Sobota 13. srpna 2016

je pěkné vést na internetovém Facebooku „theologické spory“, vždycky jsem zjišťoval, a platí to zřejmě dodnes, že mám více přátel mezi evangelíky než mezi katolíky, i když nikdy asi už na tomto světě nepochopím, jak někdo může nahradit Mši Svatou v podstatě úřednickým výkonem, ale tomu prostě – z mého pohledu – jednoduše tak je, a velmi pro mě byly vždy srozumitelné důvody konverze Roberta Hugha Bensona, Henryho Jamese či G. K. Chestertona, mé důvody by vlastně byly velmi podobné, ač nejsem konvertitou, v mém pokročilém dnes už věku je to především otázka krásy (neodlučitelně spjaté s liturgií, s pravdou a dobrem) a také záležitost vůbec zásadního pojmu hříchu, jeho fundamentálního pojmu, a tedy nauka o odpuštění, vše ostatní je u mne dnes tak trochu „na druhé koleji“, respektive jiné věci mě tolik nezasahují, jsou buď u mne již tak zakořeněné a svým způsobem „nevědomé“, nebo jsou mi intelektuálně tak zřejmé, že nad nimi nemusím vůbec nějak „hlubokomyslně“ bádat, bývalo tomu ovšem i jinak, velmi dobře si vzpomínám na onen brutální zásah do „věcí mé víry“ bezprostředně po smrti mé matky v lednu 1970, klečel jsem u své malé hráškově zelené knihovničky, v pokoji, v kterém jinak byl už jen starý psací stůl a spacák na parketách, modlil jsem se tehdy ještě vlastně ne zcela dobře zažitými, „nezvykovými“ modlitbami, a ujišťoval se, že jednoduše není možné, aby někdo, kdo je, mohl náhle nebýt, co vlastně znamená smrt, odchod z tohoto světa, má snaha o komunikaci s „věčnem“ byla zoufalá, vše zastiňující a burcující, velmi dobře si na ty okamžiky pamatuju, jako by to bylo včera: jak někdo, kdo jednou byl, by najednou mohl nebýt? to není možné! takto jsem se ujišťoval, takto jsem „věřil“, dnes pro mne je ústřední Mše Svatá, ne magie, ne rituál, nýbrž „toto jest tělo mé“ a „toto jest krev má“, nic jiného, nic více a nic méně, právě toto, osobně pak záležitost hříchu, pokání, lítosti, nemožnosti, neschopnosti všech lidských omezeností, pokora vlastně, tak či onak, hříchu se dnes velmi špatně rozumí, jako by to bylo jen něco „špatného“, čemuž nedokážeme ani najít pořádné pozadí, aby se tento pojem na něm vůbec nějak vyjímal, je to prostě nesmysl, zbytečnost, klišé, které už k ničemu neodkazuje, ničeho podstatného se nedrží, ale hřích je prostě jednoduché, vědomé, „překročení zákonů Božích“, tedy zákonů, které jsou dány Nejvyšším, a překročené naší svobodou, svobodou dětí Božích, svobodou nezpochybnitelnou a zcela autonomní, tedy veskrze počínání vědomé, jenom takto je možné hřešit, jinak ne, a velmi chápu Chestertonova slova, když vysvětluje své důvody konverze ke katolicismu právě slovy: „chtěl jsem se zbavit hříchu!“ jak jinak se zbavit hříchu, než prostě vědět, co toto slovo znamená, a co znamená slovo „odpuštění“? jistě, chápáno zvnějšku, i toto může být jedna ze „sebeinterpretací“ jistých „sloganů“ Církve katolické, jak jsem přesvědčován v hovorech internetových, ale jak jinak poznat „sebeinterpretaci“, či vůbec nějakou interpretaci, než prostě býti uvnitř? o tom se neteoretizuje, to se úředně neodfajfkovává, to se jen docela prostě – žije –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 13. 8. 2016, 03:46

Kalendář akcí

«  
  »
M T W T F S S
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 
 
 
 

Nejbližší akce