Pátek 29. července 2016

pořád mi nejde z hlavy ten „obyčejný člověk“ nebo ten „prostej člověk“, copak já snad patřím do nějaké jiné fauny? dnes ovšem se rozmohlo něco, čeho dřív jsem si tolik nevšiml, bylo přece jen ještě nějaké ponětí o autoritě a hierarchii v tom skutečně duchovním, a jedině platném smyslu, dnes místo toho ten zaběhlý obrat „já mám svoju hlavu“, je – i když třeba ne vysloveně deklarován, ale přesto – stále intenzivně přítomný i zamlčeně, o to samozřejměji, ale mě vždycky především zajímala moudrost! to jest cizí moudrost! moudrost skutečných autorit, svatých Otců, lidí s rozhledem i nadhledem, tolerantních a velkorysých, vzdělaných a noblesních, kterých přece jen dřív bývalo více, jak se obávám, než dnes, a tu „cizí moudrost“ jsem samozřejmě preferoval před „svou hlavou“, o které jsem neměl a dodnes nemám žádných iluzí, ale snažím se hledat, pravdu vyprošťovat z kanálů, lží a špinavých pomluv, dnes taky se zcela scestně používá slovo „názor“, každý jako by měl „svůj názor“, a už vůbec nijak nereflektuje, jestli to náhodou není naprostá hloupost či čiročirá lež, někde cestou chycená jako – jak to říci slušně – nějaké breberky na latríně, o záměrných propagandistických polopravdách ani nemluvě, ty se lidí drží – protože jsou jednoduše zpracovatelné, bez námahy, jako instantní kafe, hotovka z ledničky – ty se drží a lpí jako to pověstné lejno na košili, aniž by to majitele sebeméně znervóznělo, pěkný národní cirkus, hezká podívaná! ještě si užijeme při „přímých“ volbách, – dohadujeme se taky onehdy na Facebooku o „státní (a tedy i národní) identitě“, oponuju stále dokola, že moje vlast prostě od roku, kdy jsem se narodil (1949), neexistuje, ač je zde jakýsi „Jihomoravský“ kraj, bez existence toho, na co odkazuje, hloupost, nelogičnost, výsměch, kdybych si připouštěl úřednickou (spíš nechtěnou) ironii, musel bych se urazit, takto nezbývá, než jen tiše vzdorovat, namítají mi, že veškeré změny tohoto typu, opravování institucí, by „stály hodně peněz“, proto se s tím prý nic nedělá, odpovídám: ano, velmi s Vámi souhlasím v tom, že je potřeba situaci nějak definovat, snažit se o logické a životaschopné závěry, – tady jde právě o to: kdo jsou ty instituce? to nejsme my? já myslím, že jsme, koho jsme tam delegovali, ten tam je, – o peníze bych strach neměl, o práci úředníků (často zcela nadbytečných) už vůbec ne, protože často pracují doslova v přímém přenosu na neuvěřitelných pitomostech a nefunkčních a nesmyslných formalitách (za velké platy, o tom ani nemluvím, ty ostudné odměny politickým poskokům!), což by tomu v případě jednání o věcech samotné identity státní být nemělo, v tom bych problém neviděl, jenomže se s tím „Českem“ už lidé začínají mazlit (a i já jsem trochu otupěl), lidem poměrně ještě soudným se líbí nelegitimní „Czechia-Čechie“, a ti, kterým ještě zbyl trochu jazykový cit, říkají, „u nás v Čechách“, ačkoli zrovna sedí v brněnské kavárně, – nebude lépe, pokud bude převažovat duševní lenost a měšťácká zbabělost –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 29. 7. 2016, 05:39

Kalendář akcí

M T W T F S S
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 
 
 
 
 

Nejbližší akce