ZÁVA A PEPA - Naživo za pivo
Účinkující na této desce se na první pohled mohou zdát poněkud nesourodí. Při bližším ohledání však brzy zjišťujeme, že podstatnější rozdíly mezi nimi končí u jediného: jejich přirozené muzikantství je různě umocňováno a rozvíjeno...
Autorem písní je Záviš (*1956), znojemský rodák i patriot, ale dlouho už cestovatel, který s kytarou přes rameno křižuje země české i blízkou cizinu...
Spoluhráčem, který odbornou příhrou na violoncello uhlazuje, zdůrazňujei přizdobuje, je Josef Klíč (*1976). Působí ve funkci koncertního mistra orchestru Janáčkovy opery v Brně, vyučuje na JAMU a vystupuje s pravidelnými i příležitostnými tělesy od chrámových kůrů přes koncertní síně po rockové kluby...
Vylisováno v 500 kusech, opatřeno bukletem s texty a fotografiemi z veřejného nahrávacího koncertu.
Vyšlo v roce 2010
Katalogové číslo: SPL031-2
Formát: CD
1. Starý kokot
2. Pan Přemysl
3. Nikdo to neocenil
4. Cukrářská
5. Červený most
6. Už je to tak
7. Chcánky
8. Marie
9. Dvě panenky
10. Nákup
11. Pan Klamperna
12. Čepice
13. Nenázvuhodná prasečina
14. Neviděli jste tu prosím Andělu?
15. Já na vojnu nepudu
Bonusy ke stažení v mp3:
- Zakázka ze Žižkaperku
- Veselí bratři
- Kdyby mě někdo sháněl
- V továrně
Nahráno v zimě 2009 v klubu Boro v Brně.
Recenze
Záva a Pepa je koncertní duo. Záviš - trubadůr zemitých písní, Josef Klíč - zdatný maestro a výrazný side-man (mnohých). Neočekával jsem moc, tu a tam četl o "knížeti pornofolku" rozličné výlevy, ale doposud mě míjel. První pročtení bookletu nasucho navodilo nenucený úsměv a naladilo, že se tu něco děje.
Kvalitně sejmutá nahrávka ze dvou zdrojů poskytuje vše, co je k poslechu potřeba. Zpěvy jsou čisté, srozumitelné, oba nástroje - kytara a violoncello - doslova podmanivě omotávající. Díky tomu je radost poslouchat solidně složené písně. Když je 'Pepí' navíc načechrá pevnými tahy a přizdobí tesknými ornamenty máme v uších hutnou porci upřímného muzicírování.
Osobně se mi líbí příběhy působící jako starodávné jarmareční příběhy (2 - Pan Přemysl, 9 - Dvě panenky, 11 - Pan Klamperna), byť jsou zřejmě odrazem čehosi reálnějšího. Taky se umím naladit na hořké osobní zpovědi Starý kokot (1), Nikdo to neocenil (3) nebo třeba ocenit neskutečnou zásobárnu sexuálního výraziva v Panu Klampernovi (11), Nenázvuhodné prasečině (13) a kochat se všudypřítomným humorem, někdy přirozenějším, jindy mírně lomeným přes koleno. Co mi nesedí je násilně útočné vyznání směrem k výrobci laskomin (4 - Cukrářská), což by se mohlo rozplynout nevyřčenou pointou problému. Podobné hrubovýrazivo nalezneme u písně Neviděli jste tu prosím Andělu? (14), kde jde však více než o přímý útok, spíše o přímé vylíčení prostředí a lidiček. Nejpoctivější a nejvýstižnější je pak zabluesený Červený most (5) a vyřvávačkový názor Já na vojnu nepudu (15), kde si text zapěli oba protagonisté.
Nejsem hledač písničkářů, ale pokud po prvním červenání překousnete více-než-přisprostlý rukopis pana Záviše, dostane se Vám hodinového zážitku, kde si nikdo na nic nehraje, což v dnešní době vůbec není málo. Tleskám!
(Radek Kopel)