Borzywoy, ve tři odpoledne – Martin Sedlák

• • •

Usedla na mě noc jak černá prdel nebes
Rozerval jsem se vedví
O svinské ztopoření světa
Z boku mi chčije žluč
A skrytá zášť Ducha zatíná zuby
Zimou
Proč …?
Zimou
Vede mě tma
Chlístá a hrčí
Bateriemi rezavých slov, jimž
Pohrdání je nejvyšší inspirace
A zkurvenost životním údělem,
Bratři, bratři moji …
A cesta, má-li být přímá,
musí vést dál a dolů …

• • •

Lidi jsou jenom patníky
na cestě ticha:
Zazáří
Zhasnou
Někteří možná i něco dají, co lze nést dál a nezahodit
Ale je třeba jít, být stále na odchodu
I cesta zpátky je pohyb
A lejna podél ní jsou všude v podstatě stejná

Jen bytost rozbitá napadrť může doopravdy zářit

• • •

Půjdeme spolu do hor čekat na svítání
Mezi skalami
Tam kde je vítr
Tam kde je vítr
Tam blízko oblohy

Budeme si číst příběhy z kamenů
Budeme prameny
Aspoň v tu chvíli
Jenom na chvíli
Uprostřed oblohy

Jsme jenom stíny odněkud z údolí
Pod sluncem rozplynem se
Kdo si tě vezme?
Kdo si nás vezme,
na dohled oblohy?

Zkusím ti zahlédnout, co s námi bude,
abych ti mohl říct
Jsme jenom stíny
Stíny před svítáním
Pod tíhou oblohy