Básně pro F. V. – Homér

Omlouvám se Jarkovi Nohavicovi, tohle není parafráze
na jeho EP desku, nýbrž jen přiznání k inspiraci.

Balada o posledních českých anarchistech

my měli možnost jedinou –
– museli jsme se postavit
já nechtěl býti hrdinou
když aspoň jeden musel jít
já nechtěl býti hrdinou
však moje číše přetéká
snad ostatní mi prominou
na mne už nikdo nečeká …

proč prolévat krev nevinnou
mládí má přece právo žít
čas boží každou hodinou
ta správná chvíle může být
a nikdo nechce zahynout
toť přece pravda odvěká
snad ostatní mi prominou
na mne už nikdo nečeká …

já žil jsem mezi spodinou
však nechci se jen proslavit
já nejsem vázán rodinou
a když už jeden musí jit
proč prolévat krev nevinnou
a proč zabíjet člověka
snad ostatní mi prominou
na mme už nikdo nečeká …

dnes máme možnost jedinou
a vy ji chcete zahodit
až všechny vášně pominou
můžete všechno napravit
čas běží léta uplynou
až padnu prosím nesmekat
snad ostatní mi prominou
na mne už nikdo nečeká …

mrtví mrtvými neslynou
ač slza z oka vytéká
musíš mi lásko prominout
a víckrát na mne nečekat

Balada o pravdě

naši maj prej vysokou rentu
zabezpečeni do stáří
já taky moh bych si žít krásně
však raději sedím píšu básně
brojím proti establishmentu
a ničeho si nevážím

táta měl kdysi ňáký funkce
a chtěl mne dát i studovat
jenže já tehdy řekl přímo
že zřejmě stojím jaksi mimo
mým básním schází interpunkce
a nemá je kdo dotovat

má máma vždycky milá byla
já nevím jak jí povědět
že rád ji mám a myslím na ni
že stačí jedno pousmání
že pak by možná napravila
co zkazil celej tento svět

mí rodiče jsou loajální
já nechci brát jim jejich klid
a když jsem zvolil cestu špatnou
nezbývá mi než zuby zatnout
a chápat ty co se mne straní
když neuměl jsem zastavit

a když probírám svoje lásky
mívávám pocit hořkosti
mohl jsem si žít jako v ráji
však vegetuju na okraji
a z pití delaj se mi vrásky
marnost zůstává marností

mí rodiče jsou spořádaní
ze mne maj radost nevelkou
místo čest dělat svému rodu
myšlenky mám jen na hospodu
kořalka stala se mou paní
a žiju mezi galérkou

však nejsem tak docela ztracen
nepřestal jsem mít lidi rád
věřím na právo lásku Boha
a kdo si myslí že se rouhám
ten nemá sám svůj účet splacen
s tím nemám si co povídat

neschovávám za žádnou plentu
svý pocity svý názory
každému řeknu všecko přímo
i to že stojím jaksi mimo
vždyť nevěřím establishmentu
a to všem sankcím navzdory

tahle báseň je pro mou mámu
tu prostě nejde nemít rád
však ani táta nepřijde zkrátka
to správnej chlap je bez pozlátka
tak nač s tím dělat tolik krámů
když stačí umět milovat

nevyved jsem se možná příliš
toť dneska už je s jistotou
však zůstaly mi ňáký klady
a ty kdo otáčíš se zády
možná že stejnou celu sdílíš
se mnou a s mojí samotou

jak zakončiti báseň tuto
teď jsem se správně rozepsal
mne prostě něco pořád žene
kdo chce ať na mne zapomene
nikdy nic nenní rozhodnuto
vždyť život musí jíti dál!

Balada – Polemika

praví se že jsem nihilista
tak tedy žiji v zemi nikoho
a ani tam už není pro mne místa
ti kdo to praví za nic nemohou

neuznávám prý smysl bytí
a říkají mi Never Man
neumím prostě život ctíti
co když je všecko jenom sen

před očima se všecko mění
lidi tu byli a jsou pryč
těžko rozeznat co už není
a neobrátiti to v kýč

lidi přec vždycky umírali
chcete prý proti tomu stavět hráz
ti kdož si sami život vzali
ti provedli to možná snáz

vy máte prý už ve všem jisto
Marx pro vás napsal Kapitál
ty zatracenej nihilisto
snad by si nechtěl vidět dál

nevidíš nic a nemáš víru
prý ve velikost člověka
ne s tebou nelze vyjít v míru
od tebe líp nic nečekat

když promluvíš tak mluví Nietzche
a z těch slov čiší jenom strach
už nemluv nebo začnem křičet
a strachy zvonit na poplach

ty chceš nám sebrat naši hmotu
materiální myšlení
bere nám úctu ke životu
tvé dekadentní učení

kdoví kde se tvá mysl vznáší
kdo ví kde nachází se to tvé nic
nám realita bytí dražší
tak nemluv prosím radši víc

ty zatracenej nihilisto
když nejsi tak pryč uháněj
my nechcem přestat míti jisto
tvý řeči smrtí zaváněj

my bojíme se příliš smrti
vždyť smrt je konec života
a smrt je to co život drtí
toť marxistická Golgota

tvůj učitel prý jakýs Klíma
taky bláznivý Never Man
ten v kdovíjaký škarpě dřímá
svůj věčný tudíž žádný sen

Balada o odchodu

kdybych byl pánem měl bych své sluhy
bydlel bych v nádherném paláci
jenže jsem chudák a mám jen dluhy
kteréžto zásadně nesplácím
nemějte strachy mí věřitelé
já všechny splátky dnes povracím
mějte se tu všichni skvěle
já už se nazpátek nevracím

kdybych byl voják měl bych svou pušku
strašně rád bych si hrál na válku
jsem jenom pasák a mám svou družku
a dokonce i svoji morálku
nemějte strach co trvá déle
se zčistajasna vytrácí
mějte se tu všichni skvěle
já už se nazpátek nevracím

kdybych byl knězem kázal bych pravdu
i když mi stavějí hranici
Jsem sprostej chmaták bídně tu zajdu
jestě než pozvednu sklenici
nemějte strach pravím vám směle
stejně tu nemám co na práci
mějte se tu všichni skvěle
já už se nazpátek nevracím

kdybych byl vrahem měl bych už jistou
na krku konopnou oprátku
jsem slušnej občan duši mám čistou
nejraděj chodím však pozpátku
němějte strach sedíte v cele
občas se někdo z vás pozvrací
mějte se tu všichni skvěle
já už se nazpátek nevracím

kdybych byl fízl šel bych vás udat
potom se prý dobře usíná
takovej fizl pěkná je zrůda
jenže to většinou nevnímá
jen nemít strach to je to celé
pročpak se po světě potácím
mějte se tu všichni skvěle
já už se nazpátek nevracím

kdybych byl člověk nesměl bych ani
maličkou chvilinku zaváhat
člověka může jen člověk zranit
pak by mu ještě chtěl pomáhat
člověk má strach kouká jako tele
a dveře jsou tu jen padací
mějte se tu všichni skvěle
já už se nazpátek nevracím

já jsem jen básník mám spoustu času
občas mne i někdo pozdraví
básníci kdysi hledali krásu
tohle však jednoho unaví
tak ty máš strach? běž do prdele!
konečně zápěstí krvácí
mějte se tu všichni skvěle
já už se nazpátek nevracím

Balada pro dívku, jež s lumpem se zapletla

já co se mé osoby týká
ač nechci býti cynikem
cizí my byla romantika
to je jak mluvit s roubíkem

přestaň se raděj se mnou stýkat
radím ti ještě před stykem
že nejsem v lochu to je klika
to je jak mluvit s roubíkem

za všechno holt se musí pykat
anebo přijít s prosíkem
kdo si chce zvykat ať si zvyká
to je jak mluvit s roubíkem

ten kdo se jak had z kůže svlíká
chladne pod každým dotykem
pak ze tmy vynoří se dýka
to je jak mluvit s roubíkem

potkal jsem chlapa ten mi říká
žiješ ve světě velikém
tebe zajímá politika
to je jak mluvit s roubíkem

můžeš mi klidně holka tykat
vyspi se s každým chlapíkem
ja nechci se svých zvyků zříkat
to je jak mluvit s roubíkem

holt nehodím se na klerika
nedám se opít rohlíkem
toť moje slabost převeliká
to je jak mluvit s roubíkem

nechci tě slyšet holka vzlykat
až s vyříznutým jazykem
budu ti sladká slova říkat
to je jak mluvit s roubíkem

Balada o vzájemném kontaktu Brna a Paříže

škoda že není tu putyka
ten hampejz U Kypré Markéty
nemím si prý na co naříkat
co bylo to bylo před léty
a když mne přišli teď zatýkat
(poslouchal jsem zrovna Velvety)
nechci se nikoho dotýkat
co bylo to bylo před léty

nám naše zničené kostely
snad biskup pařížský vysvětí
jenže on je trochu nesmělý
a taky mrtev pár století
ležel jsem zrovínka v posteli
hostil jsem brněnský podsvětí
vy žádnéj zatykač neměli
a taky je to pár století

škoda že nemáme Sorbonnu
máme jen vysoké učení
a panstvo je zrovna na honu
to se za ta léta nemění
chtěl bych vám složiti poklonu
a není potřeba mučení
stačí jen odhrnout záclonu
a vidíš že se svět nezměnil

nestojí tu pravda Notre Dame
a chrámy zejí tu prázdnotou
každej tu raději pije sám
a potom opilý samotou
městem se potlouká sem a tam
vychrápe se s každou dorotou
a ten kdo s láskou chce přijít k vám
ten schválen musí být porotou

nemůžu bejt členem Ulity
i když teď spolků je víc než dost
vždyť všichni jsou řádně ukrytý
byla by to vlastni zbytečnost
zas stavět co je už rozbitý
a páni měli by zase zlost
v Brně holt všechno je zabitý
a marně hledal bych souvislost

Brno jest metropol Moravy
však hřích je srovnávat s Paříží
kdykoli chtělo se proslavit
stačilo si jenom ublížit
nemáme umrlců v podkroví
nám stačí muklové za mříží
snad bychom mohli se uzdravit
co když si zas jenom ublížím

škoda že není tu putyka
snad by mi Markéta nalila
nemůžu si na nic naříkat
vždyť ještě nestála Bastila
když přišli fízlové zatýkat
tak hned je za dveřmi zvětřila
darebák změnil se v klerika
škoda že doba se změnila

nevím jak řekne se podsvětí
francouzsky natolik nevládnu
vždyt přešlo už tolik století
pár veršů mistře vám ukradnu
schovám se do bedny na smetí
klidně bych mezi vás zapadnul
vrátím se zpět o pár století
snad někde po cestě nepadnu

dokončeno 8.1.90
Černovice u Brna