D N O #40
SVRŠKY SPODNÍCH PROUDŮ Revue DИO vychází již dvacet let. Stříbro na DNĚ slaví stavbu, tedy svatbu stříbrnou, nebo co to je, nic mu není svaté, nýbrž vše… Až DNO vystoupí z řeky, bezbřehost se uřehtá. Až na DNO nekonečně kapalné. Ke DNU, pod rákosí, táhne tebe níž… Ješitnosti číš jsi do DNA musil píti… Na DNĚ dnešního dne tisíce ryb s tělem duhy proplouvá kolem mne. Poznání, v nichž nenalezeš DNA poznání, jichž člověk nepozná. A přece má na DNĚ srdce cosi, co nezná přítel či nepřítel. Neví co je na tom DNĚ ani anděl a ani on sám. Až jednou umře… v tom pláči to nebude rozhoDNĚ. Onoho dne noha o nahotu rána zakopne a DNO dne se propadne a scelí se se soumrakem. Opačný konec prázDNA. Vůně vylíhlé z hnízda jitřenek, jež stále leží na slámě hvězd, DNU vládne nevinnost. Vypucovat cupaninu noci, to se snaDNO zřekne… ale ještě s/na/DNĚ/ji rozední… |
D N O #40 [léto 2024]
Obsah: |