Sobota 9. července 2016

mám před sebou, nad dveřmi do mého současného pokoje, maličké červené světýlko, které svítí nepřetržitě ve dne i v noci, je to mé malé „věčné světlo“, ke kterému se obracím v modlitbách, jako ke skutečnému Věčnému Světlu, ke skutečnému Kříži, k jehož patě jsem se modlíval vždy, dnes se modlívám mnohem méně než dřív, ale mám za to, že jaksi intenzivněji a s větším nasazením, dá-li se to tak říci, dříve jsem hodně „memoroval“, opakoval totéž, trápil se v kleče někdy i hodiny před křížem, dnes ale jsem stále více přesvědčen, že modlitba v pravou chvíli a v požehnání soustředěná a skutečně už v pouhém vnitřním pocitu „komunikující“, je vzácnější a potřebná, jako by nezáleželo na její délce či nepohodlí, v němž se modlíme, jsou to zvláštní poznatky, ke kterým docházím až „na stará kolena“, ostatně i o mnoha dalších věcech jsem věděl už dávno, ale teprve když vznikl jakýsi most, napětí uvnitř mého niterného ustrojení, jsem je skutečně a jaksi samozřejmě akceptoval, bez nějakých dalších výmluv, naopak s ostrým vědomím, že takto a nejinak je to správně, – ještě k tomu „rasismu“ jsem chtěl napsat, protože věci se strašlivě zkreslují a pokrytecky zatemňují v jakýchsi „korektnostech“ či „nekorektnostech“ (hlavně na těch si mnoho lidí dnes zakládá), – všechno vyžaduje nadhled, smysl pro humor, velkorysost, bez těchto vlastností nebo aspoň snahy o ně se nedá pohnout z místa, vždycky jsem mluvil o Cikánech jako o Cikánech (ačkoli se dřív u nás říkávalo spíš „Cigán“, „ciganit“ apod.), slovo „Rom“ jsem tehdy vůbec neznal, ale mohu se přizpůsobit čemukoli, jak se dotyčnému při tom, když se o něm mluví, říká, jestli někdo nechce slyšet krásné slovo Cikán (Bohém, le Tzigane nebo – španělský – Gitan), a chce, abych se o něm vyjadřoval jako o Romovi, není to pro mne problém, někdy to ovšem bývá zase naopak, mám výhodu, že jsem „mezi Cikány“ v Ostravě vyrostl (bylo to ale ještě před onou neblahou husákovskou vlnou ze Slovenska a kdovíodkud, pak teprve přišly na řadu vybydlené byty a domy zničené třeba prostě jen tím, že nájemníci vodili své psy venčit na půdu, pak postupně přišlo bourání a v důsledku toho jsem pak střed Ostravy, kterou jsem – pro mne jako po vybombardování – nemohl po dvaceti letech vůbec poznat, jako bych se octl v jiných kulisách, ne v těch, které jsem znal a miloval… pro mne nesmírně tristní zjištění), tedy vysloveně jako dítě a kluk na periferii jsem byl prakticky v každodenním styku „s Cikány“ (jednou jsem dokonce jednoho trochu agresivnějšího zbil, což mne samotného udivilo, protože byl větší a silnější – ale v porovnání s dnešní agresivitou, kterou jsem zažil např. v Brně na Cejlu či Bratislavské to byla čistá ekumena!), nepřátelil jsem se s nimi sice příliš (byli trochu opravdu „jiní“, do mého nejvnitřnějšího života příliš nepasovali), ale nezažil jsem nikdy žádný vážný problém, který by způsobili, faktem ovšem je, že jich bylo tehdy v Ostravě mnohem méně a žili jaksi normálně vřazeni do společnosti, což tehdy ani jinak nešlo, říkám – nadhled, humor, tolerance, velkorysost, ty rozhodují, mám mezi Cikány (a Romy) několik přátel, některých dokonce i velmi dobrých (třeba básníka Martina Cinu, kterého si velmi vážím i jako autora a konec konců jsme mu pod záštitou společnosti Christiania vydali i jeho první knížku), ale kam až vedou naše komplexy, musím ukázat na tomto: napsal jsem k prvotině Martinově doslov, kde jsem jeho práci velmi oceňoval a „prorokoval“ mu budoucnost, pokud vydrží, a ukončil jsem to svým podpisem a místem, kde jsem ten text psal: „Na Cigánově“ tehdy a tehdy, Cigánov je jedna čtvrť ve Zlíně, za řekou, kolem náměstíčka se starobylou sochou sv. Antonína Paduánského, patrona hledačů ztracených věcí (a není vtipem, že se jedna místní panička dožadovala, aby se jejich čtvrť jmenovala opět jako kdysi – „Předměstí sv. Antonína“, soudní lidé ovšem jaksi samozřejmě a rádi přijímali i nadále s hrdostí tuto „imigrantskou invazi“), a tento Martin C., když kdesi v hospodě tento můj text na mé přání pročetl, jenom se na mě mlčky a trochu vyčítavě přes stůl podíval a ukázal na inkriminované místo…, ale Martine, tak se to tam opravdu jmenuje! neměl jsem ovšem ty nervy a nakonec jsem trapně napsal – bez chuti a bez zápachu – „ve Zlíně“, komplex a nic než komplex, – ale ještě horší věc na sebe musím ke své hanbě prozradit, kdysi v nějakých hospodských souvislostech (to už ovšem bylo po té invazní vlně ze Slovenska) říká kdosi o jednom Cikánovi-Romovi, který někde působil nějaké potíže: „… no a ten uzenej Jánošík, představ si, co udělal…!?“ – musím přiznat, že jsem se tomu označení musel srdečně zasmát, ne zlomyslně, ne abych pokořil bratry Romy, tím méně bratry Slováky, ale prostě jen proto, že jsem to pociťoval jako „neodolatelně vtipné“, ano, je to – jak by se dnes řeklo – na hraně, ale na hraně jsou i tak milovaní Monty Python, před časem na mne velmi zapůsobila slova, která telefonoval při jakési příležitosti jeden filmový divák Terrymu Gilliamovi a s nadšením a údivem mu sděloval: „ten film se mi moc líbil, – hrůzou jsem se smál!“ tato formulace Gilliama nadchla, jakož nadchla i mne, – nadhled, velkorysost, niterné pohroužení do věcí, bez komplexů a zbabělosti, a především zdravý rozum, který disproporčně s člověkem nekymácí tu na jednu, tu na druhou stranu, jedině v tom může být pravé pochopení, jak „rasismu“, tak „xenofobie“, tak i skutečného bratrství mezi lidmi, proč jinak bych zakládal občanská sdružení „na podporu národní paměti, kultury a menšin“? – a ještě takovou věc – pro mě zásadní – bych rád dodal, už jako kluk jsem četl v knize Louise Bromfielda (m. j. legendárního ekologa, milovníka přírody) „When the Rains Came“ (Když nastaly deště, 1937) motto, které znělo přibližně takto: (dva chlapíci v jakémsi lokále) „Máte rád Angličany? Ne. Máte rád Francouze? Ne. A máte rád třeba Rusy? Ne. … Tak koho máte k čertu rád? – Mám rád své přátele.“ –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 9. 7. 2016, 03:37

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 
 
 
 
 
 
 

Nejbližší akce