Den zvířat – Homér

DEN ZVÍŘAT

V pátek je svatýho Františka
zvířata mají přej svátek
ač nejsem kněz ani jeptiška
světiti budu ten pátek

Ať na mě klérus blesky dští
fráteři ztrácejí slova
asi mají pravdu hostinští
a cirkev Satanova.

Buď ateista nebo věř
básníkům nedáme pívo
dyk je to zvěř, tadleta sběř
a byla odjakživo

Proto já světím den zvířátek
navzdory mocipánům
že zrovna připadl na pátek?
Koupim rum františkánům!

1.10. 96
my hell

ŠÁRKA

Za oknem sníh a v srdci jenom mráz
sníh na kopcích jsem neviděl už léta …
Homérku, prosim, nepij na doraz!
Za chvíli stejně po mě bude veta

Za oknem sníh a všude kolem mráz
a mrazí aji mý vlastní tělo.
Dneska se opiju na doraz /cha cha/
to přízemní tělo by to nechtělo.

Homérku, kdosi mi kdysi pravil
že ty jsi zřejmě psychopatem as …
važ si svý schizoidní hlavy
aspoň kvůli mně nepij nadoraz

Už sešel sníh a příroda zas vzvétá
a já mám pořád, pořád v srdci mráz
Homérku, známe se přeci léta
snad někdy potkáme se, zas …

4.1. 96
homér sestřeničce …

P A T T I
/Homérová/

Patti
si krásná, jak na dámu se sluší
a ještě nevíš, že ti patří svět
já dycky věřil, že kočky mají duši
dyž samy nechtěj, tak nevracej se zpět

Patti,
si divoká, jak na mládí se sluší
a ještě spousta dožiješ se let
pod černým kožíškem divoký srdce buší
buď sama sebou a nevracej se zpět

Patti,
někerý lidi jsou holt ještě hluší
a ty nad nima čníš jak minaret
a já to vim, má Petynka to tuší:
Jsem sama sebou a nevrátim se zpět.

A jesli někoho přítomnost tvá ruší
pak je to debil, rač na něj zapomnět
elegantně /jak na dámu se sluší/
si svoje a proč se vracet zpět

epilog:
Mě jenom pivko a Petynka má vzruší
čarodějnice, krásnej černej květ
kdo na tě šáhne, uřežu mu uši
a vodsedí si pětadvacet let!

29.10. 96

N I C O
/poněkud absurdní/

Nezdá se, že bych ňák pokročil,
ať tedy zaklapnou víko
nemám rád lži z očí do očí
poslouchám raději Nico

Nezdá se, že bych byl něco víc
jenom mě sere váš vzlykot
raděj bejt víc než jen zpolovic
a k tomu poslouchat Nico

A někdy v opici se mi zdá
že slyšim prasečí kvikot
proto rač stávávám opodál
a občas poslouchám Nico

Zabít lze na mnoho způsobů:
pistolí, slovem či dýkou
mý tváře ztrácejí podobu
zabil jsem přej paní Nico

Takže, když tvář má jest opadla
piju rač pivo než mlíko
a rozbil jsem všecky zrcadla
a všecky desky Mrs. Nico

30.9. 96
my hell

ŘEŠENÍ

V prázdnotě sluším jen svůj tep
ruce se rovnoměrně chvějí
a místo úsměvu jen škleb
když bývá veseleji

V koutě je láhev od vína
je zpola nedopitá
ta se mnou denně usíná
a denně ráno vítá

V prázdnotě čtyřech bílých stěn
sotva už déle žíti snesu
vzpomenu li si na svůj sen
tak probouzím se v děsu

A prchnout odtud do světa
jen málokomu svědčí
někomu růže rozkvétá
někdo nad pivem brečí

Asi se ztratím v pivnici
jen to nám ještě zbývá
utopím smutek v sklenici
Smíchovskýho piva

cca 83

UZAVŘENÉ ODDĚLENÍ Č. 18

Škoda je člověka
škoda je pokolení
touha je odvěká
provézt vše bez proclení
a nikdo nečeká
pod okny nikdo není
na čísle osmnáct
je uzavřený oddělení

Nespolkni návnadu
koukni jak zuby cení
bacha jdou zezadu
jen abys nevypěnil
neboj se dopadu
neboj se odhalení
na čísle osmnáct
je uzavřený oddělení

Pánbůh je daleko
už zanech toho snění
tak nebuď naměkko
to sotva něco změní
jen mlha nad řekou
strýčkové povedení
na čísle osmnáct
je uzavřený oddělení

Já už nic nečekám
na co když tu nic není
až budu jednou tam
tak na svým představení
povím že neklekám
řeknu to bez zapření
na čísle osmnáct
je uzavřený oddělení

Byli jsme vždycky sví
člověk se těžko mění
každej z nás přeci ví
že zákaz myšlení
toho moc nenapoví
na čísle osmnáct
je uzavřený oddělení

květen 89

UŽ Z OKNA NEKOUKEJ II.

Už z okna nekoukám
už si i pro mne přišli
zatloukli na vrata
přej jinak smýšlím

Okolo chodili
už děsně dlouhou dobu
já neměl odvahu
řádně si zatlouct skobu

Gotický věže ční
skulptury se mi smějí
já čekal na převrat
topil se v beznaději

Už z okna nekoukám
stáhnul jsem zatemnění
mám strach to skončit sám
ani ta krev tu není

Okolo chodili
uniknout jsem snad mohl
jenže tím čekáním
moc jsem si nepomohl

Zvoněj jak na hrany
a pak jsem dostal dělo
džíny mám posraný
zřejmě to tak být mělo

cca 89

KAM S TÍM SUDEM

Hele hochu
kam s tím sudem
tvrdíš že tu
věčně budem
když jak bejci
tupě pudem
tak se vlečem
s pivním sudem

Hele hochu
ber to s klidem
obracej se
zpátky k lidem
odešli jsme
zase přijdem
v Judei buď
dycky Židem

Hele hochu
ber to zkrátka
přes řeku je
lávka vratká
na co nám jsou
zadní vrátka
zbytečná je
tadle zkratka

Hele hochu
kam s tím sudem
tudle pevnost
nedobudem
zvítězivše
nad osudem
na ocet tu
stejně zbudem

zárí – říjen 89
NVÚ Ostrov/n. Ohří

PŘED KONCEM

Pro mne už nezpíval havrani
svou píseň morbidní
načase učinit pokání
poslyšte tuláci odraní
možná už za pár dní
    možná už za pár dní

Pro mne už květiny nevadnou
v zahradě blázince
zaplet jsem se s holkou proradnou
a pro ty co cestou upadnou
jsem stále na lince
    jsem stále na lince

Pro mne ať nikdo se nesnaží
psát na hrob epitaf
co přivez jsem zase odvážím
a těm co snad tady překážím
zamávám na pozdrav
    zamávám na pozdrav

Pro mne ať nikdo už nepíše
nekrolog laciný
Měsíc prý tentokrát nevyšel
člověče cožpak jsi neslyšel
že nejsi bez viny
    že nejsi bez viny

Pro mne a za mne ať nevěří
kdo má strach ze smrti
ta stojí potichu u dveří
rozfoukne nás jako pápěří
všechny nás pohltí
    všechny nás pohltí

září – říjen 89
NVÚ Ostrov/n. Ohří

BALADA O ODCHODU

Kdybych byl pánem měl bych své sluhy
bydlel bych v nádherném paláci
jenže jsem chudák a mám jen dluhy
kteréžto zásadně nevracím
nemějte strach mí věřitelé
já všechny splátky dnes povracím
mějte se tu všichni skvěle
já už se nazpátek nevracím

Kdybych byl voják měl bych svou pušku
a strašně rád si hrál na válku
jsem jenom pasák a mám svou družku
dokonce i svoji morálku
nemějte strach co trvá déle
se zčistajasna vytrácí
mějte se tu všichni skvěle
já už se nazpátek nevracím

Kdybych byl knězem kázal bych pravdu
i když mi stavějí hranici
jsem sprostej chmaták bídně tu zajdu
ještě než pozvednu sklenici
nemějte strach pravím vám směle
stejně tu nemám co na práci
mějte se tu všichni skvěle
já už se nazpátek nevracím

Kdybych byl vrahem měl bych už jistou
na krku konopnou oprátku
jsem slušný občan duši mám čistou
nejradoj chodím však pozpátku
nemějte strach sedíte v cele
občas se někdo z vás pozvrací
mějte se tu všichni skvěle
já už se nazpátek nevracím

Kdybych byl fízl šel bych vás udat
potom se prý dobře usíná
takovej fízl pěkná je zrůda
jenže to většinou nevnímá
jen nemít strach to je to celé
pročpak se po světě potácím
mějte se tu všichni skvěle
já už se nazpátek nevracím

Kdybych byl člověk nesměl bych ani
maličkou chvilinku zaváhat
člověka může jen člověk zranit
pak by mu ještě chtěl pomáhat
člověk má strach kouká jak tele
a dveře jsou tu jen padací
mějte se tu všichni skvěle
já už se nazpátek nevracím

Já jsem jen básník mám spoustu času
občas mě i někdo pozdraví
básníci kdysi hledali krásu
tohle však jednoho unaví
tak ty máš strach? běž do prdele
konečně zápěstí krvácí
mějte se tu všichni skvěle
já už se nazpátek nevracím

8.1. 90

BALADA PRO DÍVKU,
JEŽ S LUMPEM SE ZAPLETLA

Já co se mé osoby týká
ač nechci býti cynikem
cizí mi byla romantika
to je jak mluvit s roubíkem

Přestaň se raděj se mnou stýkat
radím ti radši před stykem
že nejsem v lochu to je klika
to je jak mluvit s roubíkem

Za všechno se holt musí pykat
anebo přijít s prosíkem
kdo si chce zvykat aí si zvyká
to je jak mluvit s roubíkem

Ten kdo se jak had z kůže svlíká
chladne pod každým dotykem
pak ze tmy vynoří se dýka
to je jak mluvit s roubíkem

Potkal jsem chlapa ten mi říká
žiješ ve světě velikém
tebe zajímá politika?
to je jak mluvit s roubíkem

Můžeš mi klidně holka tykat
vyspi se každým chlapíkem
já nechci se svých zvyků zříkat
to je jak mluvit s roubíkem

Holt nehodím se na klerika
nedám se opít rohlíkem
toť moje slabost převeliká
to je jak mluvit s roubíkem

Nechci tě slyšet holka vzlykat
až s vyříznutým jazykem
budu ti sladká slova říkat
to je jak mluvit s roubíkem

8.1. 90

POCHODOVÁ OD OSTROVA
/NAD OHŘÍ/

Na vězeňským dvoře
bachař s muklem oře
mukl jenom vzdychá
oděný jsa spoře

Vidím pěknou scénku –
– mínus deset venku
mukl musí míti
venku rozhalenku

Kdo chce do Ostrova
na zimu seschovat
radostno pak cvičí
v mraze pořadová

Sever o jeseni
žádná sranda není
ten bengo je ale
ženské přirození

Potom na baráku
holek jako máku
každá za noc zvládne
aspoň deset ptáků

Na měsíc máš pětku
proč nedělat štětku
tak se nejlíp schání
ňákej žvanec k snědku

Maj strach ovšem mnozí
óvékáté hrozí –
tam ty kila shodíš –
– jsou to neznabozl

Mladý nebo starý
soud Karlovy Vary
ňákej metřík přidá
díky za ty dary

Nechceš – teda sorry
v dáli Krušný hory
je to krásnej pohled
drátům vsem navzdory

Na vězeňským dvoře
bachař s muklem oře
pak se lidi divte
že ten systém shořel

pozn.: óvékáté – oddělení výkonu
kázeňských trestů jinak díra

26.2. 90

BOVERÁCI

Proč se mi líběj boveráci?
Zájem nemaj o žádnou práci
a když se svět pod nima kácí
jeden za druhým se holt ztrácí

To doktoři a inřenýři
nevědí vlastně kam svět míří
a když pak cítí jak se konec blíží
nevědí ani že dva dva jsou čtyři

Moc se mi líběj boveráci
když chlastaj s nima funebráci
nikdo z nich se jim nepoztrácí
tak aspoň mají hoši práci

A doktory a inženýry
strach z toho konce vyved z míry
už dávno zřekli se svy víry
stejně spadnou do stejný díry

Pro mimobrněnské čtenáře: boverák existence,
pospávající po nádražích, dojídající zbytky
a dopíjející pivo tamtéž.

20.2. 92

BABÁM STÍČKOVEJM

Lze umřít bez pláče?
Myslím že ano
na konec dokráčet
když je to dáno

Ty báby svíčkový
fakt se mi hnusí
kdo mě zná dobře ví
jen ať si zkusí

přijít mi na pohřeb
Hned odejděte
nechci bejt zlatěl hřeb
v městě je varieté

Tam líp se pobavíš
z vína se zpiješ
Co mi teď odpovíš?
můj funus nezažiješ

Já si to nepřeji
mám právo veta
však přijdeš později
smrt už si smyčku splétá

Umřel jsem bez pláče
což je mi cenné
dokončil odkráčel
a potom že ne

3.3. 92

ŠEDÁ LITINA

Má skončit Šedá litina?
má skončit alternativa?
Těžko spí Francouz bez vína
nebo Čecháček bez píva …

Dyž bez kultůry byl bych as
nějaká kreatůra
Tak rači chlast a zas a zas
než morbidní kultůra

Že dělat mjůzik je přej hřích –
– neznáte Desatero
budou se mlátit v ulicích
smrtelných hříchů čtvero

Budou jen kysnout v hospodě
anebo na odluce
a páni sou zas v pohodě –
– nebude revoluce

Ne, to je ten váš věčnej strach
dělat jen, co se sluší
snad nepropijem v hospodách
kvůli Vám i svou duši

Nechte nám Šedou litinu!
Chcete nás zdeformovat?
Pak dokazovat nevinu
a zas se rychle schovat.

 …jako dycky …

28.11. 96
my room