Hard Core – Czech Core – Luboš Vlach

Jak lapidárně a přitom zároveň přehledně a nezkresleně podat h/c (hardcore)? Jde to vůbec nějak jinak než ponořením se přímo do některěho z epicenter coreověho dění? Patrně ne. Takže alespoň bodově, jak ho chápu já. Jde o vyloženě subjektivní teze, neber to za bernou minci a filtruj tuto stať vlastním náhledem;

Nuže!?!

• Hardcore sympatizuje s outsiderem. Všechny kapely ortodoxního h/c patří k okrajům pole, k okrajům tvořícím autentický střed. Podstatu netvoří centrum, nýbrž periferie. Většina h/c skupin je známá (víceméně) pouze lokálně a jen z bezprostřední blízkosti se dozvíš co se kde děje.

• H/c muzika je životni styl, komplexní prožívání doby a situace, ve které se člověk z h/c nachází. H/c musíš cítit, jinak marně posloucháš.

• H/c se absolutné nezajímá o spotřební kulturu.

• H/c je denním životem, životním postojem, autonomní reakcí na svět. R'n'r se tu poslouchá hodně, tzn. permanentně. Kvalita se rovná autenticitě. H/c je absolutní upřímnost.

• Hudba hardcore vyšla z punku translormovaného do extrémní rychlosti a tvrdosti. Pravda je banální a surová. Upřímnost (a důslednost) je v h/c scéně nezbytná. Kritické soudy typu dobré-špatné, kvalitní-nekvalitní jsou takřka bezpředmětné, protože ošidné. Téměř každá grupa má své skalní přívržence i odpůrce. Neexistuje nestranná kritika.

• Výrok Vždyť všechno je to stejnej průser. se v h/c bere naprosto vážně.

• Energie, tempo, nasazeni má větší význam než hráčská technika. Přednost se dává live produkci.

• Celá h/c scéna je v neustálém pohybu a varu. Pro kohokoli je téměř nemožné zjistit, co právě ještě platí a co je již minulost. Dynamika je příznačná.

• Hardcore se pohybuje mimo konvenční struktury.

• Vlček řečený Pepa ve svém spisku o rock směrech a stylech se dvakrát nepáře. Hardcore je pro něho velmi neujasněný, často však užívaný termín. Až potud dobře. Rozhodné ne však už tak ve formulaci intelektuálně rafinovaný styl na přelomu mezi punkem a metalem, aplikující prvky minimalismu, na kteréžto mi nejvíce vadí první dvé slova. Pch!!! Intelektuálně rafinovaná je totiž maximálně leda tak Vlčkova brožurka. Hardcore je naopak vyložené antiintelektuálská záležitost.

Největšim nedorozuměním se však stalo to. že část angloamerických novinářů začalo do h/c přiřazovat i skupiny typu Swans či Foetus, umělce hledající hard core, tvrdé jádro skutečnosti, zaujaté především životem na hraně. Někteří umělci, např. začínající Lydia Lunch nebo Butthole Surfers hráli i klasický hardcore dříve, než začali přecházet do jiných struktur, než došlo k žánrovým odklonům, což mnohé kritiky mátlo. Jisté je, že doslovně klasickým h/c je míněn hardcore punk typu třeba raných Suicidal Tendencies, typu Napalm Death atd. U kolébky stáli jak angláni, tak amíci. Semenišť je samozřejmě hodně. Často je uváděn Washington (Bad Brains. Minor Threat aj.), ale pochopitelně i San Francisco (The Fear, Dead Kennedys) a Los Angeles (Black Flag). Název hard core vznikl v Americe, kde se uchytil na obou březích a brzy se rozšířil jako oheň po celé zemi. H/c byl tehdy v podstatě klasický punk, jen rychlejší, extrémnější, spalující. Vzápětí začíná docházet k létům fůzi (se speed metalem v trash core /či crossover/, viz D. R. I., s reggae typu Bad Brains, s kytarovým noise typu Big Black) atd. atp.

Britcore běží většinou po linii nejčistší esence punku; blesková rozmazaná skvrna kytary, epileptické bicí, dávící se zpěvák pravil londýnský Maker. Projevuji se ovšem i tendence na zběsilost a intenzitu hard core roubovat více melodie, přičísnout texty apod. Viz. kapely jako S.N.F.U., Naked Raygun, MC 4 aj. Kam by však pokračující komercionalizace h/c scény vedla (vede?) je nasnadě.

 • • • 

Tolik několik obecných poznámek na úvod. A než se podíváme přímo na českou scénu, myslím, že by nezaškodilo znovu si důkladné probrat skóre coreových dějin. Velice to usnadni rychlý průnik k jádru. Tedy několik málo z mnoha: Agnostic Front. Attitude Adjustment, Autopsy, Bad Brains, Bad Religion, Big Black, Black Flag, Bolt Thrower, Carcas, Circle Jerks, Cryptic Slaughter, Dead Kennedys. D.R.I., Extreme Noise Terror, Fear, Fugazi, Heresy, Minor Threat, Morbid Angel, Pink Turds, Murphy's Law, Napalm Dead, Henry Rollins, Social Unrest, Septic Death, Spermbirds, Suicidal Tendencies, Toxic Reasons, Verbal Abuse, Youth Of Today, Youth Brigade atd. atd. atd.

Kraťase, skateboardy, suicadlovky,
kraťase, skateboardy. suicadlovky,
krafase, skateboardy. suicadlovky
My jsme banda MOSH!

(S.R.K.)

Ať už to byl punk, new wave, industrial, minimal, hardcore – pár let si to vždycky vzalo, než to dorazilo do Čech. Byla tu ta opona, takže ani není divu, a dobře i tak. Jednou ze služebné nejstaršich h/c grup je havířský Radegast Tehdy se o nich (i o F.P.B. apod.) mluvilo jediné jako o punku, ale pravdou je, že Radegast patři k pionýrům czechcore.

Nikomu nevěř, nikomu nevěř,
lidi jsou svině, lidi jsou zvěř …

Skupina Radegast vznikla v jednaosmdesátém. Afoňovi (Milan Jonšta) bylo tehdy teprve čtrnáct let, ale už v té době to byl ostřilenej rocker plně pod vlivem takových kapel jako Youth Brigade či Cryptic Slaughter.

Jejich vliv se vlil i do Afoňových vlastních kompozic, nikoliv však otrocky. Radegast je značka havířovského piva, odtud název skupiny. Z původní sestavy vydržel pouze leader; nynější sestava: Jonšta – kytara, křik; Prokš (Bobeš) – baskytara; Pavlica (Ďábel) – bicí. Během devíti let své (prozatímní) existence odehrál Radegast bratru přes padesát koncertů. Nahrávky: raná etapa je zachycena na sampleru Razie, koncem roku '89 bylo natočeno dvacetiminutové demo (vyšlo na kazetovém labelu Rytmická mládež).

Zhruba od poloviny roku '84 působí pražská grupa Plexis Hned od počátku se otevřené přihlašuje k hard core. Zpočátku se Plexis živí převážné cover verzemi, záhy se však začínají prezentovat i vlastní tvorbou. (Výbornou ukázku raného období obsahuje např. Razie; skladba Obchodní dům Máj). Plexis je skupina ubírající se rádoby cestou třeba takových D.R.I., čili z čistého core k čistému metalu. Hošek, který vyrostl z figurky do uznávaného frontmana, říká nynějšímu stylu Plexis new rebels. Ale řeknu vám svůj názor na Plexis: rock'n'rollovej švindl. New rebels je pěknej vopruz. Sid už je optimista, řekl si Hošek a hnedle se už píše a mluví o dvou albech připravenejch k vydáni. To první se jmenuje Půlnoční rebel. Metalová dupárna.

Na pár akcích si Plexis zahráli i s teplickou bandou F.P.B. kteří, dá se to tak říct, též už náleželi do teritoria h/c (obzvlášť ve druhé fázi). I když spíš podvědomě, o existenci nějakého hardcore nebylo tehdy v Čechách ani vidu ani slechu.

Ztratil jsem občanku
a průkazku
snad si mě nevšimnou
až půjdu s mou milou
na noční procházku

Milá mě nechce
že nejsem občanem –
hubičku za razítko z práce
(jinak že odejde)

Milá mi nechce dát
a mné zas nechce stát
že nemám svou milou
svou milou občanku
a pracovní docházku

Dal jsem ji facku
Oni mné pokutu
Až budu mít občanku
snad bude zase všechno v pořádku!

F. P. B. (Fourth Price Band) najela na věc koncem osmdesátého roku. Zpočátku vystupovali pod jménem Čtvrtá cenová skupina, ale časem název poangličtili a začali používat zkratky. Dlužno říci, že tato kapela od samého počátku vyvolávala značnou nelibost nejen teplických papalášů a fízlů, ale světé podrž se, i místních taky hudebníků, kteří se nezastyděli již v březnu '80 (z vlastni iniciativy] sesmolit pamflet označující F.P.B. za antikulturu, jíž je třeba urychlené zakroutit krkem. A představte si, pod to svinstvo se podepsalo 70 teplických taky hudebníků". F.P.B. samozejmé na to srali zvysoka a jelo se dál vymletým korytem. Vraťme se ale ješté na moment k okolnostem, za nichž čtvrtá cenová (F.P.B.) vznikala. Když byl Miroslav Wanek koncem roku '79 hospitalizován v oněch Kosmonosech kubismu (PL), měl jistě dostatek času snovat plány, jak udělat rockovou kapelu. Proč ne. Už měl naposlouchaný starý Damned, zažitý Pražský jazzový dny, četl poezii (hned první píseň F.P.B. byli Slepci na text J. Wolkera). Trvalo ovšem ještě rok, než se toto podařilo realizovat. Repec zpočátku více písní převzatých jak vlastních, což se ale brzy změnilo (Wanek se činil). Tehdy za F.P.B. mimo Wankovy baskytary hrála ještě kytara Jarky Hanzlíka a bubny Milana Nového. Zenitu, zdá se mi, dosáhli v sezónách 84/85, kdy hráli takový perly jako skladby Af, Snad, Ulice, Pes, Slepci, Egoista, Žena, Shakespearův paradox, Lištičko, Zatáhni apod. Celkové bylo nazkoušeno na šedesát náležitě rozrytejch kousků. Koncem pětaosmdesátého roku dochází k rozkolu. Wanek a Hanzlík přechází do kapely Už jsme doma. Z původního tria zůstává v F.P.B. pouze bicař Nový, otéže bere pevné do rukou Petr Růžička a jako nehrající leader angažuje do F.P.B. kytaristu Kamila Krůtu a basáka Radka Uhlíře. Dlouho však tato druhá fáze netrvala a konec byl kapku divokej. Rozbuškou se stal Krůta, který se chtěné nechtěné projevoval opravdu stylově. Co chcete?! Punk! Průsery vyvrcholily, když Krůta udělal nějaký starožitnictví, načež se chvilku schovával, aby posléze stejně putoval do báně. Takže F.P.B. exitus. Můžeme rekapitulovat; těleso hrálo ve dvou etapách, počet odehraných koncertů cca 80, každá mutace po čtyřiceti. Desky žádný (až na spoluúčast na jedné pofiderní kompilaci) a jak také jinak. Nahrávek však zbyla spousta (samozřejmé mgn.). např. na Razii osm písní.

Špičkovej hardcore předvádí i legitimní následníci F.P.B. skupina Šanov Ale i ti se sami považuji ješté spíš za punk. Avšak jak tvrdí G.B.H. Hardcoreová scéna je pro nás punk. Takže si tomu říkejte jak chcete. Každopádně je šanovskej rock pořádnej vejplach.

máme strach ze smrti
je to jak blbej film
zabijem svoje sny
abysme přežili
blíži se nicota
ta všechno sežere
chcípneme v továrnách
nepůjdem do nebe

Jestliže si snad myslíte, že by mohl existovat reprezentativní výběr Československého rocku konce let osmdesátých bez Šanova, tak nešilte. Šanov je jednou z nejlepších kapel současného československého rocku. Jednoznačně!

budeme si dělat
jak se nám to líbí
na vás budeme srát …

Pakli někdo máte vůči Šanovu nějaké etické či estetické výhrady, tak se nad sebou rychle a vážné zamyslete, jelikož by to mohlo smrdět některou z epidemii slaboduchosti nebo morální obrny. Nekecám. Koho zajímá faktografie, tak tedy Šanov I. Existuje od pětaosmdesátého. Petr Růžička se o Šanov stará od záři '87. Tehdy Šanov působil v následující sestavě; Báča, Kyselka, Čermák a Kalousek plus nehrající leader Růžička. V březnu se pakuji Kyselka a Čermák a na jejich flek přichází Horvát a především pak Radek Uhlíř (ex F.P.B.). Karty pořádné zamíchal srpen '88, kdy odchází Báča a Horvát. Baskytaru zkouši nejprve Appel, po ném Chlupsa a posléze (od května '89) Uhlíř. Ten se v červnu žení a přijímá jméno manželky Šantrůčkové. Takže nynější sestava: Růžička je šéf (šéf nehraje, nýbrž šéfuje), Šantrůček zpívá a basuje, kytaru devastuje Kalousek, bicí Fred. Sestava jako vyšitá, Šanov je toho názoru, že hraje VZTEK!!! Chceme být pravdivý. Ale aby to taky makalo, šlapat to musí, jak to ztratí štávu, tak je to v loji.

My budeme jiní, my budeme jiní,
my budeme jiní než ti před námi byli …

Ano, tady cítím to správné nasazení, ten správný cval. V (záři) roku '90 se Šanov konečně dočká LP (na zn. Globus Aske Rec.). Sláva! Dobře si všimněte, jak jim to valí.

H.N.F. (Hrdinové Nové Fronty) odehráli v letech '85–88 nejednu skvělou akci (Sestava: Petr Štěpán – kytara, hlas; Pavel Štěpán – bicí; Kostelecký – basa). Ač měli k h/c tak neuvěřitelně blízko, sami se od hardcore veřejné distancovali. (Sám leader mi na dotaz, co si myslí o hardcore. řekl: My osobně nechceme mít s hardcorem nic společného. Je to stupidní a debilní styl a vyložené ho nesnášíme. My si na žádnej hardcore nehrajeme a ani nechceme. Přesto ho nepochybné hráli. Občas byli brilantní. Na jejich kazety (Válka, Obyčejní hrdinové, Dům na demolici) nedám dopustit, ale bohužel – nechápali.

Wanastovi vjeci – paradoxně jeden z vrcholů czech core sezón '88–89. Vzdáleně připomínají pozdní Exploited. Rozervaní vexláci z Lucie (Rober Kodym – kytara; Petr Chovanec – baskytara) a Plexis (bubeník Áda Vitáček). V záři '88 natočili znamenitou dvanáctku (cassette only). Vona je hotová. Tak mi to teda nandej – hity! Letos se mají objevit na vinylu zn. Monitor.

Voják je voják.
Musí bojovat. Vloží k líci pušku, vezme si na mušku,
třeba vlastni srdce svý, jo srdce svý.

P.S. (Pohlavní styk) – dobrá a dost nedoceněná kapela českého core. Vznik únor '86. Vyvrcholeni červenec – září '87. Poslední vyvrcholení 25.8. '87. Studiové demo vzniklo až posmrtně – v červenci '88. (Pohlavní styk – Dave Krotos, Johny Chaos, Rob J. R. a další hosté). (Podrobnější histori P.S. viz. Attack č. 2. '89).

Celej den se válíme jen
v hospodách a posteli
vobčas hrajem na ňáký
zkurvený androšský akci

Jádro P.S. se ještě před svým rozpadem přelilo do kapely Suicidal Commando Ta veřejně debutovala v červenci '87 (Jahodnice). Hlásila se ke stylyu metal core punku typu Lärm apod. Sestava: Johny Chaos, Janid, Dan Jahoda). V září '88 nahráli (v Kouřimi) demo.

Z těch dvou kapel (P.S. a Suicidal Commando) mám raději P.S. a to hlavně díky takovým písním jako např. Nepříčet. Za vrchol tvorby P.S. považuji zhudebnénou báseň Fráni Šrámka Píšou mi psaní.

Nebyla to jediná h/c výpůjčka ze školní čítanky. Po Šrámkovi sáhla i Kritická situace Tato skupina vznikla v roce '87 v Praze. Utvořili ji dva členové kapely P.S. (Rob – bicí, Krotos – hlas) a basista skupiny Strup (Sifon). Grupu (tehdy ještě pod názvem E.I.K.) posléze doplnil kytarista Drinky (též z P.S.). Aby bylo dílo dovršeno, v záři '88 je ke spolupráci zviklán i další exčlen P.S. Wonid. Brzy nato vzniklo první demo Zejtra je nám dvacet. Rob zkouši kytaru, Wonid na čas odchází. Definitivně se rozpadá Suicidal Commando, Dan Jahoda se stává členem Kritické situace. Koncem roku '88 se kapela nachází v krizi a prakticky neexistuje. Na jaře '89 se však Rob se Sifonem znovu pouští do práce. Zahraji na akci ve Strakonicích, kde se představují nastupující kapely další generace (Svobodný slovo, Kudy kam, Zeleni kanibalové). V září '89 je natočeno druhé demo Stále na útěku. V květnu se Kritický situace učástní nahrávací kompilačni lp Epidemie. V současnu kapela prochází personálním mišunkem, ale zároveň chystá nový program a ráda by časem vydala split se skupinou OPM. Každá grupa jednu stranu. Sem tam jim to nevyjde naplno (jako ostatně všem), ale když je Kritická situace z krize venku, dokáže parádně zapáčit. Poslechnite si!

Až tu bude anarchie
tak tu bude dobře dobře
až tu bude anarchie
tak tu bude lip …

Svobodný slovo – vznikli na podzim '87. Do konce r. '89 odehráli cca 40 – 50 akcí (k jejich cti připomínám, že ani jedna na ofišl úrovni. Nahrávky: první demo pod názvem Nukleární alkohol je 20 minutu značné nevyzrálé produkce. Mnohem lépe se Svobodný slovo uvedlo na sampleru Co bylo za zdí (vydal Stress rec. 1990). Současná sestava: Čtvery – hlas, Inci – bicí, Radůz – basa, Mališský – kytara, Bistrai &ndashů manažer. Letos ('90) gramodeskový debut na kompilaci Epidemie.

Jedly, pily, hodovaly
a pak si to udělaly
vokurkou a tyčí
Byly úplně NAŠROT!!!

Skupina Našrot vznikla na jaře '88. Od počátku se orientovala na hustej pub core vagabundistického image. (Sestava: Hraboš – hlas, Martha – basa, Vodník &ndashů bicí).

První demo Totálně Našrot nahráli v září '89. Na vinylu debutovali v roce '90 – sampler Punk'n'Oi (Monitor).

Našrot jsou přímo čítankovým příkladem českého pojetí hardcore.

Svým způsobem se ale žánru h/c přibližují i výrazné plzeňské celky Požár mlýna či Chronická nevinnost

Také Kokrment je (podle mě) více hard core band než například Svatý Vincent. Kapela existuje už několik let a od počátku patřila k tomu kvalitnějšímu. V roce '90 je však už na samé špici dění v Czech rock'n'rollu. Jejich písně jsou (až na výjimky) chmurky: přes všechnu tu paranoiu ale reálné.

Černá hodinka – Švejk v Kafkové transkripci – Pekelná kapela Svatý Vincent – Udělejme kult z debility. Puč idiotismu. Ani enormní šílenec by si zřejmé nemohl vymyslet takovou figuru jako je Vincent Venera, miliónkrát rehospitalizovaný cestovatel po kosmonosech kubismu a prorok z Alfa Centauri, pardon – výtvarný umělec. No a zrovna tuto personu si vyhlédl baskytarista Petr Stanko jako spolupracovníka v nové skupině. Idea skupiny Svatý Vincent se začala utvářet prý už někdy kolem pětaosmdesátého roku, ale faktický život kapely nastal až během sezóny '89, odkdy bandu celkem pravidelné posiluji hráči dalších známých pražských celků. Skupina nezkouší, na koncertech se hraje (víceméně) improvizovaná hudba. Vykřikované texty volně prolínají ze skladby do skladby. Bez komoušů homoušů životem se prokoušu. Sabbat. Petře Sabaty. Sabaty, Black Sabbat. Black Sabbat. Jedem. Hrůůůůza!!! Psajcho! Óóóóópium! Heroin! Heroin! Belzebub! Koks! atp. Mě osobné to v žádným případě nešokuje, ale někoho by snad mohlo  Takže divadýlko? Kdo ví!? Něco do sebe by to snad teoreticky mít mohlo, zatím si mě to však nějak nenašlo. Vincent si měl zajet do Ostravy na Carcas, aby pochopil, co je to grind a jak se to dělá.

Koncem osmdesátých let se v angloamerickém tisku objevují domněnky tohoto typu: Jádro amerického hard core se dávno roztavilo, když horror, degradace, klaustrofobie, rychlost a minimalismus uvolnily cestu frakturované, štěpící se halucinaci, zvláště smyslu pro realitu. V tomto směru je i Svatý Vincent nepochybné hard core grupa, i když s ortodoxním h/c typu třeba takových brněnských kapel jako S.R.K. nebo Skimmed to mnoho společného nemá. Zabiráme-li však h/c v širším poli (ne jako hudební styl, ale jako duchovní postoj), potom není pochyb.

Vyložené striktní h/c ovšem předvádějí již výše jmenované brněnské grupy.

Kulturní šok
už je to tady
kulturní šok
je to hrozný
kulturní šok
no – to jsme my

(S.R.K. – Kulturní šok)

Skupina S.R.K. – vznik v červnu '88. (Sestava: Eda – kytara; Kose – bicí; Kypsoň – basa a hlas nejprve Prke, potom Maleček, nakonec Matěj.) Sezóna '88–89 vyvrcholila v květnu '89 v Brné-Tuřanech na společné akci se skupinami Vzor 60, Nicota, Zeměžluč a Izolace (ta ze Znojma). Program S.R.K. tvořil vrchol tohoto koncertu. V srpnu '89 odchází Eda a Kose, Kypsoň bere kytaru, basu zahraje jednou Veslocha, potom, Fógl, za bicí usedá Machala. Na jaře '90 se ruší baskytara. Machala odchází. Nahrazuje ho Tolbuchin. (V dubnu '90 se tři srkošský kousky objevují na kompilaci Bad Alchemy # 14). Nadešlé složení, tj. Kypsoň, Matějek a Tolbuchin nahrává kompakt Only For Extremist (vyšel v květnu '90), odehraje pár akci nejen v Brně, ale zajíždí i do Prahy a Vídně, kde hraji spolu se skupinami Apatia, Skimmed aj. Vraťme se ještě k desce Only For Extremist. Vyšlo na značce Discord Rec.

Klady?! Mám pocit, že Autenticita. Individualismus, Výbušnost, Vlastni Názor (třeba chybný, ale vlastní. Puls. Akčnost. Intenzita atp. staví S.R.K. vysoko nad domácí průměr. Dokonce věřím, že tohle cd je ve svém žánru srovnatelné s angloamerickou špičkou (byť asi ne tou nejšpičatější). O prázdninách '90 vychází i kazeta S.R.K. Maniaci extrémního noise (Produced by Šot). Dema let '88–90. Hard Core It Up! Ne cd, ale právě kazeta sebraných demo z různých vývojových etap dává nahlédnout slávu i bídu takovéto hardcore kapely v plné nahotě. Problémy, permanentní krize, deptající prohry, slavná vítězství. Průser i vrchol. Doporučuji! (A pokud jsi v Rock a Popu četl plky o S.R.K., tak doporučuji slogan jejich písně Nevěřte žádnejm kecům.)

I  Skimmed jsou fakt palba. Třeš core v superspeed rychlosti a patřičné tvrdosti. Skimmed hrající v sestavě Malec – bici, Poly – kajtra a Vrbík – basák působí od jara '88, kdy však hráli ještě pod názvem Insania. Ale i o Insanii se vypráví pověsti. Odehráli tenkrát jen pět koncertů. Pak vadili Stbákům, na čas se stáhli do sklepa a vylezli až koncem léta '89: už pod novým názvem a s trochu jinou muzikou. Tehdy stočili demo Svobodné vánoce. Několik jejich snímků se objevuje na sampleru Czech core '88–89 Nepříčet. Uvažuji o nějakým vinylu a každopádně na to mají.

 • • • 

Je mi jasné, že jsem dané téma nevyčerpal ani zdaleka do dna a že jsem se někde určitě uťal. Všem kapelám, které tu zařazeny být měly a nejsou, se omlouvám. Berte tohle jen jako vyložené letmou exkurzi, pokus o úvod do scény.