Středa 22. června 2016

(přepadly mě dnes v noci horečky, což se pak v průběhu dne muselo řešit mým převozem na specializované oddělení, vše se začíná stabilizovat, jen doufám, že se toto mé psaní nebude jevit jako „psaní z horeček“ – nahrávka na smeč stoupencům „přímé demokracie“ a „mladé levice“) vynořila se mi na Facebooku diskuse na podivné téma – „hřích“, ptá se prvopočáteční tazatel: „Ze všech stran slýchám, hřích, hřích, hřích, co ale je hřích? Může ho někdo definovat? Je hřích jenom záporný, nebo i kladný?“ no, já to sice neslýchám „ze všech stran“, ale možná právě proto jsem si dovolil stručně reagovat – prosté „vědomé překročení zákonů Božích“, kde se ztrácí pojem hříchu, ztrácí se pojem dobra i zla, vše končí v relativnu, ale v něm se žít nedá, G. K. Chesterton na otázku, proč konvertoval, odpověděl: „Přece abych se zbavil hříchu!“, – kdo tomu nerozumí, s tím obtížno diskutovat – později jsem si přečetl i řadu dalších odpovědí, z nichž jsem však seznal, že si pisatelé přímo zakládají na svém chybném pojetí Církve a naopak preferují fráze o „černoprdelnících“ a prohlašují, že „hřích neexistuje“, to prý oni vědí „a tečka“, zřejmě ani netušíce, jak se na nich podepsaly „socialistické“ (neřku-li „normalizační“) školy, usoudil jsem, že jsem vlastně neměl spíš vůbec do tohoto utvrzování se ve vlastní nevědomosti zasahovat, ale přece jen, začal jsem, tedy pokračuju, mluví se taky o Desateru, z kterého diskutující znají z pochopitelných důvodů především šesté, možná právě to je mate, na jednu přímou otázku tedy odpovídám: „Desatero přikázání si snadno vygooglujete… všechno, co je porušením těch „přikázání“, je prostě hřích, to pak máme v tradici, v církevních (ale i obecných) dějinách, samozřejmě v Písmech, a myslím, že i svědomí zde hraje určitou roli… proč by Vás jinak tato otázka trápila? – dostává se mi takovéto reakce: „Nechci nic guglovat, copak vy věřící neznáte desatero?“ – jsem nucen tedy odpovědět (pro ty, kteří nemají po ruce Katechismus, já ovšem také ne, jsa ve špitále s velmi skrovnou knihovničkou): 1. V jednoho Boha věřiti budeš. 2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. 3. Pomni, abys den sváteční světil. 4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi. 5. Nezabiješ. 6. Nesesmilníš. 7. Nepokradeš. 8. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. 9. Nepožádáš manželky bližního svého. 10. Aniž požádáš statku jeho. – toto je tedy ten mojžíšský Dekalog, ve Starém Zákoně jsou ještě další varianty, ale není v nich – domnívám se – nic zásadně jiného, k tomu přikázání šestému: taky je možno překládat (a chápat) jako „nezcizoložíš“, což je – mám za to – snadněji dodržitelné, ale nejsem školený theolog, mohu být jen laickým vykladačem své víry a svých zkušeností s ní a se světem, – s pozdravy… diskuse, ve které jsem se naprosto nic nedozvěděl, končí, musím ale přece jen ještě připomenout jedinečného Chestertona, ale vlastně – to si ponechám raději na příště, až budu mít více času a krev se přestane v žilách bouřit, bude to jakýsi pokus o „léčbu Chestertonem“ –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 22. 6. 2016, 20:18

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
 
 
 

Nejbližší akce