Poznámky cestou - Sobota 9. července 2011

přemýšlím nad svými hospodskými řečmi, čím to je, že se cítím spřízněn právě s těmi nejmladšími? je to anomální, retardované? je to projevem, něčeho, díky čemu ještě žiju? každá generace vydává své svědectví, a mně na světě toho ještě tolik zajímá, napříč zkušeností, napříč těmito generacemi, tolik věcí bych chtěl ještě udělat, ale bývám unaven, často k smrti unaven, neuměl jsem se nikdy šetřit, při stavbách jsem měl nejdřív zkrvavené kotníky prstů, nebylo v mé povaze nikdy váhání, reakce rychlé, možná zbrklé, když jsem ještě běhal, prvních pár metrů jsem byl vždycky první, k čemu to? neobvyklé věci, nové věci, věci nevídané a nikdy běžně nečiněné, to mě vždy lákalo, přemýšlím nad těmi nejmladšími, na čem vyrostli, nad čím vyrostli, s kým vyrostli, kdo je co učil, kdo jakým příkladem jim stál, technika, v jejich životě všudypřítomná technika od nejútlejšího dětství, cyber-svět, na který my starší nedosahujeme, technika ve smyslu šafaříkovském? člověk ve věku stroje? co člověk? co stroj? tolik bych toho měl ještě udělat, a voda stoupá, dnes na trhu trval farmář na tom, abych si ty zbytky mrkve, kterou jsem chtěl, vzal zadarmo, když jsem aspoň nějaké drobné vytáhl, řekl mi „tak aspoň petržel k tomu“, vzal jsem ji, ač zelenou petržel, stejně jako hlávkový salát, bych jíst neměl, oprávněná lékařská varování, odnesu ji v sklínce do hospody, snad se někomu bude hodit, ještě mám půl hodiny času, než otevřou, stále více si poslední dobou uvědomuju čas, hodiny, datum, každou hodinu života sleduju a stále se k tomuto uvědomění vracím, k traktování dne, chodím po ulicích a říkám si, je sedmého sedmý, je sedmý červenec, už opět po letních svátcích, jak dlouho ještě, Pane? a moji blízcí po smrti, a tolik, tolik nových lidí, jak dlouho ještě? –
9. 7., Brno, Alfa Passage, 14:28