Nové zápisy – Úterý 6. března 2012

čtu po letech krásné slovo Josefa Floriana: „… Základem naší theorie jest t. zv. národní čest. Jsme totiž přesvědčeni, že s vyhynutím Umění a Vědy, lépe řečeno Poesie a Moudrosti, vymírá i národ. Toť axiom, který nám nevyvrátí sebe větší blahobyt národních drštěk. Národní drštky a národ není totéž. Zdá se naivním takové poučování, ale u nás naivním není. Jest též velký rozdíl mezi masa rykem a zástupy chválícími Hospodina, kteří v díkučinění plesají a dílu rukou Božích se podivují. Chceme tím jen říci, že jako není vše zlato, co se leskne, tak není vše národem, co se rodí, co žere a co se na konec po mnohých jiných živočišných funkcích promění v humus, o něhož se odvozuje dnešní humanita.
Tedy národní čest. Že jí tolik jest ještě v národě, abychom se s naší Vědou a Uměním udrželi, v to s pomocí Boží doufáme.
Tož FAC ET SPERA!
J. F.
Dáno ve Staré Říši, v čtvrtém měsíci vlády FIDES INTREPIDA, ANNO DOMINI MCMXXII.“ (závěr stati Agenda, in: Kurs 1., v červnu 1922)
toto jsem zapsal ještě v noci, kolem půl třetí, ráno je – 1° C, obloha krásně světlemodrá, slunce potěšuje, vyřizuju poštu, vzkazy, zprávy, dopisy, kolem druhé ještě na internetu sleduju do očí bijící hloupost a malost zdejších tzv. konzervativních politiků, jejich zbabělé, vychcánkovské řeči (z nichž příliš čiší rozechvělá touha po příštím zvolení, nikoli po skutečné službě své zemi a jejímu lidu), s hlubokou nechutí sleduji napapané bruselské tváře „těch našich“, vstupuju do několika diskusí na Facebooku, sice s pocitem marnosti, ale přece jen s náznakem jistých pozitivních reakcí, raději jdu domluvit jeden koncert s příjemným děvčetem M., a pak nakoupit nějaké ovoce a zeleninu na horní trh, slunce nádherně prohřívá apatické město, jdu k bance, abych pro společnost Ch. upravil zasílání „měsíčních výpisů“ místo kvartálního, protože stále si myslím, že peníze na to nejnutnější, co provozujeme, lze přece jen získat, ať už od dárců drobných či přísunem z peněz společné státní pokladny, a rád bych o tom měl lepší přehled, na mou otázku, zda si mohu sednout, nikdo neodpovídá, protože slečna již usilovně pátrá v počítači, sedám si tedy, věc je dohodnuta, přede mnou na prázdném stole leží pečlivě srovnaný vějíř aktuálních materiálů banky s názvem: „Pojištění pohřbu“ –
6. 3., Brno, Alfa Passage, 02:27, tamtéž, 16:20