Marginalia – Neděle 27. května 2012

doba směřuje k buranismu ve všech směrech, kam se podívám, nacházím projevy duševní lenosti, „technického“ usnadňování věcí, které mají být obtížnými, aby vůbec něčím byly, je to vykládáno jako „chytrost“, „šikovnost“, osobně v tom nespatřuju nic jiného než lenost a zase jenom lenost, bázeň a strach před jakoukoli obtížností (a osobní garancí samozřejmě, která je nahrazována zbabělým „obecným vědomím“ a „informacemi“), duševní zploštění na pouhý plakát kdekoli nalepený, bez fyzické, a tedy i psychické existence, vlastně metaforicky s Oscarem Wildem řečeno, „kdo tvrdí, že je rozdíl mezi duší a tělem, nemá jedno ani druhé“, se zvláštní nechutí pročítám všechny ty poznámky a „vzkazy“, psané bez diakritiky, někdy snad je to mimoděčně zábavné („v cele s Vaclavem Klausem…“ apod.), jinak mě to hluboce otravuje, odmítám to v jakémkoli smyslu jako projev toho všeho výše zmíněného, právě kdosi „na netu“ píše, velkými písmeny, což samo o sobě pokládám za projev hysterie – ZACHRANILA BY NAS PRIMA DEMOKRACIE? – no, to by bylo opravdu prima, kdyby nás tato demokracie zachránila, ale moc tomu nevěřím – 13:47

připadám si někdy při tomto mém psaní jako „nepřítel lidu“, jako kdybych stále někomu spílal, někoho proklínal, někoho zatracoval, ale já právě lidi miluju, soucítím s nimi, nesu jejich břímě svým způsobem taky, a ještě s veselou myslí, jak si troufám tvrdit, ale jakmile sednu k psaní, okamžitě vytrysknout blesky, zaburácejí hromy, je to jistě psaní s velkou nadsázkou, metaforické, jinak bych se nedokázal vyjádřit vůbec, ani v těchto nepřesnostech, ani v těchto aproximacích, ale jsou to právě vždy jen věčné aproximace, které mě vedou k dalšímu a dalšímu vyjádření, k dalšímu usebrání, k dalším hromům a bleskům, k dalšímu dni, který přináší zase něco nového, něco v čase zase úplně jiného, na co znovu a znovu je potřeba reagovat, odpovídat, bouřit a hromovat, ale vždy ne jinak než právě v usebrání, u vědomí všeho toho, co já jsem měl udělat a neudělal, co já bych ještě udělat měl a mohl, a přitom stále ne a ne cokoli z toho dokončit, někdy dokonce ani ne-začít, vždy znovu a znovu přesto, je to nutné, jedině možné, ač nemám nejmenší tušení, kam dál mě tato mlha a nevědomí povedou – jen bych si přál – s pomocí Boží – 16:47

27. 5., Brno, Alfa Passage