Marginalia – Středa 30. května 2012

objevil jsem kdysi v jakémsi hagiografickém spisu tento příběh: odehrával se na africké poušti, ve společenství věhlasného poustevníka, přišel jednou za ním prostý člověk s tím, že by se chtěl „vyučit v náboženské víře“, poustevník chtěl tedy začít výuku a vyslovil jeden verš Žalmů, tu ho onen člověk hned přerušil a řekl mu: „dost! to mi, bratře, stačí, moc ti děkuju, to je pro mne pro tuto chvíli vše, co potřebuji“, a spěšně odešel, po nějakém čase onen věhlasný poustevník (domnívám se, že to byl sv. Antonín Poustevník, kol. 251 až 356, v Egyptě) opět potkal toho dobrého muže, který si k němu kdysi přišel pro poučení ve víře, a říká mu, „příteli, to už je dávno, co’s za mnou přišel, mohli bychom ve výuce pokročiti…“, tu ho ale muž ihned přeruší slovy: „ne, ne, Otče, mně pořád ještě stačí ten verš, který jste mi naposled řekl, s tím žiju, ten je pro mne vším, ne, nepotřebuji v této chvíli víc, děkuji“ a zase zmizel, ten postoj onoho muže prahnoucího po náboženském poznání je mi velmi blízký, rovněž miluju stručné moudrosti Otců, jimž bych rád zůstal věrný, a také s povděkem vzpomínám na slova z jednoho zápisu Josefa Floriana, blahé paměti: „V kuchyni pod malým zamříženým oknem, vedle studně, vedle pumpy dřevěné, slastné chvíle… Dávno uplynulé, ve společnosti zesnulého otce. Tehdy, před dvaceti lety též jako dnes, když jsme s matkou sami zbyli, svítilo bílé světlo, sníh se též tak třpytil, nebe nejlepší modří zářilo. Odpoledne stíny po sněhu se roztáhly; vše mlčí v nedělním tichu a celé boží klidné odpoledne spočívá nad městečkem. Slavné neděle nás dětí! Seděli jsme kolem stola. Po zdích bělostných nad umytou podlahou přešly někdy stíny těch, kdož šli pod okny. – Tato poesie, která na tu osamělou pevninu Evropskou vrátí se snad až po závěrečných pohromách tohoto Velepátku, vymírá. Poesie venkovského primitivního života chudých lidí, poesie venkova teď zpustošeného všemi modernismy. Život venkovský, prostinký a krásný! náš! můj! Naše Galilea a Nazaret mého mládí! Naše chalupa osamělá, v níž každý koutek vypravuje o radostech dětí, vychovávaných ne mluvením pedagogův, ale věrností ‚otcům‘.“ (Okolo našich, in: 1. Archy k Posvícení l. Páně 1945. Uspořádal a vydal Josef V. Florian) – 11:48

30. 5., Zlín – Cigánov