Pátek 22. července 2016

v životě svatého Filipa Neri je jeden krásný příběh zachycený více hagiografy, starší manželský pár, u něhož sv. Filip v Římě nějaký čas pobýval, jednou podlehl pokušení, že se přidal k pomluvám, které stíhaly jednoho Filipova chráněnce, který „z příkladného darebáka se stal člověkem dobrým“, což sv. Filipa rozmrzelo, a když potom tito manželé – a „úspěšní podnikatelé“, řeklo by se dnes – svého skutku litovali a za Filipem s omluvami přišli, ten jim samozřejmě okamžitě odpustil, – a co prý pro něho mohou udělat, nabízeli se hned horlivě, „no, přineste mi slepici,“ na to sv. Filip, „a jak sem za mnou do oratoře půjdete, cestou tu slepici škubejte“, nadšení manželé, potěšení, že tak snadno z této nepříjemné věci, vyklouzli, zanedlouho k Filipovi tedy přispěchali s tou oškubanou slepicí, – „no a teď, až se bude vracet domů, tak zase všechna ta pírka, která jste rozházeli cestou, zase posbírejte,“ ukončil svou „audienci“ sv. Filip Neri, a tito zmatení ctihodní Římané hned namítali, ale to přece nejde, to už nikdo nemůže posbírat! – „víte, a tak je to s těmi pomluvami, ty, které jste mezi lidmi rozházeli, ty už také nelze vrátit zpět,“ uzavřel svatý Filip tuto nemilou epizodu, – když tak ráno, jakmile se začne náš nemocniční pokoj pomalu zalévat denním světlem, nahmatávám tento note-book, který mívám přes noc v nohách postele, a taky přikrývku, kterou mám u nohou sešlapánu, protože mi bývá horko, obé jenom nohama, protože se tak daleko mohu sehnout jen obtížně, vzpomínám na „Bezrukého Frantíka“, který v dávných časech opisoval nohama na psacím stroji kostelní písně pro brněnské kostely, na těch lístečcích malé formátu nažloutlého papíru bylo vždy vpravo dole poznamenáno: „Opsal Bezruký Frantík“, ještě jsem ty lístečky někdy na přelomu 60tých a 70tých let v Brně vídával, hlavně u Minoritů, pokud si vzpomínám –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 22. 7. 2016, 21:49