D N O #35

DNĚNÍ SPODNÍCH PROUDŮ POEZIE

To sen sna[dno] DNO řekne … Hladina vizí DNA, visí na ní očima …

„Viděla, jak každý drží něco, čeho se zmocnil, pevně jako v železech … lidé kteří zahynuli na moři a klesli NA DNO, svítili v pažích polypů jako bílé kosti …“

„Snům, jež bouří se v tobě kdesi NA DNĚ, cestu najdu z hloubky na povrch, zatímco zpěv zámlk vzlétne nad ně …“

„Vášnivé jejich DNO se vyprahlostí třpytí kam chtivá stačí jít a zříti …“

„Čtyři nohy bez humoru, u stolu židle jako host. Smrt stáhnul NA DNO sklenky.“

„Světlo tříštící se DNEM nakloněného půllitru, světlo zlomené pod hladinou bahnité tůně.“

„Pak podle kanálu jsme došli do zátoky, k té proláklině, kde klesalo KE DNU netečné jaro bez paměti.“

„Vrcholy leží každý jinde … ty bývalé až NA DNĚ, než opona se zve-dne.“

„Toť laterna magika podzemí, jež NA DNĚ studny dívá se čočkou z radia.“

„DNU vládne nevinnost …“

„A budeš se probouzet v šednoucím svítání JAKO NA DNĚ ohromného vývratu s kořeny trčícími k nebi …“

„Kde pramení naděje? Sama vzlíná Z DNA děje.“

„Lotos vyrůstá z bahna NA DNĚ a vykvétá nad hladinou.

„Dny jako lodi s plochým DNEM do sebe naráží boky kolébané sluncem v malé zátoce.“

„Ach, už zase skřípe ten rumpál, na jiné tě vrhá, vidino, vzdálenost nás dělí.“

D N O #35 [zima 2022]

Obsah:
Markéta Mikulášková: Archaismy svatého dechu
Kazirmut Knoblauch: Kříže kultu K
Káťa Brekekex: Kluzká kapička kontextu
Luboš Vlach & Jiří Kačur: Míra odporu a dno opaku
Luboš Vlach: Vni[vně]
Kristian Čura: Oltár
Maxim Meluzína:
  Ornamenty mentálních změn masky
Lucie Šalplachtová: Bouřím ve mně
Petr Kubíček: Žádná tma není tak hluboká,
  aby se v ní člověk nerozkoukal
Ivosh Krejzek: Ve vysoké trávě
Luboš Plný: Oeuvres
Gori Rea: Děti Perunovy
Jan Sytař: Světlo se chvěje
Jan Sytař: Stan na měsíci
Martin A. Štvrtecký: Geny z loterie
Marek Sobola: Psychické patálie kobyly K.