Úterý 30. srpna 2016

jen několik poznámek k „politické situaci“, nashromáždilo se mi v počítači více drobných textů k tématu, jak jsem je nasbíral při některých facebookových diskusích v poslední době, chci se jich zbavit a nešpinit se tím zatím víc, je to ale nutné k registraci, aspoň dle mého soudu, patří to k životu, a to velmi výrazně, to se popřít nedá, 23. 8. píšu: „nemohl jsem teď pět dní vůbec nic dělat (‚Lazar‘), zachytil jsem zde někde, že 2/3 obyvatel této země prý ‚věří‘ více agresivnímu orientálnímu diktátorovi než výsostně evropské političce paní Angele Merkelové (nejen feministky či feministé jí pohrdlivě říkají ‚Merkel‘, jako by mluvili o Věci Makropulos, nebo o něčem jednoduše odporném), kdysi Martin Jirous na Náměstí Svobody vášnivě a zuřivě protestoval proti zmanipulovaným ‚slušným‘ hochům, kteří vytvářeli petici proti radaru v Brdech, přesnými historickými odkazy na podíl USA na naší historii, pak prohlásil, že 80% tohoto národa jsou idioti a odešel, – tak si říkám, že podle toho posledního ‚výzkumu‘ na tom jsme ještě slušně, nejde ovšem o prostou idiocii, spíše o otrockou, manipulativní, v jádru lidské svobody neschopnou ‚většinu‘ – tradičně? získaně skrze zbabělost ‚normalizace‘? skrze frapantní dennodenní porušování – či vůbec nepochopení – Desatera? někdy již dříve v národních dějinách uhnanou nákazu, jako si člověk užene rýmu nebo tuberu?“ – 25. 8. píšu o zástupci současné „veřejné ochránkyně práv“ paní Šabatové, tedy o druhé rozhodující osobě institutu, který vznikl kdysi ve Švédsku z pověření krále, aby dbal na správné chování úředníků (založili by vůbec lidé, kteří jsou v současné době v této zemi u moci, ještě dnes takovýto úřad?), reagoval jsem na jeho populistické a poplašné řeči publikované na internetu: „je jednou z ostud politické strany, která dosti neprávem si říká ‚sociální demokracie‘, že takového člověka na tak společensky významné místo prosadila, všiml jsem si ho už, když falešně používal doktorský titul, který tehdy neměl, ututlalo se to, protože v jeho myší nevýraznosti to asi nikomu nestálo za to rozmazávat, podezřelým člověkem ale zůstal a zůstává nadále, až po hloupé poznámky o svém vyslání do ‚provincie‘ (t. j. do Brna), o což ovšem pramálokdo stál, až po tato nejapná vyjádření pro tzv. parlamentní listy (opět – s ‚parlamentem‘ nemajícími co do činění, za to se zájmovými a demagogickými skupinami, deformujícími obecný mediální obraz, rozhodně ano, a to velmi výrazně), chápu nestydatost tohoto člověka, není dnes nijak výjimečná, nechápu však, jak tento zjevný společenský škodič může zastávat takto významné místo, opravdu – nedal bych se od něho ‚chránit‘, ani kdyby mě prosil, potěšil by mě pouze, kdyby odešel (pozdě, ale přece)“, a do třetice ještě jedné glosy se zde zbavím, napsal jsem ji v souvislosti s rozhovorem s aktivistkou paní Idou Kelarovou, která v něm klidně a bez jakýchkoli zbytečných emocí mluví o svých zkušenostech s letními tvůrčími tábory romských dětí, které pravidelně organizuje na různých místech Republiky, a kdy stále zjevněji pociťuje nevraživost nejen „většinové“ společnosti, nýbrž i jejích policejních ochránců, kteří by měli řádně konat elementárně v rámci svých zákonných povinností, což se zřejmě děje s velkými výpadky, 27. 8. jsem tedy o zážitcích paní Kelarové napsal: „tuto dámu vidím více pracovat, než mluvit, odjakživa jsem si jí vážil – proto zde dávám toto její slovo (rozhovor), s dodatkem: tato společnost se stupidně fašizuje, je to poznat naprosto na všem, od ‚přivítání‘ reprezentantky sousedního státu, z vulgární a nezodpovědné rétoriky nejvyšších ústavních činitelů, reprezentantů významných rezortů, po zdivočelé a iracionální jednání nenávistných spoluobčanů, kteří potřebují s něčím stále ve zbabělém strachu a bezradnosti nad vlastním životem zápasit, ‚bojují‘ se slabými, urážejí zmateně kdekoho bez rozumných důvodů, bez důstojnosti, beze cti, kde zůstali spravedliví, odvážní a ti, jejichž rázné slovo by mělo být slyšet místo tohoto zdivočilého štěkotu? budeme-li mlčet a nereagovat v lhostejnosti a ve své vlastní – velmi dočasné – zabezpečenosti, nemusíme mít tuto možnost brzy žádnou, utíkáním do ‚lepších zemí‘ či do soukromí nezměníme nic, naopak sami budeme nadále takto brutálně a bezectně měněni – k horšímu“, – ano, mám velké obavy při pohledu na současný politický vývoj v mé zemi, proto nemlčím, dělám, co aspoň trochu mohu dělat, ze dne na den se snažím žít tak, aby každý z nich ještě nabyl aspoň nějakého naplnění, ve všech podstatných smyslech toho slova, něco jiného, úhybného, bych nemohl garantovat, s ničím jiným dále poctivě žít, a nikdy nevíme, zda ten den bude jen jeden, nebo jich bude třeba ještě mnohem a mnohem více, jak pravil jeden moudrý před již hezkou řádkou let: „politika je příliš vážná věc, než abychom ji přenechali jen politikům“ –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 30. 8. 2016, 06:31