Chobot
Byl to rok 1987, nám bylo šestnáct. Když jsme nevěřili tomu, co nám říkají, tak jsme museli začít dělat to, čemu jsme věřili. A věřit tomu, co jsme začali dělat. S Chobotem jsme to začali, všechno ostatní, už bylo POTOM. Mohlo mít něco větší smysl?
Pak už snad jedině DADA.
To co chtěl říct ve svých úvahách a básních Chobot, to jsme cítili všichni. Ale jen málokdo dokázal pár slovy vyjádřit tolik!!!
M. Sobola
Jednoho nedělního odpoledne
pojal jsem úmysl oddati se
poněkud zvláštním úvahám
a posléze s těmito myšlenkovými pochody
seznámit své přátele.
Při zpětném pročítání oněch stran,
zaplněných chvilkovými pocity,
utkvělými představami
i velmi jasnými i když poněkud
svéráznými obrazy z našeho života,
začínám chápat!!!
Co prosím? ptáte se.
Nevím, opravdu nevím …
Chobot
Hloupá doba
Nesmyslná konstrukce šachovnice
mne udivila. Bolest
mi působí zejména čtverec na
souřadnici A 1.
(Perspektivy mlhy, 1987)
Adrenalin
Události dnešní noci jednoho
dne nejsou jediným vzrušením,
které můj mozek musel
zhodnotit
a zařadit do paměti. Tak
např. nedostatečné zásobování
naší samoobsluhy
(Perspektivy mlhy, 1987)
Krakatit
Opouštíte hrady a zámky své
vlasti plni pocitů a radosti
a pýchy na velkou minulost?
Kdybyste raději opouštěli
školy, továrny a úřady
s touhou po velké budoucnosti.
(Perspektivy mlhy, 1987)
Pud sebezáchovy
Skleněná výplň dveří propouští
slabé, ale barevné paprsky
světla. Aha říkám si, za těmito
dveřmi probíhá diskotéka.
Neotvírám dveře, zřejmě proto,
aby se ze mne nestala další
šedá skvrna za matnou výplní dveří.
(Perspektivy mlhy, 1987)
In articulo mortis
Jednoho večera jsem se probudil
celý rozrušený. Možná se mi chtělo
i plakat. Avšak přemohl jsem se
a učinil, co bylo třeba.
(Perspektivy mlhy, 1987)
Znásobený ozvěnou
„Vždycky jsem si myslel, že základem
nového lepšího světa je DESTRUKCE“ říkám,
jsa oblečen v kněžskou sutanu a trhaje hračky,
které se válí všude kolem po zemi.
(Doteky lázeňských hostů, 1988)
Tří chobotů
Hudba ve spojení s poezií vyzněla vskutku
fantasticky. Co nevydala přesvědčivě hudba
svými tóny a melodií, doplnila POEZIE
svými ráznými novotvary a obratnými
a trefnými metaforami.
Přesto jsme na chvíli nevěnovali pozornost
umělcům, ale umírajícímu básníkovi.
(Doteky lázeňských hostů, 1988)
Manifest provazů
Myšlení, bude-li kontrolováno,
ztratí zcela svou původní funkci, totiž – myšlení.
(Doteky lázeňských hostů, 1988)
Nikdy nic
Skepse nedává člověku pocit jistoty.
Optimismus nedává člověku pocit jistoty.
Střízlivé vědomí nedává člověku
pocit jistoty.
(Doteky lázeňských hostů, 1988)
Sebrané polobotky II.
Odešly............
(Doteky lázeňských hostů, 1988)
Kultura v našich rukou
Komik dopadl za mříž, která se z ničeho
nic objevila na scéně. Mříže se většinou
objevují tam, kde bychom je nečekali
a nejsou v místech, kde býti mají.
(Doteky lázeňských hostů, 1988)
Sebrané polobotky I.
Dívek, které právě vyšly ze sálu
po divadelním představení, zmocnila se
hrůza při pohledu do oken okolních domů.
Za skleněnými tabulemi se ukrývaly
různé podoby nenávisti.
(Doteky lázeňských hostů, 1988)
Černá oslava
Ve vlaku není místo k sezení. Opírám
hlavu o kolemjdoucí iluzi a usínám
na počest písni.
(Doteky lázeňských hostů, 1988)
Příprava avantgardní večeře
s králičími chlupy
Zralá žena má velmi příjemný hlas,
i když zadrhává a slova vychází
z úst jako mýdlové bubliny.
Neskutečně jinak.
(Doteky lázeňských hostů, 1988)
Cesta k lepšímu (hříchu)
Dobrá, budu žit v pokoji a míru
se svými bratry a sestrami.
Ale vyberu si je sám!
(Doteky lázeňských hostů, 1988)
Poslední výstřel
Z pouličního ruchu, nad nimž vlála hesla
bez brýlí, jsem vešel do zšeřelého
a ztichlého chrámu. Byl velký a skvostně vyzdobený.
Hovořilo se zde podle mého gusta. Tep
se mi zpomalil, ale mozek pracoval na plné
obrátky. Co udělat, jak začít?
Nejraději bych vystřelili Ale na koho?
A proč?
Nevykřikl jsem.
Kolem zavládlo ticho, pozornost byla na mne
dokonale soustředěna.
Ticho.
Ne, s tímhle nechci nic mít společného!
Raději za sebou zanechat malého zmateného
hošíka a na něj naposledy a jednou
provždy vystřelit......................
(Doteky lázeňských hostů, 1988)
Zatčení rozumu
Scéna, absurdní právě tak jako setkání
D.A.F. de Sadea s Adolfem Hitlerem,
se odehrává vždy několikrát do týdne
nad mým létajícím kobercem.
(Doteky lázeňských hostů, 1988)
Výsledky posledního roku
jediné rozumné místo, kam na vás
v davu nikdo nemůže i kdyby vás snad
dal uvěznit či popravit, je VPŘEDU.
(Doteky lázeňských hostů, 1988)
Majitelka opojení
Přesto, že nejsem natolik silná
osobnost, abych mohl bez sexu žit,
pouhá vzpomínka na něj vyvolává
ve mně zvracení.
Promiň, Dni odpočinku.
(Doteky lázeňských hostů, 1988)
Doslov
Přeji si, aby dětský svět říkanek a pohádek
byl opět zaplněn výstřely
(Doteky lázeňských hostů, 1988)