak v blázinci,
člověka z toho mrazí.

Někteří lidé nevědí,
tož naučme je hýkat.
Budou aspoň v popředí,
náklad na hrbu smýkat.

(restaurace 15.1. 2007)