Dětem – Homér

DĚTEM

Když Ceasaru dech docházel,
prý vykřik: „I ty, Brute?“
Jsme špína špín, jsme zlo všech zel,
žijem ve světě krutém.

Však víme, že moc tyranů
jde od desíti k pěti.
Já zjistil tuhle po ránu:
Nejkrutější jsou děti!

V nejvyšší lóži stadia
si sedí císař Nero.
Řve jak poslední pária:
"Koukněte, jak se perou!"

Já nebojím se císařů
jak nebojím se sněti.
Každýmu ale dokážu:
Nejkrutější jsou děti!

A už tu máme středověk,
s ním slavnou inkvizici.
Dej bacha, by ses nepodřek,
sic skončíš na hranici.

Zakázáno je knihy číst,
nejlépe nevěděti.
Však jednou pravdou jsem si jist.
Nejkrutější jsou děti.

Dnes můžeš třeba hajlovat
či vzývat bolševika.
Můžem si za svou pravdou stát,
dyk se nás nic netýká.

Odpůrcům nehty strhávat,
koukat jak ten čas letí.
Nebudem si nic nalhávat:
Nejkrutější jsou děti!

věnováno volům
15.8. 98
my room

TOTALITA

A páni soudci jen rukou pokynou,
když viny nejni, tak duši nevinnou
tam nad propadlem oprátkou ovinou
a kati vykonaj svou práci povinnou.

A páni soudci přečetli tvůj paragraf,
nó, něco vynechají dyk si jenom štráf
anebo mukl, nemáš žádnéjch práv
a dávno víš, co káže dobréj mrav.

A páni soudci jsou zas pod vobraz.
Tak je to jasný, dnes je to nadoraz,
předtím tě zklepou, to prej pak jde snáz
a do cely ti dají Dikobraz.

A odsouzenej souhlasně zamručí
a všickni kolem halasně zabučí
neb je jim jasný, že jsou v područí
a život málokdo ti zaručí …

14.2. 98
my room

LISTOPAD III.

Večery jsou jak od Hitchocka.
Ze stromů na mě stéká sliz.
Jak zběsilej svý pivo lokám,
když z NOVY volaj: tele – viz!

Oi, proč jsi přišel, listopade?
Těžko se hledá kompromis …
Teď volám na tě pátým pádem:
Měsíci příšer, rychle zmiz!

Zabil jsi slunce, mučíš lidi,
poštval jsi na nás hejna kry.
Oi, listopad, ten nenávidím …
Černý vytéká z rány hnis.

Večery jsou jak od Hitchocka.
My, lidé, nejsme nic než hmyz.
Tohle poslední má bejt sloka –
– nezbývá nic, než kompromis,
s tím listopadem, noční můrou,
deštěm, zimou, vše dokopy,
depresí mojí – starou chmurou …
Tož zavolejte pochopy!
Ti pochopí, ledva mě spatří,
proč nenávidím listopad.
Odvezou mě, kam zřejmě patřím
a listopad bude můj kat.

věnováno všem, kdož nenáviděj podzim
11.11. 98

SEBEVHAH

Stejně mi nikdo nevěří,
tak naco si mám ještě hrát.
Ať myslej si co chtěj páteři
půjdu se pověsit na špagát.

Pak cajti vše kolem mne prověří,
báby se budou mýho kéru bát,
já totiž nechtěl vohnout pátěří,
kol krku uvinul jsem si špagát.

Má máma všecky vykope ze dveří,
když půjdou se na sebevraha ptát.
Je to fajn koc, nepohne páteří.
Ani se nepověsí na špagát.

Snad najdou se bláznové někteří,
co by si chtěli taky život brát
a potom rači zalehnou do peří,
než by se pověsili na špagát.

Jenomže mně se život zpotvořil,
Nikomu nechtěl jsem svůj život dát.
Dovědět se vo tom náký doktoři,
do řaŠku bych šel a ne na špagát!

14.3. 98
my room

LENOCH – POVALEČ

Lenoch v posteli lenivě si lení,
za svoje krédo vzal si lenošení
a když ho buděj, praví, žádná křeč;
dyk my jsme firma Lenoch – Povaleč.

Když povaleč solidní práci hledá
s jeho vizáží mu stejně žádnou nedaj.
Když somruje a žebrá no tak ho zbalej, leč
je zaměstnancem firmy Lenoch – Povaleč.

Na Roli policajt se povaleče zeptá,
proč nedělá, ten odpoví, že ho deptá
svou naivitou a proč s ním vůbec dává řeč.
Jsem zaměstnancem firmy Lenoch – Povaleč.

Lenoch lenoší a když vypustí duši,
tam na svý betli, jak na lempla se sluší.
Poslední slova? Ty si tu klidně meč,
já zamněstnancem byl u firmy Lenoch – Povaleč.

Tak lenoši a všichni povaleči,
nedejte na lidí pracovitých řeči.
Ty lopato, svou lopatu si vleč
až do pekla
      Lenoch – Povaleč

věnováno Pavlučovi etc.
14.3. 98
my room

KREV

Spatřil jsem na dlažbě kaluž krvavou.
Před zápasem Boby Brno s Ostravou.
Spatřil jsem na dlažbě kaluž krvavou
a černý ptáci prolítli mi nad hlavou.

Představil jsem si ty krvavý hlavy
kluků z Brna nebo snad z Ostravy.
Představil jsem si ty krvavý hlavy.
Myšlenek na smrt pak nemoh jsem se zbavit.

Cosi divnýho se porád za mnou vleče.
Nemám holt rádt když něčí krev teče.
Ať je to krev lidská či zvířecí,
to přeci nejde, zůstat nad věcí.

Ne, nad věcí fakt bejt nikdo nemůže,
kdo spatřil zbytečný krvavý kaluže.
Plejtvání krví je přeci zbytečnost.
Proto mě sere vaše netečnost.

19.3. 98
my room

STARÁ CAUSA

Tohle je causa stará,
možná nejstarěí ze včech caus.
Stál kdysi v ghettu barák
na něm nápis JUDEN RAUS!

Na bradě ještě stopy mlíka,
zlitej, nažranej jako Prajz.
Teď sprejem kdesi na zeď stříká
zprofanovaný JUDEN RAUS!

Prej si zas připravujou kyje.
Všecko vodlišný pod hlínu!
Jenže maj místo hlavy pyje
a místo mozků vagínu.

Až někdo přečte jim mý básně
zřejmě mě taky zabijou.
Ať se jim tady Žije krásně,
ať si čistej svět užijou.

Vzkážu ještě všem známejm štětkám,
ať rychle hoděj nohy do praku,
ať daj se klidně holejm lebkám,
těm zázrakům všech zázraků.

Tak tohle je ta sterá causa.
Snad nejblbější ze všech caus.
Teď přijde asi trapná pauza –
– pak z plna hrdel – JUDEN RAUS!

30. měsíce nisanu 5769
rozšiřovaní této básně s určitým rizikem
spojeno jest … pozn. aut.

BÍLÁ LIGA
/nezamněňovat se stejnojmennou
skladbou skupiny Orlík!/

Vypadá děsně – jako striga,
zuby cení jak vzteklej pes.
Toť naše slavná Bílá liga –
– zakovat všecky do želez!

Vzdělání – cirka pátá třída.
Muskulstura náramná.
Joj je to bída, je to bída
potápěti se do bahna.

Táži se tuhle vyholence:
Ukaž na mapě Izrael.
Jen tupě čučí, holt demence;
toť nejhorší zlo ze všech zel.

Byli jsme dycky národ Švejků,
neznali nenávist či hněv.
Za zády slyšim – hej, ty bejku –
– a po ksichtě mi teče krev.

Kéž bys tak shnila, Ligo bílá,
či čert tě vodnes do pekla.
Tam zmizela by svalů síla
a v kotli by ses upekla!

31.3. 98
my room
platí totéž, co pro báseň předchozí …
pozn. aut.

BÁRA

Ona měla černé obočí,
zelené oči jak má kočka.
A krásný náhrdelník z klokočí,
studená jak sněhová vločka.

A měla krásné vlasy havraní,
i leskly se jako jejich peří.
A nikdy nechtěla mě poranit,
co jsem měl dělat, než jí věřit.

ždy měla krásný úsměv na líčku,
uměla vábit i šálit.
Já teďko skládám na ni basničku,
ta bude mě jako cejch pálit.

báře …
4.7. 98
my room

NOVOROZENEC

Nechtěl bych se narodit po ránu.
Moh' bych se přeměnit v pakárnu,
ve blázna, jakejch se děti bojejí,
tož mámo, nenarodím-li se raději,
zůstane aspoň jedna cela prázdná
a já se, mámo, neproměním v blázna.

Mechtěl bych se narodit v poledne.
Polednice, jesli mě nezvedne
skončím pak nejspíše v hnojišti
a máma v nablízkém řečišti
se raděj v poklidu utopí,
když blázna svazujou pochopi.

Nechtěl bych se narodit v půlnoci.
Kdo proti příšerám pomoci
mohl by děťátku nevinnému,
když neví, zda oči nevyškrábe jemu
člověku, možná, že bláznivímu.
Tak proto asi lituji, že jsem.
V blázinci dobro oplácí se zlem …

věnováno Luboši V.
6.7.98
my room

POPRAVIŠTĚ

Oi, nechci, by mé zvěsili,
dyk bych tam jenom strašil.
Takový kriply, jak jsem já
bych na blázinec zašil.

Měli mi hlavu setnouti
a na kůl naraziti.
Kat musel podotknouti,
že se tý potvory štítí.

Chtěj mě natáhnout na skřipec,
pálit mi boky loučí.
Holt, je to jenom jejich věc.
Jen tak se nerozloučím.

Možná mi hnáty polámou,
upálej na hranici.
Nenajdou žádnou neznámou.
Rovnice nad rovnici!

věnováno Šárce & kasematům
6.7.98
my room

NADE MLEJNEM

Když jsem šel tuhle nade mlejnem,
řekli si, toho hajzla sejmem.
Dostal jsem čůro mezi žebra
a jsem rád, že můžu aspoň žebrat.

Vyšel jsem z Šašku na procházku
a zase potkal tudle chásku.
Řekli si, co tu chce to prase
a potom sejmuli mě zase.

Radši už nechodím nade mlejnem
a stracn mám, kdyř mě někdo volá jménen.
Doktoři, lumpové či bachaři.
Vodejít na furt se mi nedaří.

Tuhle mě zavolali číslem
a já pochopil desátýn smyslem,
že všechno je tak, jak má být
a nade mlejnen bude klid.

věnováno bláznům a psychiatrům
7.7. 98
my room

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce