Poznámky cestou - Čtvrtek 4. srpna 2011

myslím, že člověk dneška je zcela popleten ve svém samozřejmém chápání sebe i světa kolem, jeho (ducha)přítomnost je ve střehu pouze k věcem okamžitým, užitkovým, ba požitkovým, bez nějaké základní úvahy o tom, k čemu to všechno, a proč hlavně to všechno, citoval jsem onehdy Čecho-američana, performera M. K., který popisoval a vysvětloval četné své provokativní performance a jiné akce, zatímco televizní redaktorka se stále snažila zabíhat k věcem „hlubším“, či vlastně k „důvodům“ toho všeho, a ptala se celkem logicky, jaká že je umělcova alternativa, jaká je jeho představa o „uspořádání světa“, o „sociální spravedlnosti“, a kladla otázky až rázu spíše metafyzického či rovnou „náboženského“, což bylo zcela mimo vnímání a život tvůrce M. K., který prohlásil, že toto není role umělce, vymýšlet, jak by společnost mohla fungovat „lépe“, jeho úkolem je upozorňovat, ukazovat, provokovat, s tím samozřejmě lze souhlasit, jen jsem přece jen čekal, že aspoň něco pod tímto vnějším pláštěm provokace (a odvahy ovšem!) prosákne z umělcova „názoru na život“ než jen ten stále kolem viděný a v jakési nepravé samozřejmosti sugerovaný „humanistický atheismus“, který je dle mého soudu, a mého vidění a mých zkušeností, a dle mé osobně žité reality něčím naprosto bezvýchodným, neúnosným, matoucím, jistě nelze ordinovat člověku, co by si měl myslet, čím by opravdu měl žít, a domnívám se, že ani já nikomu nic takto instruktivně nekladu k věření, a ani bych to nedokázal, maje se svým životem a každým dnem dosti svého trápení, ale přece jen bych se této apodiktičnosti soudů těchto „svobodomyslných“ trochu obával, nebo aspoň bych se snažil – ve vší nenápadnosti a pouze v pravou chvíli – poukázat: k čemu vlastně toto všechno? PROČ? – domnívám se, že je to triviální, a máme-li mozek, tělo, čivy, zkušenost, život také, který se nejasně označuje jako duševní, a znalost dějin člověka na zemi k tomu, pak nemohu pochopit, že třeba při jen prostém pohledu na vlastní ruku, pohyb jejích prstů, na něco, co je, v takové šikovnosti a spolehlivosti – a za chvíli nebude, už NIKDY nebude – nejímá lidskou bytost děs a závrať z toho, co to vlastně ŽIVOT je? –
4. 8., Brno, Alfa Passage, 13:35