Dál cestou – čtvrtek 16. června 2016
psal jsem onehdy, že k blogu se už nejspíš nebudu moci vrátit, z obavy před opakováním, „osobním klišé“, únavností „stařeckého skuhrání“, či kdoví ještě kvůli čemu, hlavně jsem tím chtěl šetřit případné čtenáře, ale zjišťuju, že mě to stále láká, ta živost, tkvění v přítomnosti, ba v okamžiku, který stále ještě na tomto světě zažíváme, byli za mnou zde předevčírem přátelé z rozhlasu, rozhodli se uvést na těch svých neviditelných vlnách ukázky z knížky, která vyšla před časem péčí přítele Dana Podhradského, svazku mých počátečních blogů z r. 2007, což mě – musím přiznat – potěšilo, ač si tyto věci nerad připouštím, maje na mysli – dnes totálně nekorektní – slova benediktina rajhradského, osvícenského historika Josefa Bonaventury Pitera, kterými odpovídal na přílišnou chválu Dobnerovu: „chvála a lest buďtež věcmi žen, zdržte se jich, prosím Vás, nenávidím jich“, jsme prostě jaksi zasaženi slovy, názory, postoji, které právě v určité době našeho života zažíváme, a z paměti nám pak nevymizí do konce života, – ano, potěšil mě tento zájem rozhlasu, snad to něčemu, někomu poslouží, snad to i někoho dalšího potěší, což ostatně byl můj počáteční důvod, proč jsem s tímto psaním vlastně začal – a proč jsem se rozhodl v něm pokračovat, uvidíme, jak čas půjde, co všechno ještě mi ukáže, v čem snad se ještě dokážu „neopakovat“, např. nikdy jsem ještě neslyšel tak pěknou charakteristiku svého postavení, jakou před několika dny roztomile použila jedna zdejší sestřička-fyzioterapeutka: „slyšela jsem, že taky patříte k tomu uměleckýmu podsvětí“, vidíte, člověk ani nemusí mnoho usilovat o to, aby se stal pirátem, život ho tam prostě přivede –
Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 16. 6. 2016, 14:02
- JEF's blog
- Pro psaní komentářů se přihlašte