Divnej svět – Homér

× × ×

Někdy člověku scházejí slova,
není se čeho bát.
Stále je možno začínat znova,
stále je o čem psát.

Každej se někdy ocitl v loji,
neměl sílu se prát.
Každej si řek – tak dneska se bojim
a čekal na převrat.

Někdy se člověk jak blázen chová,
netřeba to však vzdát.
Vždycky přec můžem začínat znova
a ne si bláznů lát

2.12.2006

ZIMA

Všichni jsme mimo,
úplně mimo.
Jen ty mý kočky
v pelíšcích dřímou.
Nastala zima,
z komínů dýmá.
Někdy to není moc prima.

Šlápnou do louže
i bosou nohou.
Když to však klouže
mi nepomohou
ani havrani.
Porád krákají.
V tý zime umřem, ale potají.

Mám strach, že zítra
už začne sněžit.
Nedospím jitra,
kdo to tam leží?
Nemám rád lyže,
nesnáším snížek,
pročež, pakliže –
Nechci skončit na krchově v díře.

4.12.2006

JÁ JSEM POZNAL

Já jsem poznal
život v kriminále.
Raděj se doznal,
abych mohl žít dále.

Doba je hrozná,
horší než v lochu.
Já jsem poznal,
lepší sedět v čochu.

Po ulici naší
jede černej vůz.
Co tu zase straší,
to nejni autobus.

A už chlapa táhnou,
zřejmě v tom maj cvik.
Ať na mě nesáhnou,
jsem prej katolík.

Já jsem poznal
romány klasické.
Proto jsem uznal,
že žít je nelidské.

6.12.2006

SESTŘIČKY III

O adventu psal jsem již
kdysi v nemocnici.
I tam jsem vlekl ten svůj kříž,
maje pomocnici.

Sestřičky jsou výborné,
žádné blbé čúzy.
Straní se té odporné,
bezdomáčské lůzy.

Naposledy Maruška,
Lucka nebo Vladka.
Střídaly se u lůžka,
jak mamka či taťka.

A co se mých léků týče,
hlavu jsem měl jak dýně.
Vždyť já jim čórknul klíče
z opiátový skříně.

O adventu psal jsem již,
chtěla to Magdaléna.
Já jsem si psal – však ty víš …
chlápek vedle dosténal.

7.12.2006

SMRT

mám psát o životě, o smrti,
či o studánce v lese?
Smrt na svých černých perutích
každou chvíli se vznese.

Drapne nás svými pařáty,
ta dáma v černém prd ví.
Člověk padne jako podťatý,
bodejť, vždyť už je mrtvý.

A mrtvých stále přibývá,
každý tam jednou musí.
Na mně pach smrti ulpívá,
holt musím něco zkusit.

Předběhnu tu mrchu černou
a život sám si vemu.
Bylas mi láskou nevěrnou,
pročež, každý k svému.

Mám psát o smrti, o životě,
či o studánce v lese?
Ať chceš či nechceš, najde tě
a s chechotem se vznese.

7.12.2006

DIVNEJ SVĚT

Svět je celej naruby,
je to vůbec svět?
Starý šmejdi bezzubí
měli by zcepenět.

Čokli mají vzteklinu,
zem začíná se chvět.
Až zapadneš pod hlínu
už nevrátíš se zpět.

Mají to být Vánoce,
z růže nám vykvet květ.
Rozlézaj se nemoce,
kolik mu zbývá let?

Pivo je divná svačina,
však já jsem též proklet.
Boží mlejny začínaj
nemilosrdně mlet.

Svět je celej naruby
a já pajdavej skřet.
Mám lahváč porád u huby,
alespoň budu fet až zmizí tenhle svět.

20.12.2006

PODIVNÁ LÁSKA

Hrubý obličej
a samá vráska.
Divný obyčej,
podivná láska.

Dech páchne pivem
a slivovicí.
Chceš-li si ji vem
koc rudolící.

Sedíme v kruhu
a oheň praská.
Praví druh druhu –
podivná láska.

Pivo z flašky
po bradě teče.
Kdy jsou ohlášky?
Ať neutečeš …

Já napřed myslel,
že je to sázka.
Pivo je zkyslé.
Podivná láska.

25.12.2006

VYCHÁZKA

Sláva, už je po Vánocích,
pustili nás na procházku.
Mladý, starý, všichni cvoci,
koukejte se na tu chásku.

Štrádujem to po Húskový,
dáme škopek Pod Letištěm.
Kdo se moc ptá, moc se dozví,
hele, maminka se svištěm.

Kluk moldánky natahuje,
vidí sbírku vzornejch hochů.
Pedofil Žán sítě snuje,
nebojí se ani trochu.
Náš dozorce se už motá,
dal si jich pár Pod Letištěm.
Tak na radost ze života!
Žán se drží jako klíště.

Ubohýho kluka,
teď zmizel v křoví.
Nás všechny čeká odluka
v blázinci na Húskový.

27.12.2006

SEDM PAHORKŮ

Přišli si nás jen prohlížet,
to je snad hrůznej sen.
Vždyť vztyčujou už nám kříže.
Sebranko, rychle ven.

Oni se mažou olejem,
tuším olivovovým.
Už na náměstí zase sněm,
co vynese, to vim.

Vždyť Řím má sedm pahorků,
na kterém stojí kříž?
Má státi, máti, na dvorku,
ty se to nedovíš.

A zas ten zpropadenej dav
císaře vesebí.
Já nežli ten lump máv
se na něj zašklebil.

Ten Řím má sedm pahorků,
proč nás pes začal výt?
Ubohá máti na dvorku,
už na kříž jsem přibit.

28.12.2006

GUILLOTINA

Užil si snad doktor Guillotin
aspoň trochu rozkoše?
Tančilo se, jedlo, pilo.
Hlava padá do koše.

Krev stříká do výše chlapa,
třísní koňské postroje.
Tos měl, hochu, začít chápat …
už cpeš hlavu do stroje.

Ostrý břit hlavu oddělí,
na milimetr od těla.
Ať neděle či pondělí,
Paříž je zase veselá.

…

29.12.2006