Fools: We Are From Tchernowitz – Homér

ODLUKA

prolog:

Papíry založit.
Nedává záruku.
Prej se mu nechce žít …
Šup s nim na odluku!

Kamery číhají,
však nemám na ně vztek.
Dyk stejně neznají
pramen mejch myšlenek.

Skutečnost jiná je
a já jsem nad věcí.
Oděvu nemaje
nemůže utéci.

Nemaje provazu
nemůže odejít.
Ku svému obrazu
chtěl jsi mne Bože mít?

Máme my blázni pech.
Bijou nás holemi.
Voni jsou v řemenech!
Jsou porád na zemi!

Dyk můžou klidně spát,
snad tu maj aspoň rýč.
Tělo lze zakopet.
Duše je dávno pryč.

23.4. 1995
my room
stempel

KOMUNITA
/výpověď pacienta/

Přej zašlo sluníčko.
Já ho chtěl dneska spatřit.
Vzali mi klubíčko.
Vraťte je, dyk mi patří!

S čím si mám teďko hrát?
Sluníčko krejou mraky.
Vim jsem tu naporád
a klubíčko mý taky.

Ať mi je vrátějí!
Z vokna přes mříže civim …
Vim nemám naději
stejně se ale divim

Proč brát mi klubíčko?
Chodilo se mnou všady.
Poslouchám, sestřičko,
to jsou ty protiklady?

Už mluvim zmateně.
Vim, že to všichni chcete.
Najděte klubíčko!
Mě asi nenajdete …

23.4. 1995
my room
stempel

JIŘINY

Okolo blázince rozkvétaj jiřiny.
Snad mi to myšlení opravdu vázne.
Tak dej mi pár šoků, jesli jsi bez viny
a potom už klidně nazvi mě bláznem.

Za dvaadvacítkou už nejsou zahrady
a ty co můžou, tam prej kopou hroby.
Primář má po ránu podivný nápady:
Dostaneš kazajku, neboť jsi zlobil.

Dejte mi, sestřičko, kytičku chryzantém.
Podzimní květiny vonějí lágrem.
Celejch těch dvacet let jsem vašim amantem,
tak už těch pár tejdnů to nějak zvládnem.

Na lobotomii vezmou mi mozku kus.
Nikdo nám na hroby nenosí věnce.
Teď už jen čekáme, až přijde exitus;
to nejni básnička – toť dekadence.

13.5. 1995
my room stempel

SELF PORTRAIT

Proč si dnes má milá, bereš černý šaty?
A vona povídá: „Tobě nejni nic svatý,
už v tobě opravdu kousek citu nezbyl?
Asis v tý hospodě už i rozum pozbyl.“

Tam na tom kopečku je prej poslední štace.
Todle je asi ta mentální retardace.
Nejsem už schopen něčí city sdílet,
tak pokračuju v započatým díle …

Prej toho vypiju za celej den tolik,
že už jsem opravdu asi ten alkoholik.
Na pivo bude vždy, jen dluhy zaplatit.
Nebude lepší však raději mne utratit?

A nikdo z kámošů na funus nejde mi.
I zvony v kostele raději oněmí.
Zdechnul jsem sice v jakýs-takýs víře.
Jenže jsem zase sám, i v tady tý díře.

A moje milá jde prý z tance do tance.
Nejni to nádherná májová romance?
V černým už nechodí, dávno prej nepláče.
Kdo mi však přinese na krchov lahváče?

prepracovano 21.5. 1995
my room
stempel

RŮŽE

Nerozkvétá růže.
Chce bejt jenom poupětem.
My ti nepomůžem …
Jak však skrejt se před světem?

Proč má růže kvésti?
Já miluju poupata.
Nepřináším štěstí.
Leda z hnoje do bláta.

Nic hezkýho není.
Jen ta malá poupátka.
Naše oddělení,
kolem pěkná ohrádka …

Růže nesmí kvésti.
Je to proti přírodě.
Jako v lese klestí
usycháme v hospodě.

Kdysi jsem byl mužem.
Teď jsem jenom pacient.
Miluju jen růže
a pak Jima … The End!

10.6. 1995
rest. Na Schpitzi
stempel

LIDI

motto:
dyk to sou jenom lidi …

Někdo dělá zázraky,
někdo se jen kejvá.
Já jsem denně na mraky,
to tak někdy bejvá.

Někdo robí pervitin,
jinej si ho píchá.
Mám za sebou furt ten stín?
Dobrý, estě dýchá.

Někdo se chce oddělat,
jinej mu v tom brání.
Smrt je slizká jako had,
proto pozor na ni.

Některý jsou doktoři,
některý zas paka.
Mám strach, že ty netvoři
do šašku mě vlákáj.

Dyk mám přeci vlastní svět.
Někdo mi ho bere.
Nechtějí mi rozumět.
To mě na nich sere!

11. 6. 1995
my room
stempel

NAŠE ODDĚLENÍ

Koukal jsem se prej drze …
lapiduch mi ji vrazil.
Vše vidim jako v mlze …
Můj pohled ale mrazí …

Napsal jsem jen pár řádků.
Ty v bílým, že jsou vrazi.
Dali mě do pořádku.
Můj pohled ale mrazí …

Zkrurvený živobytí.
Hrách na zeď se tu hází.
Odnauč vlka výti.
Můj pohled ale mrazí …

Máme snad stát a právo.
Abych vás nenakazil!
I Drž hubu, blbá krávo!
Můj pohled ale mrazí …

Na krku eště hlavu.
Za chvíli mi ji srazí.
Čekáme na popravu …
Bacha, můj pohled mrazí …

VÁS!!!

12.6. 1995
my room and STAROBRNO
stempel

MŘÍŽE

Doma to nemáte.
Víte, vy volové, že
z vokna se koukáte
přes vocelovy mříže?

Svět jako takovej
prej za nic nestojí, že?
Nejni však lakomej.
Ve voknech máte mříže.

V tom našem ústavu
máte přec k Bohu blíže.
Ste padlí na hlavu;
proto sou v oknech mříže.

Já sem tu primářem!
Víš vůbec, blbečku, že
vrátit se máš na zem.
Proto sou v oknech mříže.

Psychiatr je pán.
Blázen mu nohu líže.
Aby nezdrh ten křupan
máme v blázinci mříže.

13.5. 1995
my room and STAROBRNO stempel

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce