Holky

Po dešti... svítí slunce. Koukám na ciferník pouličních hodin. Je čtvrt na pět. Dlouhovlasá holka, taky stojí a taky čeká na tramvaj. Přijela dvacet trojka a...

"Byla to už druhá," všiml si malý kluk s bloňďatou hlavou.

Konečně dvanáctka. Nastoupil jsem. Muž navlečený do zelené šusťákové bundy s bílým pruhem, má otylý rudý obličej, nabízí noviny.

Jitka I. pracovala jako asistentka v masně a měsíčně brala 11 tisíc korun čistého. Volného času při dvou dětech moc neměla. K platu si musela přivydělávat, každá koruna byla v domácnosti dobrá.

"Nač ti bude maturita? Čím budeš? Ve třiceti budeš mít maturitu. Já jsem nikdy nechtěla na
vysokou."

Kamarádka mluví... spíš mlčí... není ji slyšet.

Stojím vedle té holky... tmavě plavý vlasy a hnědý oči...

Mají obdobný příběh. Jitka II. se musela v zaměstnání pořádně ohánět. Jako vedoucí pošty trávila v práci běžně víc než osm a půl hodiny. Ani její plat nebyl příliš vysoký. Při třech dětech, o které se stará sama, to nešlo dohromady. Dala výpověď a pak zjistila, že najít novou práci není vůbec snadné.

"Sem si udělala květinářskej kurz, umím vázat kytky," tramvaj zazvonila a potom ještě jednou. "Otevřela bych si květinářství, ale kdo dneska kupuje kytky? Chlap dneska koupí, ženský kytky jen, když propije půl výplaty a přijde po třech dnech domů. V této zemi se kytky nekupujou."

Profesi se věnují naplno, jak ale shodně říkají, nové práci věnují méně času než dřívějšímu zaměstnání. Vydělávají přitom nemalé peníze. Muž navlečený do zelené šusťákové bundy s bílým pruhem, má otylý rudý obličej, nabízí noviny ...kancelářský prodej zboží. Nechala se zlákat a začala být úspěšná. Po třech letech se stala regionální ředitelkou více než dvacetičlenného týmu.

Vzduch je plný výparů piva.

"Jsme na prezentování čtyři. Máme tři prodejní dny a v nich průměru čtyři akce," přibližuje. "Mám ráda, když se mnou lidé během představení výrobků komunikují, někdy skáčou i do řeči. Nikdy je ale netlačím k rozhodnutí, aby si zboží koupili," dodává manažerka.

Střídavě se dívám z okna, dívám se na holku, je pěkná. Její kamarádka má také hnědé oči, pohrává si s mobilním telefonem.

"Nemám peníze, dneska je to horší než za komunistů. To je směšný, pracovat za šestku," ozývá se tramvají.

Nepodléhejme hlasům těch, kteří si libují v pesimismu, v neustálé kritice všeho a všech, v nepřejícnosti a závisti, hlasům těch, kteří si rozhodnou a rozhořčenou kritikou a tepáním nešvarů budují své ničím jiným neopodstatněné postavení nadřazenosti a výjimečnosti, hlasům těch, kteří mají zvláštní radost z neúspěchu a nezdaru. Po celé naší zemi se potkávám se spoustou normálních, pracovitých a kreativních lidí, a to mi dodává optimismus. Říká mi to, že většina našich spoluobčanů hlasům věčných kverulantů nenaslouchá a že se jimi ve svých životních postojích a aktivitách nenechává zviklat.

Pod holkama sedí muž, na klíně drží montérskou brašnu. Šíří pivní zápach... velký ruce a tlustý prsty. Kouká na tu holku, na její prsa pod šedým sakem. Podíval se mi do očí, potom jsem se podíval do očí té holky a čas mizel nálevkou ztracených nadějí. Ze zákaznic, které dnes přišly, si nekoupila lampu ani jedna. Zboží není nejlevnější ani po slevě. Někomu se může zdát dokonce předražené.

"Studujete?" zeptal se sedící muž.

Holka se na znamení souhlasu usmála.

"Nemyslím to špatně, ať se vám daří."

"A kde máte školu?"

"Na Palmovce."

"Taky sem přijel béčkem," a my zatím jedeme po nábřeží.

"To je Letenský tunel, všimněte si těch japonských nápisů," ukazuje ven z okna. Vidím díru, ve které stojí auta.

"Kde bydlíte?"

"Na Černým Mostě."

"Taky bydlím na Černým Mostě," zaradoval se, "tam je klid. Teda jak kde," dodal.

"Bydlím v ulici s takovým divným názvem, jak se jenom jmenuje. Sakra zapomněl jsem kde bydlím."

"Tak sis měl udělat uzel na kapesníku, vole," pomyslel jsem si.

"Dovedli byste mě domů?"

"To bude složitý," a holky se na sebe mlčky smály.

"Nemyslím to špatně, ať se vám daří."

Podíval jsem se na tu holku, drží se a mlčí.

"Potřebujete vitamín B, vitamín B. Nemyslím to špatně, ať se vám daří. Chci
si jen povídat, aby cesta lépe ubíhala."

Na Výstavišti jsem vystoupil.