Pondělí 22. srpna 2016

máme-li tady být, tak tady budeme, všechny poplachy jsou plané, míval jsem ve zlínské nemocnici maličkou kartičku v manikúrovém pouzdru, byly na ní verše, které jsem se nikdy nedokázal naučit důsledně nazpaměť, vždycky jsem aspoň některé verše spletl, zaměnil pořadí apod., napsal je jedinečný básník, a také průkopnický překladatel Breta Harta, Josef Václav Sládek: „V náruči Boží, odkud jsme vyšli, / večer se všichni sejdeme zas; – / kdo by se děsil, kdo by se třás? / Z oteckých paží, z Otcova domu / byli jsme na mžik posláni v svět; – / kdo by se obával vrátit se zpět? / Po trapné pouti navždy zas domů, / nikdy, už nikdy v tu chladnou dál! / V náruči Boží kdo by se bál?“ –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 22. 8. 2016, 13:37