O lidech – Potulná akademie

Potulná akademie skončila a skončila prozaicky – memento mori. Jaroslav Erik Frič mi ve čtvtek večer napsal … mám trochu zase teploty. Takže kromě Roberta, Martina Hájka a dlouhovlasýho staršího chlápka, který se mi představil jako Thomas byl přítomen jen cigaretový kouř.

Opřel jsem se o bar a Robert mi podal škopek. Pozdravil se s Martinem, který se pak bavil dál s Robertem. Thomas se mě zeptal, proč tu nikdo není.

Co bych měl odpovědět??? babka nahoře taky sedí v prázdný hospodě. Mrtvo je v Brně??? slušný člověk se koukne na televizi a jde spát. Řekl jsem Thomasovi, že nic, že hospoda a nabídl mu cigaretu. Thomas si zapálil a zeptal se mě jestli si nechci přečíst jeho básně. Sice si do hospody nechodím číst, ale co je to za hospodu bez lidí.

cváláš po bílých pláních
letíš tryskem v piniových hájích
a svými kopyty rozsévá kůň stovky temných
stop tajemných

V úterý se Erik domlouval Erik s Robertem na tisku novin a Robert mu řekl, aby si přinesl papír.

klesáš do tůní pomluv
děláš co ti dal osud
hledáš cesty jak se dostat odsud

Proč si lidé ve čtvrtek nanašli cestu do Bora, proč chodí do jiných hospod nebo na hokej? Chyceni osudem … organizovaná chamtivost vítězí nad dezorganizovanou dramaturgií, a tak se mi točí další pivo a Thomas vyřizuje telefonát.

„… nic … hospoda, poď na pivo … aha, ty nemáš ani na tramvaj.“

Robert se smíchy kácí za bar, taky se směju … transkomunikační potence piva. Dál vedeme řeči, co nikam nevedou. Kometa včera vyhrála …

„…  nad Kladnem.“ oznamuje Robert, a přidává průběžný stav druhého špílu. Už jsem zapomněl kolik, a koho taky zajímají výsledky včerejších hokejových zápasů. Osudem komety je vyhoření.

Říkám Martinovi: „Žáci se mně ptali: ‚Pane učiteli fandíte Kometě? ’“

Protože šlo o otázku během výuky mimo souvislost výkladu odpověděl jsem: „Kometa mě zajímá jako Konsomol.“ Pointa, oznamuji Martinovi, byla, že oni nevěděli, co to Konsomol byl.

„… se divím, že ti nikdo z nich nedal na budku, za ty tvoje intelktuálský kecy,“ odvětil Martin, „od toho tě chrání tvůj naivní výzor.“

Jsi swingující kopretina na louce
kde vítr květy obrací
a opilý u stromu zvrací
tam kde rudě kvete vřes

Tomášovi dávám další cigaretu a vyměňujeme si emailové adresy. Tomáš se nemůže nějak smířit, že nikdo a nic tady není. Robert mu říká cosi, že není skutečným romantikem, že rocker nemá domov … Možná přijde i kouzelník.

Rezavá pumpa
a v ní hodně vody
stromy v lese
co po pasekách chodí
fialový vrtule roztočil na poli náměsíčný Lenin
co spadl s podstavce
a táta tří dětí opravuje traktory ve Zbrojovce
… zase vypad zub času.

Poznámka: Kurzívou jsou psány texty Tomáše Hertela vybrané z rukopisů.