Marginalia – Pátek 25. května 2012

myslím, že Michal Jareš nepotrefil, co je na knížce Homérových veršů nejcennější, nebo možná jen neměl dobrý den, ale jeho chápání, jak ve svém vysvětlujícím popisu knížky projevuje (Tvar č. 9 z 16. 4. 2012), se mi zdá úzce literární, zrovna včera – mimoděk, hledaje něco jiného – jsem zjistil, že M. J. pracuje v jakémsi oddělení Ústavu pro jazyk český, to by tak odpovídalo tomuto jeho psaní, vyměnil jsem si taky včera nějaké dopisy s jednou velmi chytrou slečnou ze zdejší university a nabídl jí, zda by nechtěla – či nenašla ve svém okolí někoho – kdo by měl zájem zpracovat jedno velmi zajímavé téma (které zde neprozradím), z rozmezí od poloviny 90tých let do poloviny prvního desetiletí dalšího tisíciletí, slečna, velmi milá, byla rozvážná, rozumná, skromná, chce prý to – což je opět nemilosrdně realistické – „více lidí“, vím to, ale tentýž den – v souvislosti s tímtéž hledáním – objevuju „řešitelství“ v jiném oddělení téhož ústavu, kde byla na tříletý „projekt“ s tématem „Jan Čep – monografie“ udělena „řešiteli“ (to slovo mě vždycky pobaví! komiks! sudoku! scrabble!) Grantovou agenturou ČR částka 1 milion 77 tisíc, to mě fascinuje, milion na Jana Čepa! na Jana Č., kterého miluju a který mě doživotně ovlivnil (krejčí Děravého pláště chodil dokonce do stejného gymnasia jako moje matka), ptám se sám sebe, nenašel by se nějaký milionek taky na nějaké téma velmi aktuální, k více rovinám umění, literatury, života se vztahující? třeba i pro několik „řešitelů“? neznám ty akademické zvyklosti, nemohu tedy posoudit, co to všechno skutečně obnáší, ale nějak to na mě působí nevěrohodně, nějak zbytečně (jaký ze svých úsměvů by zvolil nezapomenutelný „dělník samizdatu“ Mojmír Trávníček?), začneš chodit někam do práce, tam ti nějakou práci nařídí, ty na ní začneš „makat“, anebo jim tam dokonce i podstrčíš „svoje“ téma, ale jsi ve vleku té instituce, která svým základem a formou Ducha moří, a ty jdeš, moříš se, vyúčtováváš milionek, až jsi tím zmožen úplně, nedovedu si představit člověka, opravdu svobodného, kterého by tato práce vpravdě naplnila a uspokojila, je to prostě jakási institucionální otročina, ač bych to raději nazval nějak úctyhodněji, ale vidím, že i M. J. je ve vleku této otročiny, což mu zabraňuje vidět, co – na příklad pro mne – je v knížce Homérově vzácné, nekoupitelně pravé, dojímavě silné, je to pravda, odvaha, syrovost sklepního sanytru a vlhka, ať už je to v „hravých“ slovech vyjádřeno jakkoli, je mi to líto, ale musím konstatovat, že tímto ryze literátským posuzováním si člověk pouze pěstuje slepotu vůči věcem opravdu na světě důležitým, „já neznám literaturu (umění), a literatura nezná mne“ (či přesněji: „umění nezná mne – já neznám umění“), tuto devizu Corbièrovu jsem vždy vyznával, ctil, cítil, a dýšu jí – možná už z posledních sil – dodnes – 15:11

pěknou zrůdičku ukázali zase včera v televizi – otce toho „hejtmana“, co ho onehdy zavřeli (v případu se prý „objevily další miliony“), úžasné věci pronášené s klidem endokrinologa: „peněz mám hromadu! já bych to nemoh’ spotřebovat, ani kdybych tady byl ještě dalších sto let a ani nehnul prstem – a voni tomu furt nerozuměj!“ – jako kdybych nerozuměl nejen penězům, ale ani lidem – jak se to říká? sova že kanára nevysedí? – 15:36

25. 5., Brno, Alfa Passage