Z pěny dní – Středa 12. února 2014

pozvánka na výstavu s krásným názvem „mizzina“, čtu „mi zima“, taky mi zima, často, ani ne tělesně jako duševně, vzdorování vysilující, co zbývá člověku, než se v tomto usilování skutečně „vysílit“? máme však více sil, než si myslíme, vždycky více sil, stará sms – z roku 2009! – se mi náhle objevuje v zorném poli – „U boku je třeba mít dva revolvery: Víru a zdravý rozum!“ k tomu nějaké mé poznámky, nečitelné, bloumal jsem včera nějaký čas městem, byla tma, temně šedý příkrov nad městem, všude světla, iluminace nejrůznější, spousta světla, proč vlastně, když temnoty mají své přirozené místo v životě, nač roztáčet ty elektrárny, běsivé atomy, pro to, aby se prodávalo, proto, aby se roztáčel kolotoč peněz a smrti, kolotoč vynášení smetí, které tvoří polovinu objemu nákupu, který si přináším, jak by mělo být veselo, když jen ponuře cosi uklízím, odklízím, umývám, peru, to „třídění“ je ovšem důležité, s toho nelze slevit, nastokrát má pravdu Ludvík Vaculík, který v jednom svém „poslední slově“ v LN píše: „Napadlo mi, kdo zavedl třídění odpadu, zavedl třídění lidí“, čím nejvíce strádám, je bezohlednost, jen tupě hledím do země, neschopen slova, neschopen obrany, neschopen vysvětlení, bývaly časy snad lidštější, ale to si možná jen namlouvám, vydržet je potřeba, po malých krůčcích, nebo chvíli i plazit se je potřeba, ze dne na den, a ještě na další den, voda stoupá, to je nepochybné, a nejen na těch nešťastných tichomořských ostrovech, nýbrž přímo u nás, přímo u nás doma, přímo u nás v srdci –
Brno, Alfa Passage, 12. 2. 2014, 17:38