Co je to život? – Homér
Dvě básně a žádná odpověď – podivuhodná rovnice, žel, asi častá.
× × ×
kdysi jsem šel někam
kam jsem chtěl dojít
šel jsem
a první noc poprvé zabil
a potůček který tekl podle cesty
se zakalil
trochu narůžověl
a druhou noc jsem zabil podruhé
světlo bylo
a na Náměstí Květů hořela pochodeň
potůček co doposud mne vedl
ještě víc zrůžověl
a břehy se rozestoupily
to jeden člověk šel
a noc co noc vraždil
na břehu jakési krvavé řeky
pak konečně došel na místo
kde chtěl poznat lásku
světlo bylo
a hořely města a vesnice
a hranice na kopcích jak hlídkové ohně
tak konečně jsem tady
konečně jsem došel
minulou noc jsem naposled zabil
pohlédl na krvavou řeku u svých nohou
na uťaté hlavy a stíny šibenice
otřásl se odporem
podíval se před sebe
na obzoru slabá narůžovělá záře
svítá
řekl si
konečně můžu poznat lásku
pohlédl na krvavou řeku u svých nohou
už nikdy se nebudu dívat za sebe
chci poznat lásku
a tehdy ho někdo zezadu zabil
× × ×
poprava byla hned za svítání
to dělá se
ve věznici dostali všichni dvojitou snídani
a tesaři chlastali u výčepu za přídavky
za noční šichtu
kterou si zasloužili
neboř šibenice stojí rovně
kat protáh se až kosti zapraskaly
a lidi vstávali hned za svítání
to dělá se
poprava bude hned za svítání
řekl si a cela byla ještě menší
vedle v cele se těšili na dvojitou snídani
a mlátili lžící do ešusů
(měli poddanou žádost o milost)
bachaři měli hned po ránu dobrou náladu
neboť kat jim dlužil dohromady aspoň pětku
tak jim ani nešli dát přes hubu
co ten na samotce? jo už tam byl holič
řekl ředitel věznice a přejel si dlaní po šíji
popravy sou zásadně za svítání
kat měl sucho v ústech
po včerejší opici
pohladil ještě ženě přirození
a řek že večer
ve všech oknech ve městě se svítilo
bylo moc brzo a trolejbusy ještě nejezdily
kat sprostě nadával
že musí pešky
ve výčepu už bylo otevřeno
lešení na náměstí svítilo novotou
zastiňovalo mariánský sloup a pomník revolucionáře
veřejné osvětlení zase nesvítilo
a tak jeho bělost vynikala na tmavých konturách domů
co ten na samotce? je bílej jak stěna
to je k nevíře když to ví už měsíc
chce kněze? ne je bez vyznání
kuchař rozvážel dvojitou snídani
z vozovny vyjely trolejbusy
ale za chvíli stejně zastavili dopravu
cesta k věznici musí zůstat volná
aby náhodou nějakej vožralej šofér
nepokazil celou podívanou
ředitel věznice si prohlížel plánek
tady stojí 1. gymnazium a tady pracovníci kanalizací
tady řezníci a tady universita
a služby mají seřadiště u třetí brány
už ho vezou
kára nebyla namazaná už řadu let
a příšerně proto vrzala
táhli ji recidivisti co to maj za patnáct
a takhle dostanou od bachařů Yastil zadarmo
hele dyť je to docela hezkej člověk
řekla jedna studentka pedagogické fakulty
co moh vlastně udělat
má dost nepřítomnej pohled
dávaj jim něco aby nepokazili hladkej průběh
zašeptala jakási paní a tajnej ji sebral
na náměstí četli řečníci obžalobu
bylo to únavný tak přeskakovali věty
kat stál na lešení jako když mu před tejdnem
předávali zlatou medaili v kulturistice
pravou nohou si nacvičoval jak podkopnout stoličku
a levou hrabal jako kůň v cirkuse
pak přišla jeho chvíle na strnulou šíji
natáhnout namydlenou oprátku
a až ženy teatrálně vykřiknou podkopnout
a doktor počítá puls a lidi se rozcházejí
dvě hodiny musí viset a to by byla otrava
na nároží visel plakát že brigáda na bourání lešení
se koná pozítří kat dostal gáži bachaři pětku
a muklové Yastil
a všichni na něco pořád čekají