Poznámky cestou - Čtvrtek 15. září 2011

zakládám nový „cestovní“ sešitek, používám staré, někdy i zčásti popsané v dřívějších dobách, tento další, který chci dopsat, je z roku 1977, vertikálně rozpůlený modrý školní sešit v měkkých deskách, jsou v něm výpisky z několika knih, otvírám namátkou a vidím, že v té době jsem četl např. El Greca Simona Vestdijka, s podtitulem „Malíř absolutna“, – (Juan Sanchez, mladý kacíř, jdoucí k vězení): „‘Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky, protož buďte opatrní jako hadové a sprostní jako holubice!“‘ zvolal Juan Sanchez, jenž šel několik kroků pozadu, spokojen a usmívaje se takřka zvířecky, jako mladý arriero, pohůnek, kráčející mezi mezky, kteří přicházeli nyní; usmíval se, až se mu na bílých zubech zaleskly sliny, usmíval se na znamení,že se nebojí: ‚vystříhejte se pak lidí, neboť vás vydávat budou…‘ (11) – „Cítil, že on, dříve nejmenší, se nyní náhle stal prvním v konventiklu šlechticů a učenců, z nichž téměř všichni všecko zapřeli a zradili z žalostného strachu.“ (11) – (král odmítá Grecova Svatého Maruricia…) – „Najde sám sebe, bude-li malovat právě to, čeho si král nepřeje.“ (60) – problém „nahoty“ – atd., mám zde vypsán taky pojem garrucha – provazy, jimiž svazovali mučeným ruce za zády. „Provazy vedly přes kladky. Někdy věšeli mučeným na nohy těžší a těžší závaží. Garrucha s mučením vodou (naléváním do hrdla) a se svazováním rukou i nohou byl jediný způsob mučení, jehož používala španělská inkvizice v 16. stol. I v jiných věcech byla inkvizice lidštější než právní zařízení jinde, nepoužívala tak krutých metod jako např. Němci při pronásledování čarodějnic. … Greco se bál inkvizice, ale nicméně si přál pronásledování a pociťoval jakousi příjemně bolestnou lítost nad sebou samým.“ (224) – taky mám připsán latinský citát, snad to bylo nějaké erbovní či jiné heslo: „Semper distinguere“ – vždy rozlišovat, to je důležité, a taky je důležité si uvědomit, že předchozí slova o inkvizici psal Holanďan, Nizozemec, který zvláště ke Španělům historicky asi moc sympatií mít nemohl, nečte se, nestuduje se historie z pramenů, poslouchají se televizní žvásty, čtou nanejvýš novinařské šprochy v plátcích všech vlastně stejných, dovídám se včera, že nějací Američané chtějí zažalovat papeže kvůli zneužívání dětí některými kněžími, záběry vždy stejné, nějaká právnička mluví o „zločinech proti lidskosti“, a pak zase hned záběr na Svatého otce, jak žehná lidu, skoro aby si člověk myslel, že žehná všem pedofilům světa, toto jsou dnešní „zprávy“, pěkně děkuju, jistě je, bylo a bude vždy na světě spousta lidí, kteří se chovají hovadsky, na tom nikdo z lidí, ani papež, nic nezmění, důležité je to, co děláme my, jestli takto „informujeme“, je-li toto osvobodivá „moc médií“, chci raději zůstat ve své tuposti a „neznalosti světa“, zavřen jen s knihami, v tichu a modlitbě, jak píše Tomáš Kempenský ostatně, „vždy jsem se do své komůrky vrátil ze světa horším“, ale úděl každého člověka je jiný, někdo vstupuje dovnitř, jiný ven, vždy zde bude život kontemplativní – i ten činný, o tom zase znamenitě píše Dom Chautard, ale k němu jindy –

15. 9., Brno, Alfa Passage, 13:23

Kalendář akcí

M T W T F S S
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31