Poznámky cestou - Středa 3. srpna 2011

ano, vím, že jste chytří, a že vůbec nejste naivní a víte, „jak na to“, ale já stále více musím zažívat svou nemožnost, ochabující postřeh, progresivní slepotu (prý se dá operovat, ale nemám do toho chuť), i uši mám poslední dobou zalehlé, že vlastní kroky neslyším, stěží slyším, když někdo na mě na ulici zavolá, víte, ale nějak mi to všechno moc nevadí, vše si musím ztěžka a zdlouhavě prohlížet zblízka, sahat do regálů v obchodu, pomalu prohlížet noviny, bezprostřední věci kolem sebe, ale má to svůj půvab, lépe některé z těch věcí cítím, lépe je vnímám, dokonce s jakousi pokorou, která vůči těm věcem je náležitá, i věci mají svá práva, aby byly sebou samými, byl jsem s milou A. onehdy v jednom velkém nákupním centru (kam chodím jako „doprovod“, protože z těch věci opravdu nic nepotřebuji, nepsal jsem už o tom?), a tu náhle u jednoho velkého regálu, který s ostatními nakupujícími obcházíme, vidím, že na zemi leží celou tu dobu balíček s jednou z těch osušek či ručníků, které zde vybíráme, vracím se, a ten balíček dávám zpět do regálu, jen něco vrčím v tom smyslu, že to „nemám rád“, A. říká, „ale já jsem to neshodila“, „vím, to shodilo nějaký jiný prase,“ říkám, A. má smysl pro humor jako málokterá z žen, smějeme se oba této (nijak necílené) urážce, ano, jsem přesvědčen, že věci mají svá práva, a bez ostychu rovnám bochníky chleba v supermarketech, které jsou v regálech prasecky naházeny jako jakékoli jiné „volné“ zboží, ano, nevadí mi tato má nemožnost a staromódní city, protože v tom všem shledávám velmi důležitý důvod – vidět věci v aspektech, v jakých jsem je dosud neviděl, dnes, hned ráno, když jsem prohlížel „novinky“ v počítači, jsem narazil na video, na kterém údajně starosta města Vilniusu přejíždí vojenským transportérem luxusní mercedes, který jeho majitel odstavil na stezce pro cyklisty, z přilehlé banky pak vychází člověk – majitel automobilu – náležitě „podezřelý“ a starosta mu své počínání vysvětluje, ve své hlouposti jsem v prvním momentu myslel, že je to pravé, ale vzápětí mě opravuje (ve facebookovém komentáři) jeden mladík, že je to „mediální fake“, ano, teď je mi to jasné a za svou hloupost se stydím, ihned zpětně komentuji, že „přiznávám svou tupost a naivitu“, ale co z toho? což to všechno nebyla „pravda“? poznal jsem mnoho takových typů, jako byl člověk se zlatým řetězem na krku vycházející z banky, žádný fake, realita, zažil jsem mnohokrát aroganci a bezohlednost majitelů luxusních aut, a počínání starostovo (jakkoli zřejmě propagačně zahrané) mi bylo naveskrz sympatické a přál bych si, aby tato razance vůči zhovadilosti se projevovala všude, i na jiných místech, i u nás samozřejmě, od těch nejvyšších politických pater, kde by toho bylo zvláště zapotřebí, co tedy vlastně na tom je „fake“? co tedy v tom je „nepravda“? v čem tedy jsem se zásadně mýlil, když jsem se takto nechal obalamutit „mediálním fake(m)“? vrtá mi to hlavou, kde svět – a kde já –
3. 8., Brno, Švandova kavárna, 14:36