Hallada o Olejovém Městě – Marek Pražák

Halladář na haldě halladuje.
Pod sebou bloky temných domů města,
v dálce vertikály komínů a chladících věží.

Jdou mraky jdou mraky nad Limou
nad pralesem Ostravou

Jdou mraky jdou
hvězdy zpívají
jdou mraky jdou
ty se zítřka nebojí chachá čačá
nebojí

Jdou mraky jdou
a ta dívka v trávě pod oblohou
hvězdy otvírá a tančí s tmou
ta se zítřka nebojí chachá čačá
nebojí

Jdou mraky jdou
a ta dívka v trávě pod anténou
hvězdy otvírá a tančí s tmou
pod kosmickou lodí pro loď kosmickou
ta se zítřka nebojí chachá čačá
nebojí

Letadlo před přistáním,
zelené oslňující světlo.

Pravá šťáva
řece Abiseo

Ať teče ať teče z mojí hvězdy
pravá šťáva šťáva pravá ať teče
proudy proudy proudy světla

Ať teče ať teče z mojí hvězdy voda
potoky řeky živého světla
proudy proudy proudy vody a světla

Ať teče ať teče z mojí hvězdy
celou noc a celý den oceán světla všem
proudy proudy proudy světla oceán

Letím do zeleného světla letím letadlem
ať si je po mě veta až duši povznesem
ať po mě nezbude nic ať zmizím v nic

Letím a přistávám v nicotě pluji
v zeleném ráji ducha v peklo kuji
co je mi po vás ať kraluje hic
slunce taví ocel kolejnic

Letadlo do Ratapota, vrcholy nekonečných hor.

Mamakama
prastaré kláštery pro královské dcery

Sedím v letadle zrcadle
a vedle mě žena kojí dítě
letadlo je plné
a ona mladá indiánka
se odvrací
jak se kojí vedle bělocha?
a dítě nechce spát
a ťaťa a ťaťa
máma mačká čínský telefon
zkušené ženy kněžky vedly do cel mladé dívky
mladé dívky Mamakama
mladé dívky vychovaly k lásce k vlasti
odvezli je vládci do svých zemí
láskou dovedly učinit zemi silnou
věrné dívky
věrné ženy
Mamakama
sedím v letadle a žena vedle mě kojí
dítě se vzpírá jak ho uklidnit
jak uklidnit člověka
když chce žít
a život a klid a život a klid
jako bys chtěl vodu a olej spojit

V letadle zpět asi nad Filadelfií

V letadle

Kam ti lidé jdou?
jako obloha země roztržená jako frak
světla potkávají světla světly protkaná
New York Filadelfie Baltimore
Lima Atlanta Ratapoto

Sedím na sedadle 10 kilometrů nad zemí
slyšíte mě vy tam dole jak bije moje srdce?
dívej se do talíře říká kolega
nebo se ti zatočí z těch světel hlava
pasta nebo čikin? pasta pasta!
kuře dušete duše kuřete má křídla
kuře má křídla jako letadlo samozřejmě

To by nemuselo dopadnout dobře
kuře má křídla
nedívej se z okna dívej se do talíře
to ti říkají když lítáš v dobré víře
talíře také létají a mysl si s tebou hraje

Noc ve světélkující Matce džungli
na břehu čokoládové řeky Abiseo
Panenský přítok přítoků Amazonky

Někdo nikdy

Někdo umře a někdo ne
někdo si to jen myslí že umírá
některý si sbírá na Sibylu
nějaká si píská si píská si píská
já nic já jen tělo jsem
a na něm naroubován hlas
anebo naopak to nic
já nikdo já hlasem jsem já jsem hlas
a na něm tělo jako klas
jako obilný klas
a hlas si dělá svou práci
jódlididó jódlididéj
jsem ještě živéj
jako kohout co honí slepice
kikirikí kikirikéj
jsem ještě živéj
Kam ti lidé jdou?
země je blízko a nebe ještě blíže
na zemi kříže a na nebi atomy
ale vypadá to že Země je blíže
jako by ani v nebi neplula
ale nebe v Zemi a bez tíže
ano nebe v Zemi a ve stavu bez tíže
sobě blíže

Olejové Město, herna, šéfové heren, hráči

Herna a sekáč
aneb příběh o plném náměstí prázdných výloh

Každý život má svůj příběh
stejně jako každá smrt
v tomhle městě si můžeš vybrat ze dvou krás
herna nebo sekáč
nejdříve se oblečeš podle poslední módy
třeba v Německu co se nosila před lety
v pěkných hadrech to hraje samo
sázej riskuj neboj se prohrát neboj se hrát
o to jde nebát se odejít s holým zadkem
třeba na hlavním náměstí
tolik heren není ani v Berlíně
všichni zkrachovali neuměli hrát
jen šéfové heren dovedou bojovat

Každý život má svůj příběh
stejně jako každá smrt
v tomhle městě si můžeš vybrat ze dvou krás
herna nebo sekáč
kostitřas

Ještě tu máme vedle hlavního
malé náměstí také Masarykovo
plné prázdných výloh
není tam co vrazit není tam co dát
po cukrárnách po kavárnách
po obchodech co šly spát 4 YOU
není tam co vrazit není tam co dát
po bankách po řeznictvích
po obchodech s dětským prádlem
po potravinách
plné náměstí prázdných výloh

Pojďte si zahrát na maškarák
vystav se s grimasou pověs se na hák
pro nikoho
a běž si na velký plac zahrát
náměstí bez lidí pro nikoho
nikdo nikoho nezdraví
nikdo se na nikoho netlačí
bez duší bezduché závidí nám města naše ulice
tady si můžeš vybrat ze dvou krás
herna nebo sekáč
tady si můžeš vybrat
pověsit na hák

Fajně se ohákni v sekaču
nový dnes otevírají v budově OKD
a v herně našporuj na daču
zítra slavnostně křtí kasíno v budově Radnice
na daču v Beskydech
a bacha dej brachu
ať tě nechytne za frak
báťuška pech
báťuška pech
báťuška pech

Každý život každá smrt má svůj příběh
u nás si můžeš vybrat ze dvou krás
herna nebo sekáč
kostitřas

V samém centru města. Park, zvony
olejová hladina kaluží
Po kůži města jdou lidé do kostela, brodí se.

V centru města

Blízko kaple cestou k chrámu
na kraji parku v samém centru města
popravili strom
zbyl jen krk
na věži tichl zvon
lidé se šli modlit
šli dělat že se modlí
šli urvat kus Boha
zbyl jen krk hlava se kutálela
je to smůla že na něj přišla řada
spravedlivý Bůh

Blízko kaple cestou k chrámu
na kraji parku v samém centru města
u hlavní pošty
stojí kluk a prodává Nový prostor
lidé se jdou modlit
hlava Boha hledá krk

Do schodů bolí nohy
lidé se jdou modlit
už na schodech drmolí
ať mě nevyhodí z práce
ať mi starý nezahne
ať mi přidají
ať mě to už nebolí
ať neamputují
ať Bůh není
Bože spravedlivý ta hrůza
kdybys byl spravedlivý

Tmavé domy
prázdné kostely
šedí lidé
jako před dvaceti lety důchodci

Duch duch duch
důchodci se nemodlí
důchodci
důchodci se bojí žít stačí přežít
co když nepřibude nepřidají
zapomenou zruší neschválí
tragedie tragedie komedie

Ráno ve večerce pivo venku cigareta
potom pouť směr vinotéka
potom televize oběd nádobí utěrka
potom spánek odpolední zprávy a
večer
večerka

Mumraj na hlavním náměstí,
na bedničce stojí slepec a zpívá
Pod nohama na dlažbě je hromádka mincí
Mince otočené břichem, lvem, nahoru

Malá zem

A to je ta česká země
malá země
byt můj cela má
můj chlév i chrám i pekárna
malí lidé v malé zemi
s malou duší v malém srdci
malost nad malost
ale roztomilá dost

Sněhurka a sedm trpaslíků
jen sedmero hor a jezer
sedm žeber a sedm žaludků
sedmkrát denně jídlo a pití
a to je ta česká země
malá země
byt můj cela má
můj chlév i chrám i pekárna

Sněhurka a sedm trpaslíků
ve znaku i na praporu
nad Vyšehradem nad Hradčany
nad malou Prahou nad malým Brnem
nad Ostravou
a to je ta česká země
malé Čechy s Velkou Moravou
malá Praha s malým Brnem soupeří
ale kdo si dělá hlavu s Ostravou?

Na džungli postavená
mamuty pošlapaná
v tré rozvětvená
trochu polská trochu slovenská
krapítek židovská a ukrajinská
malinko vietnamská indická italská
tibetská cikánská rómská indiánská
řecká bulharská balkánská
jenom tak nějak legračně nečeská

Ostrava nad řekou Ostravicí
Potala v beskydské fujavici
ostrá jako mačeta
nad džunglí postavená
mamuty pošlapaná
v tré rozvětvená
a to je ta česká země
malá země s malým srdcem z uhlí
jen zažhnout plamen
hoří pálí spaluje
Ostravice hoří
plameny tečou do moře

Na ulici ve smogu, v inverzi
světla tramvají hledají koleje
Lidé hledají ruce, své ruce

Plíce z krabice

Nadechl jsem se v rodném městě
ale vydechnout to už ne
nade mnou šedý mrak a nad ním slunce
dalo se tušit že je to tak
nadechl jsem se v rodném městě
ale vydechnout to už ne
to by šlo jedině kdyby i plíce
šly se ven na vzduch podívat
a s nimi ten mrak vdechnutý mráz

Anilin bromhexin uhlík síra kodein
dusík vodík deštník proti spadu
filtry pro parádu
ale kyslík v nedohlednu
asi unikl asi se vstřebal
zemřel nebo sublimoval
emigroval vzal si azyl někde u Splitu
jel se nadechnout někam na Jadran
možná se vrátí spolu s ptáky
na jaře naředí
anilin bromhexin uhlík síru kodein
i dusík i vodík i těžké kovy

Až budu cítit že Mandragora
klepe na dveře
pronajmu si sál
nakoupím kyslík utěsním okna
a pozvu přátele
a budeme dýchat ách ách ách
tak jako beduíni na Sahaře
když narazí na artézskou studnu
zpijí se do němoty

Tak i my se udýcháme k smrti
jó k smrti se zpít kyslíkem z Jadranu
v Bulharském klubu v lajně domů
vedoucích k Sýkoráku
a plíce
plíce nevyskočí z krabice
zůstanou v těle alespoň do té doby
než v zimě nastanou inverzní hody
to pak zvědavé v těle v krabici
zatouží podívat se ven
co se to děje s éterem
co se to děje zase to stojí?
do vzduchu zavěsit kabát
a o pajšl se bát

Tanec práce, fabrika, motory,
lidé vypínače.

Generace práce

Hutníci strojníci horníci
celá generace
jen práce pot a slzy jen práce
matky v zaměstnání na krku klíče
uklízečky kuchařky soustružnice
mokrý hadr kýbl špona kachličky olej
bez myčky bez pračky bez ledničky
plné ruce plná hlava plný život práce
naplněný a vyprázdněný
žádná legrace

Křečové žíly silikóza cigarety alkohol
operace
zdravotnictví zajištění
prohlídky kompenzace
u zubaře třikrát do roka
ploché nohy šedý zákal epilepsie
to by skolilo i proroka
hutníci strojníci horníci
trochu inteligence žádní umělci
celá generace
jen práce pot a slzy jen práce

Kolotoče ráno odpoledne noční
a dvanáctky
lidé vypínače
rožnout a zhasnout
vypínače

Odněkud rozhlas:
„… Kristus se tentokrát narodil na haldě …“
hlásili v rozhlase v Praze v Brně ještě ne
pod haldou u garáží
jeden z mnoha kristů
křičí až praští kosti
vozík se sběrem sváží
okolo štěkal pes

Na ulici, na tržnici lidé v rauši,
jako kdyby pršela vodka z nebe.

Těžké hrachy

V tu dobu se vydělávaly těžké hrachy
to byly v Ostravě ještě prachy
korunky se kutálely po ulicích
z Bazalů přes řeku ku Radnici
auta kličkovala lidstva se křižovala
matka s děckem uskakovaly
kdo to nestihl ten to chytnul mezi oči
Jánošíci na hrachu křepčili
valašku do ruky místo sbíječky
těžké hrachy samé prachy se kutálely
banky krachovaly lidé se radovali

Takové prachy takové hrachy co tu byly
vytekly odněkud ze Slezské
vyvřely odněkud z ďury
metaři to smetli do košů
babky do sáčků zabalily
na trhu se prodávaly za pakatel
peníze kulaté jako chléb
peníze v mikrotenu v celofánu v igelitu
celý pytlíček gumkou zaškrcený od babky
za dvacku
a večer za deset očí

než zavřely tržnici
shrabaly zbytky prachu do igelitky
a po cestě na tramvajku okolo Fackárny
u stánku s vůní bramboráků
hodily do koše zbytky z igelitky
ale igelitky složily do kapsy
ty se můžou hodit zítra
na rohlíky

Věžař z radniční věže pozoruje
nekonečné na nebi zástupy ptáků.
Obloha naplněná duněním křídel.
Věžař odtroubí hodinu spadu.
Dnes má plno práce, je sváteční den.

Jaro s ptáky
aneb město shora

Je až s podivem kolik ptáků
na jaře do našeho města přilétá
celá hejna obloha černá
celé šiky přilétají se nadechnout
čím čím čím to je
že se vrací k jaru ptáci
čimčarárá čím

Celá hejna obloha černá
zvedni hlavu vzhůru
tisíce ptáků letí nad městem
hluboko v nebi zakotvení
letí se vyspat kamsi za město do klidu
ale v tuto chvíli spojeni v pavučinu křídel
nad dvory nad Hlavní třídou
nad řekou nad Radnicí nad
budovou Plynáren nad Večerkou
nad Černou loukou nad Hradem
nad Slezskou
a dál
nad pánem co s úsměvem
nese krabici z papundeklu
nad bláznem s vozíkem z Alberta
co řve po holkách „vlezte mi pod svetr!”
nad panem starostou
co prý už má rád stromy
nad Ostravou Jih kde prý přemýšlejí
nad Porubským koupákem
prý největším v Evropě
prý nad Dolní oblastí dusí se kosi
kdysi padali vrabci z nebe mrtví
když ještě Rothschild kraloval
ve Vítkovicích

Je až s podivem kolik ptáků na jaře
do našeho města zavítá
jen se nadechnou trochu se ohřejí
a potom alou do Opavy a dál
celá hejna obloha černá
na křídlech bomby kyslíku
spouštějí na Olejové Město
kilometry spálené země
směrem na Opavu
pláčou slané slzy
celé šiky přilétají se nadechnout
čím čím čím to je že se vrací
k jaru ptáci
čím čím čím čím čím čím
čimčarárá čím

Zvedni hlavu vzhůru a nadechni se křídel
zem je lépe vidět shora
bez filtru uzříš nepravosti světa

Pokus o únik z Olejového Města
Zeď ještě nedosahuje požadované výšky
Ulice Nádražní, přestupování, neklid,
těkání, město se uzavírá
Lidé to cítí, jako zvěř cítí připlouvající smrt.
Hladina oleje ve spodních vodách stoupá
Nervozita. Nikdo nikomu nic neřekl

Zpěněné dny
aneb Rychle pryč

Když cítím jak se smráká
jak se klene nade mnou past
jak slova v kruhu tlachaj
jak sahá lepkavá neřest na můj klíč
jedu pryč pryč pryč pryč
abych se zase vrátil
abych se zakulatil
abych byl zem a míč a slunce a pomeranč

Voliéra Bazar Parník Aréna
jen pěna pěna pěna
Katedrála Šatlava Stodolní
jen pěna dní jen pěna dní
universitní a politické
mystické a konzumní
jen smog anilin koryta stok a pěna dní

Když cítím jak se pokouší o mne žvást
jak drhne v krku jak krk dal by si chlast
jak vykouřit by chtěl
jak rád by zakloktal
tak rychle pryč a hrob si najít
tak rychle pryč z města ven
vlaky nepřistávají letadla nejezdí
jen krajíc hřebík provaz a kříž
a za hradby ven lvy krmit
a hřebelcovat slony
to radím všem blízkým
ven ven ven a pryč
než město zazáří pažravým krásnem

Když cítím střelný prach
když politik žebrák ředitel
mafián finančník narkoman
jupík donchuán holky a vdolky
připálí se
cítím střelný prach
tak si říkám ven ven ven ještě je čas
utíkat z města ven

Když se smráká a jede noční vlak
když zastavuje a nastupuješ jen tak
ani baťoh nic ani svačinu ani korunu
jen touhu nevrátit se dřív
než do žil dolije se elixír
to není život to je práce to je pád
jen ven a pryč a dál
po vzduchu zalapat
a kát se a kát se a
kat

Halladář na haldě sleduje cvrkot pod sebou
… chaos začíná … zavřeli město, dezinformace
hladiwna olejwe wstoupla nad únosnou mez
Něco se děje … změnil se čas.

Zrození Krista

Když tato země rodila Krista
padaly stromy hořely haldy z komínů oheň plál
na uhel spálená země
čistotně černá doběla rozžhavená
a přesto lid ostravský neplakal neprosil
jen stál jen stál jen stál
obzor vynikal barevností
prostor se lámal až praštěly kosti
a slabě hořela svíce
země sedmibolestná vyschlá Ostravice
v kraji číhali na oběti
tygrové a lvice

Kristus se tentokrát zrodil na Haldě
vytlačen obrovskou silou skrz tuny tun tuny tun
v Přívozu vyšel ze sloje v ruce uhel
na prvním domě naznačil uhlím kříž
a na každém dalším zrovna tak
na Radnici na Plynárnách na komínech
na Slezské na Spalovně na Bazalech
na náměstí kříž mají v Ostravě všechny domy
bez výjimky dnes

Když označil tak domy
lidi jal se značkovat jako dobytek
nejdříve děti ženy mladé střední
staré nakonec důchodce
nikdo nezůstal bez kříže
úhlem označen na čele bez výjimky
druhý jako jeden a jeden jako druhý
na Katedrále kříž stejně jako na Jatkách
Bauhaus dnes představit si jen tak
nemyslitelné
a co kříž na Skanska na Spořitelně
Dubina Hrabůvka Poruba Zábřeh Polanka
kříž kříž kříž krásný a souměrný
duchu blíže duchu blíž

Synové prosili své otce o milost
u snídaně v Hlubině kantýny
děcka na písku před sociálkou
žádný řev
hračky si půjčovaly a auto kyblík medvídek
Nikola Dorota Irena Sandra
Petr Martin Pavel Láďa
jakoby několik těl ale uvnitř jeden otisk
po cestě směr OZO táhl
svůj vozík se šrotem
další kristus bytem v garážích
okolo něj štěkal pes

Padaly stromy hořely haldy
z komínů oheň plál
na uhel spálená země
čistotně černá doběla rozžhavená
a přesto lid ostravský neplakal neprosil
jen stál jen stál jen stál
obzor vynikal barevností
prostor se lámal až praštěly kosti
a slabě hořela svíce
země sedmibolestná
moje Ostravice
kondor oblohu křižoval

Halladár na haldě. Dívá se po „krajině“,
Sleduje horizontálu vrchu zdi. Rozednívání se.
Je Štedrý den.

Duch města

Stromy se chvějí ve větru
jen se nezlomit
okolo řeky fabriky okolo vody komíny
okolo srdce města kolují potoky oleje
sama řeka horský pramen polévka ředená šlamem
potoky oleje a vzduch tleje a úsmev tuhne
vše stojí i vítr se pohnout bojí

Taková situace
třetího největšího města v republice
zdrcující stav přítomnosti v každé ulici
v každém domě v kuchyních na záchodě
nemožnost pohybu nemožnost rozhodnutí
prostor změněn v rezervoár neřestí
v každé kuchyni světlo nad stolem
na každém stole ryba okolo salát
ústřední topení sálá třeba větrat
otec šel zabít do sklepa kapra
řeka prosta ryb a v kuchyni na stole ryba

ptáci v korunách stromu čekají na vnitřnosti
sýkorky rorejsi havrani holubi straky
dnes budou hodovat z očí rybích pít lák

Vyšel jsem směrem na horu
  na Haldu na město se podívat
když je dnes svátek tygrů a koček a vody
tak něco nasát z té dračí pohody
tramvají do Přívozu a pak rozbitou cestou
okolo garáží kde pečou vánoční točený párkový
nový kristové
noha nohu mine vrchol na vrchol
to jediné v sobě podržet vrchol na vrchol
kolmo lze stoupat na haldu kolmo a vpřed
v polovině kopce podívat se dolů a zkontrolovat tep
na vrcholu stolu na vrcholu kopce
březový háj doutnající dvorce a nedotčený ráj
zajíci koroptve vrabci hadi kapradí

Z vrcholu stolu hledím na prostřený stůl
na ubruse mastné fleky kopí komínů samá kremace
ohně ohně ohně Vítkovice dech bere jen pohled
na ten ráj Borsod chem Mittal švajneraj
patřím z hory z vrcholu stolu
žíly řek a potoků samý střep
domy domy domy jen beton s cihlou spářený
takto vypadá ráj sám nedotčený na zemi
nad rájem pruh pás šedé aury
nad ní bledý měsíc vychýlený z osy
domy domy domy strom chodník auto
člověk rvačka lahváč vajgl nůž kaluž
dítě nádraží hradba paneláků smích kanály
domy domy domy souprava vlaků koksovna
areál překladiště hřiště benzinka
jezero naplněné louhem symetrie vertikál

Tam bydlím takový kravál nelze usnout nelze
v noci opilci klepou na okno vstaň!
dej potřebujeme podat dlaň nebo něco rozbít
a pít a pít a pít
Duch města chce pít
němota krášlí každý byt
kdy zazvoní krysař dítě uspat na noc políbit
kdy zazvoní Kristus a dá krev pít
  vanu napustit

Chodba, byt, koupelna, chodba, zvonek, byt, koupelna.

Lázeň

Jednou zazvonil
šáhl na zvonek u našich dveří
  umaštěný od našeho chtění
sám Spasitel našeho regionu
jdu otevřít vypadá jako my
  brýle plomby
    neoholený
„dobrý den kde máte koupelnu
  přišel jsem napustit vanu“
„pojďte chodba je krátká nepotřebujete
  na toaletu?
tady tyto dveře z papundeklu koupelna
  ručník a mýdlo je tu“

Sedl si na vanu a vyhrnul rukáv
  na pravé ruce
svěsil paži dolů a otevřel si žílu
  do vany stékal čůrek krve
    pomalu ale poctivě
„nemáte sklenici vody?“ poprosil
šel jsem do kuchyně natočit z kohoutku
  tu naši z horské řeky
když jsem mu podával pohár
  vana byla po okraj
zavřel žílu a koutkem úst se usmál
„nevíte jestli někdo bude doma u sousedů?“
zavřel jsem za ním dveře a uslyšel zvonek
a jak se šourá potomek
jak odemyká jak vzlyká jak se směje
  „mami návštěva
    koupelna?
    koupelna
    kde je?“

Herna, milenci u stolu.
Bez domova, bez revolveru.

Co je moje

Je to tvoje a není to tvoje
ženy co se holí ve vaně myjí si vlasy
v županu proskočí do haly rozčesat se
po té vybrat šaty na večer
nalíčit na tvář pár grimas
ale ta tvář to ještě nejsem já
a ty šaty jakbysmet a taky boty
to není moje ani tvé
používat dovolené
a sen zrovna tak
vložené
a chuť na bramborák kód v buňce
a touha po lásce stopa v déená
knedlík v omáčce to také není mé
ani nehet na noze
kaz ve stoličce
bolák od komára
rána od kulky
touha po lásce
knedlík v omáčce
to není moje to není tvé
používat
dovolené

Herna v onom čase,
klavírista zpívá neortodoxní blůs.
Milenci tančí tuto píseň. Je to píseň naléhavá.

Vem mi ten nůž

Vem mi ten nůž
dlaň je bříško nemluvněte
dej mi ten nůž
každá čára je zářez do duše
to ruka ne ty
to ruka zabíjela
vem mi ten nůž
do úst mi klekl stesk
zvracet to bolení v krku
jen o tisícinu buňky být moudřejší
vem mi ten nůž Pane Bože
sám bodni
ruku mi nech ať hladí
neusekni
lékaře potřebuje každý
ruka ne!
to nůž zabíjel
to ne on to jeho nepatrná špička
jeho pyramida
dej mi ten nůž!
odpusť nebolí to víc?
bolest polkni jako střep jako srdce
každá žíla je řeka zářez v nitru těla
vem mi ten nůž Pane Bože
vem mi ten nůž

Hrdina vchází do domu
s utrhnutou střechou.
Hledá východ. Hledá ztracenou.

Cela života
aneb cela s nekonečnými stěnami času

Takže život je cela?
soustava oken dveří a stěny strop
bez podlahy se propadáš
a život bez oken a dveří?
na dveřích oknech jen mříže neprostupné
život bez tíže volný a prodyšný jako mříž
život koule a uprostřed ní krychle života
stěny rovné a špičaté
8 koutů 6 stěn
každá může být stropem
bez podlahy se propadáš
co drží při životě?
sten stěn otvory dveří a oken?
koule koule koule drží tě
a v ní ať si pluje mnohostěn
třeba v cele krychle
sen života ke stropu k představě stropu
takže život je sen?
sen bez života?

Zastavená věčnost, hladina oleje stoupá … už je po všem?
Náš hrdina na lodičce pomalu pluje po hladině
přenádherně zbarvené, kluzské a stojící.
Je noc a zároveň den, na obloze je měsíc a slunce zároveň.

Olejové Město

Město v oleji
město samý flek duhová kola
město pluje v oleji
srdce města v krvi oleje
město je srdce a srdce je město
město bez místa
místo města skvrna flek
samý flek duhová kola
v moři města moři oleje
v papírové lodičce z novin
píšu dopis silám světa
nejvyšší nejvnitřnější síle
síle lásky
namáčím pero husí brk přes okraj papírové lodě
na podlaze velká fotografie
rozrastrovaný obraz turínského plátna
noc v olejovém městě
dno lodi ještě neprosáklo mazem
vydržím ještě den čekám na holuby
bude jaro
přiletí odebrat můj dopis
modlím se aby nikdo neodhodil sirku
do duhových kol

Krásná píseň pod světelnou klenbou nebe,
na níž se skví mateřské slunce a otec měsíc.

Slunce a měsíc

Slunce si povídá s měsícem
jak doběhnout krásnou krasavici
vytřepat ji z makovice hlouposti
slunce si povídá s měsícem
jak zatřást kuličkou
prasklé kontinenty
zemětřesení tornádo tajfun potopa
vlna tsunami
zachraň se kdo můžeš vylez na strom
zakopej se jako my vlez někam do díry
slunce si povídá s měsícem
vítr si pohrává s ohněm
voda stoupá led netuhne
a že prý jsou myšlenky nehmotné
stromy rostou vzhůru kořeny
psy kočky milují vyjí a mňoukají
slunce si povídá s měsícem
dnes bude pršet sto let
dnes bude sněžit a mrznout
dinosauři oživnou
ještěr vzlétne ke slunci
bude-li jaké
bude-li měsíc
bude-li zem

Těsně po smrti. Existenciální balet.

Tělo bez duše

Co to moje spokojené tělo
co s ním bude až duše ubude
a opustí tiše spícího muže?
tělo bez duše ucítí to?
  že mu něco schází?
    neprotestuje
Pozoruji
moje tělo bloudí ulicemi
obtěžkáno potravou sune se podél zdí Káefcé
  srdce bije odněkud z hloubky
    neprotestuje
Pozoruji
zemětřesení deska náměstí Masaryka puká
dnes měl stopadesáté narozeniny
  srdce bije odněkud z hloubky
    neprotestuje
Pozoruji
stromy padají jeden přes druhého žádné kořeny
žádné koruny policisté odklízejí trosky aut
  srdce bije odněkud z hloubky
    neprotestuje
Pozoruji
srdce se mi smějí nesou se po dvou nohách
samčí a samičí srdce kuřecí hovězí skopové
nevšiml jsem si jsem poslední
kdo si měl všimnout

To bije kladivo v hrudi mlátí duši po hlavě
roztlouká na prach jako nýt do šířky kuje
to pozoruje

Zbitou tělem duši po návratu ubohou krásku
sbírám zrno za zrnem mezi nehty prach
to pozoruji

Co to moje spokojené tělo
co to s ním je co se stalo?
co se to děje každou chvíli?
chvíle od chvíle
okamžik za okamžikem
rychlé kroky den za dnem
narození dětství mládí bez dospělosti
hloupé stáří nemocný kmet bez pohybu
nemohoucí svět zaškrcený otočený okolo své osy
takový svět takové tělo
země bez duše tělo jako tělo
neprotestuje

V opuštěném muzeu neřesti.
Exponáty se pokoušejí oživnout a zběhnout ze scény.

Spokojený svět

Kamaráde to jsi neviděl to jsi nezažil
takový spokojený svět lidé bez starostí
tak mi zavolej někdy mi zavolej
naplním tě jasem vyplním tě ctností duše bez starostí
skrz vzduch poletí zpráva esemes
kamaráde to jsi neviděl ani na golfu to jsi nezažil ani v divadle
takový spokojený svět
dnes rozdávali otvírali darovali

Tak tak vypadá blahobyt
když máš byt chatu auto práci ženu děti
a babička a rodiče ti za pár pátků odkážou zbytek toho
na čem lpěli co budovali pro co si odříkali
dům chatu auto a byt s vybavením
tak tak vypadá blahobyt nestačí jen být
za zdmi Olejového Města
ráno kapučíno v kofišopu noviny
nějaké telefony převody z účtu schůzky
samé starosti kde sehnat garnýže ze sloních kostí
aby ladily s kobercem z lidských vlasů
se sedačkou z krokodýlí kůže
se zahradou porostlou dokonalou trávou
v Olejovém Městě
tak tak vypadá blahobyt nestačí jen být
být tak trochu chudej trochu šťastnej a zaplacenej
tak tak vypadá blahobyt
být se vyplácí jen s plným břichem na skvělé matraci
být se vyplácí jen když máš otroky a zorganizovanou práci
  to je být a nebýt bit jako
když ti život tepe ve spáncích jako televize
  sám se přepíná
odpoledne musím skončit dřív a musím
do školky malého zaopatřit pak pro ženu
do sauny a nakoupit nějaké jogurty a
zavolat skrz satelit a pojistit byt a
večer besídka ve školce asi maškarák
potom rychle tchýni na vlak a
na nádraží jsem zapomněl zavolat
být být být jen být a třít s bohatstvím blahobyt

Tak tak vypadá blahobyt
nestačí jen být
nestačí byt dům chata práce kariéra
skvělí kolegové no skvělá atmosféra na brífinku služebky do Číny
nové jarmily děcko na stáži rakovinu v podpaží
střední věk to je být otrokem světa
  a společnosti
v noci bolest v podbřišku a v podpaží
vedle žena skřípe zuby ve spaní za zdí děti
myčka myje pračka pere televize ještě ševelí
ten nejmladší se asi dívá na Bergmana

Píseň otroka. Tanec otrocký.

Narozen otrokem

Jednoho dne jednoho rána
měl jsem sen
že jsem se narodil
otrokem
překrásné dítě
oči jako korálky z roztrženého
náhrdelníku
proč brečím proč nejím proč nepiju
samé otázky
krásná matka dítě nebije otec v práci
  po půl roce odešel k jiné
ve škole tě naučí co nikdy neužiješ
tam ani nechoď ztratíš čas na svůj svět
tam se nezdržuj nezůstaneš svůj
koule vráží do kuželek některé poráží
vyšel jsem na horu a z hory křičel
„narozen otrokem!“

Halladář na haldě zpívá píseň odpuštění.
V dálce na planině probíhá stavba
veliké bílé kostky.

Nekonečnost

Nekonečná něho
nekonečné město
nekonečná periferie

nebe není vidět tisíc let
nekonečné pláně Karolíny
na nich bagry předstírají práci
stojí v jezeru černé vody
hladina odráží šedý strop nebe
slané moře pod deskou města
město na moři nekonečna
bez konců bez konečnosti bez ryb
slané slzy města proplakané
a stečené do otvorů jeho těla

nekonečná něho
nekonečné město
nekonečná periferie

ve květ proměněné město
ve květ tmavomodré růže
ostny pokryté listy pokrytý květ
dnes zahraje dechovka dnes
lidé se budou radovat na ostnech jasu
zvuky města ve dne v noci nelze popřít
vychází měsíc snad poprvé
za tisíc let
ocelový měsíc Mangan

Na úřadě.
Hrdina mezi lidmi tlačícími se pozoruje.

Vzkříšení

Žena stojí na poště
nohy chrání velké vietnamské tašky
oděna spíše zimě na jaře
stojí nad schody jako socha
nataženy ruce před sebe
v nich naproti očím sešitek
jdu blíž název Vzkříšení
stojí a hledí každý to vidí
okolo projdou davy
platí posílají převádějí umořují
ona stojí ruce nebolí
kéž by to už přišlo
vzkříšení aby přeskočilo z obalu do očí
na hlavě čepici a bundu svetr
mikinu sukni punčochy vlněné
válenky u nich nadité vietnamské tašky
venku se slunce opírá do fasády
žena stojí na poště
stojí
okolo proudí davy
platí posílají převádějí umořují
davy davy davy

Poslední píseň.
Uklidnění lidé se zdraví jako každý všední den:
„… bády déj, bády déj …“
Chodí po přechodech, jakoby se nechumelilo.
Překračují ležící.

Období přechodu
aneb člověk roste přemáháním

Pán co nosí v kabeli plno not
jaký krásný a mladý když začínal
taška lesklá kůže
plášť vlál
teď stojí na přechodu
trochu nahrbený trochu neoholený
pejzy přepásán táhne se ulicemi
ze zkoušky na zkoušku neupravený
ze zkoušky na zkoušku neoholený

I když v saku na přechodu
okolo kinotéky dnes se netáhne
dnes se plazí
zaškobrtne
noty podestlaný park
ve sboru sólo pění pění pění
z not plot okolo ohrada
nezastaven den volna
dny zcela uvnitř města
on zase na přechodu
neoholený
spí

Halladář na haldě halladuje.
Na obzoru jeřáby ocelovými koulemi demolují komín.

Mraky jdou

Jdou mraky jdou
hvězdy zpívají
jdou mraky jdou
ty se zítřka nebojí chachá čačá
nebojí

Jdou mraky jdou
hvězdám zaclání
jdou mraky jdou
polknou je nad Ostravou chachá čačá
Ostravou

Zítřka se nebojí
ti kdož jsou prokletí
krev v žilách utuhá
na světě je žravá nálada chachá čačá
nálada

Jdou mraky jdou
a ta dívka v trávě pod oblohou
zestárlé hvězdy pohřbívá
hroby otvírá
ta se zítřka nebojí chachá čačá
nebojí

Jdou mraky jdou
slzy v očích je proklíná
je bezmocná
proti mrakům
je i krása dívky bezmocná chachá čačá
bezmocná

Snad jednou snad jednou
snad jednou mraky odejdou
snad jednou snad jednou
snad jednou hvězdy oživnou chachá čačá
oživnou


Konec

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30