Deka – Homér

ODYSSEUS A AHASVER

můžeš být lotr, jen neztratit glanc
když na věc přijde, tak holt ber, kde ber
svý živobytí dali dávno všanc
jak Odysseus, tak i Ahasver

cos nadrobil si, to si chlapče sníš
a nejni nikdo, kdo udá správnéj směr
vždyť jsme tu stejně všichni na obtíž
jak Odysseus, tak i Ahasver

v blázinci říkaj, když mě propouštěj:
jen se v první putyce neožer
a ďábel šeptá, jen se nepoddej
smí Odysseus, smí i Ahasver

na bludný pouti; svět je jako sen
lidi zalézaj zpátky do svejch děr
ve dne je noc a v noci zase den
ví Odysseus, ví i Ahasver

když koukáme pak na ten divnej svět
ptáme se ďábla, co je to za rozměr
a nikdo nikdy nevrátí se zpět
já, Odysseus a Žid Ahasver

13.5.99
špitál

HLASY ZE ZÁHROBÍ

máš trvdý pěsti, chlap si pořádnéj
a mlátit lidi je prej tvoje hobby
pak jedný noci, až nebudeš nej
uslyšíš tichý hlasy ze záhrobí

nebo jsi řezník či snad košerák
krvavý maso na ocelový skoby
věšíš v svým krámě, ale počkej, pak
uslyšíš tichý hlasy ze záhrobí

okrádáš bližní, jsi hazardní hráč
dobře jsi zapad do tý naší doby
nepohne s tebou nevinátek pláč
však srazej tě ty hlasy ze záhrobí

Ty hlasy tichý jsou, však utéct nejni kam
záhrobních potvor nebude nikdy dosti
zůstaneš se svou paranoiou sám
ať v deliriu nebo v skutečnosti
zaprodal ses holt těm potvorám
můžeš mi věřit, mám s tím zkušenosti
přehodíš provaz přes větev či trám
a proč by ne, vždyť je to tu k zlosti!

14.5. 99
špitál

HEZKÝ POČASÍ

ráno, když probouzím se s kocovinou
mě permoníčci tahaj za vlasy
všichni se ptají, čípak je to vinou
že blejská se nám na zlý časy

a těm okolo jen těřichy kynou
obludná monstra rozkvétaj do krásy
všichni se ptají, čípak je to vinou
že blejská se nám na zlý časy

máme už dávno generaci jinou
ten požár vášní lze těžko uhasit
všichni se ptají, čípak je to vinou
že blejská se nám na zlý časy

jedinci slabí musej prostě zhynout
pár metafor tenhle svět nespasí
zbytečný ptát se, čípak je to vinou
že blejská se nám na zlý časy

lidi se bez mý přítomnosti minou
pomíjí vše a můžem stokrát si opakovat
než zahážou nás hlínou:
To máme dneska hezký počasí!

17.5.99
špitál

RORÝSI

rorýsi lítají vokolo katedrál
protivně piští
aspoň ty povnes se trochu vejš nad reál
století příští

bodni mi do zad nůž jako Kain Ábela
překážím v cestě
rorýsi lítají vokolo kostela
v zapadlým městě

rorýsi odletěj s prvními mrazíky
jde na mě zima
tak raděj popíjím v hospodě s tatíky
podivný klima

žebráci slízaj se zas u vrat kostelů
středověk zůstal
propašuj prosímtě lahvinku na celu
hlava je pustá

mech si svý žvásty a v poklidu usedni
vobjednám pívo
todleto století je naše poslední
nesnáším život!

18.5.99
cca pět hodin ráno
špitál

SMRTONOŠ

nazývají mě teďko smrtonošem
protože včera jsem prej přines smrt
proto mi mladý holky dávaj košem
a kluci říkaj, že jsem pěknej zmrd

nazývají mě teďko smrtonošem
a já se začal zase lidí bát
mistře Homére, nejsi zcela košer …
někdo z těch lidí bude i tvůj kat!

nazývají mě teďko smrtonošem
tisíc důvodů pro tu přezdívku mám
kéž bych už někde na hnojišti pošel
aspoň, bych nebyl furt tak strašně sám

nazývají mě teďko smrtonošem
smrt přines jsem a co bude dál?
podřezat žíly – to jsem taky zkoušel
nevyšlo to a kdekdo se mi smál

proto mě nazývají smrtonošem
a proto asi oddávám se pívu
kéž by sám ďábel už si pro mě došel
netřeba býti mi naživu!

22.5.99
my room

PETROVY KAMENY

až půjdem na Petrovy kameny
vypijem píva moře
prožijem možná rázný proměny
a potom půjdem shořet

půjdeme shořet do pekla
předtím však na hranici
a ne abys strachy utekla
kdo by mi sfouknul svíci?

tam na Petrových kamenech
holky se s ďábly vrtí
co je mi po všech ďoučatech
když upsal jsem se smrti

pojď se mnou na Petrovy kameny
i když tě nemůžu mít rád
byl bych ti milencem nevěrným
každou noc chodíš s ďábly spát

13.6.99
my room

PETROVY KAMENY II.

šla se mnou na Petrovo kamení
a byla věru dobrou tanečnicí!
a já se v rohatého kozla proměnil
povídám, když mi utahují palečnici

šla se mnou na kamení Petrovo
a já řval jak bejk; dyk mám ženskou!
býval jsem vždycky dítě čertovo …
to nasadil kat botu španělskou

pak přišel třetí stupeň mučení
a já jsem na žebříku napínán
pročs'vchodil na Petrovo kamení?
Byl jsi snad samým ďáblem hnán?

tak už to raděj všecko sepište
dým moji hlavu zahaluje
a pamatujte si propřítě
že stejně si zas zatancujem!

15.6.99
věnováno Šárce
my room