Art terapie no. 1 – Homér

neprodejné!

Smrt jednoho člověka

na konci vesnice zastavila bryčka
mrtvolu konečně do ní naložili
nevím už jestli zatlačil jsem jí víčka
a já si musím počkat ještě chvíli

kočí švih do koní já zůstal o samotě
už ani nevím kdo to tu se mnou žil
kdo doposledka povídal o životě
teď mi ho odvezli a já sám tu zbyl

vždyt vlastně neznal jsem ani jeho jméno
a sotva vzpomenu na jeho podobu
vše kolem něj zůstalo otevřeno
nebyl tak hloupej vzal si vše do hrobu

byl to snad kamarád a možná taky tajnej
prostě sem přišel a zůstal navždycky
snad jeho život nebyl aspoň marnej
i když to právě teď zní trochu komicky

na nic se neptali když odvezli ho kamsi
jak na tom jsem a co teď dělat budu
já o nic nežádal jen jsem si řekl sám jsi –
– nenecháš si teď mluvit do osudu

na konci vesnice je barák na spadnutí
a lidé z okolí se mu prý vyhýbaj
sotva mi někdo svoje krédo vnutí
já dobře vím jak se teď věci maj

odešel člověk který mi nebyl ničím
aspoň tu byl a občas měl co říct
proto snad v noci někdy hrůzou křičím
když vzbudím se a nevidím tu nic

Birdland

(pozdrav newyorskému undergroundu
konkrétně Patti Smithové)

podivný ptáci
z kostelních věží
hlasitě krákáj
potichu sněží

to my si myslíme že doba je furt stejná
že dobře žijem si že se nic nemění
přilítnou ptáci a jsou jich celý hejna
a my v tom nevidíme žádný znamení

přilítli ptáci prej na zapadlou farmu
nevím zda jsem to dobře přeložil
hlavně že vůbec vůbec nezestárnul
ten kdo to napsal ten tam žil

podivný ptáci
nenesou štěstí
zvony, zní dutě
jak rány pěstí

to my si myslíme že stačí změnit jména
pak klidně přistoupit na každou dohodu
přilítnou ptáci a jsou jich celý hejna
tady už nejde o žádnou náhodu

přilítli ptáci a lidé se jen smáli
brali to možná jako dobrý šou
pak když to začlo byli takhle malí
před Patti Smith to napsal i pan Poe

peří se sype
z kostelních věží
a venku mrzne
strach tiše leží

to my si myslíme že věc je zcela zřejmá
vždyť ono se to vždycky nějak vyvine
přilítli ptáci a jsou jich celý hejna
ten kdo trest zasloužil tak ten ho nemine

přilítli ptáci protože mezi náma
to vždycky musí vyřizovat jiní
tahleta věc je přece dávno známá
že lidi jednat byli příliš líní

podivný ptáci
z kostelních věží
na vás náš osud
na vás teď leží

to my si myslíme nebudem čistit lejna
a všechnu špínu kterou jsme nadělali
přilítli ptáci a jsou jich celý
hejna přilítli ptáci a ti to za nás vzali

přilétnout museli a ohlodat nás na kost
tak ňák to bylo tuším v tomhle textu
pro nás už není svatá žádná svátost
my přijali vše klidně bez protestů

podivný ptáci
jdu tichým krokem
celej se ztrácím
po léčbě šokem

Co je vlastně underground
(věnováno příteli z blázince)

underground to je spousta různéjch stylů
někdy i ochota žít věčně v podzemí
kdo v sobě najde tuhle mravní sílu
spolupracuje vlastně se všemi
ať žijí v jakýkoli subkultuře
ať jakýhokoli jsou vyznání
pravda někdy jsme na tom hůře
však dopřáno nám budiž poznání
zda neuhýbáme jen před vlastním stínem
před těma který s dobou splynuli
my sotva s ňákou dobou splynem
neradi bychom se však minuli
s Člověkem i když tento žije
docela normálně a nemá problémy
nenahání jej tajná policie
do práce chodí nedělá extrémy
však myslím si že je na stejný lodi
a dobrý kultury že není nikdy dost
a správná myšlenka se vždycky hodí
tak tedy Člověče buď alespoň můj host
já na oplátku budu hostem tvojím
a možná se snad někdy shodneme
jestli si myslíš že vystoupit se bojím
to teda ne ale když vezmeme
v úvahu úroveň tvou a těch co jsou výše
víš že bych docela rád ukázal
že tam v tom podzemí odkud já jsem vyšel
jsme možná dotáhli to o trošičku dál
a nebo ne ale to přec je jedno
snad kvůli tomu teď nepřestanu psát
půjdeme si spolu k Formanovi sednout
a zkusíme to dohromady dát

underground to je spousta různéjch stylů
co musely žít zatím v podzemí
a neobešel se také bez paskvilů
tak jako každej však někdy zdá se mi
že dobrý stejně vyjde na povrch
na názvu vlastně vůbec nezáleží
a všechny nálepky už dávno někdo strh
kdo nemá přehledy ten dnes pozná stěží
kdo hřál se na výsluní a kdo živořil
jenom se pozná kdo fakt něco umí
a odliší se možná ňákej styl
a kdo ničemu vážně nerozumí
označí stejně všechno za paskvil

Bude nebude

stojíme ve frontě v ruce ešusy
a tiše šeptáme bude či nebude
a když snad nebude tak proč to nezkusit
mukl se jen tak nesmíří s osudem

s napětím čekáme na každý výročí
do práce chvátáme hned jaksi veselej
a když se náhodou celej svět otočí
jak prootkem mávnutím zmizí i beznaděj

chtěl bych se podívat na chvíli do světa
z těch drátů dokola se snad už pominu
vždyt jávuž hodiny počítám na leta
tak aspoň uvítám kraťoučkou aminu

proto si říkáme bude či nebude
a všechno podrobně na cele proberem
a když ne tak se holt smíříme s osudem
na zlatou svobodu se prostě vyšerem

když už tu sedíme chceme se posadit
vždyť dvakrát za měsíc je náká amina
v řade tu stojíme chceme se zařadit
nejlépe bylo by vůbec nic nevnímat

bude či nebude možná nás pustějí
to můžem klidně si povědět do očí
teď máme možná snad reálnou naději
i když nás nečeká už žádný výročí

Zpověď

vím moje verše humor postrádají
a když tak zbarven je spíš do černa
hlavně že vím jak se dnes věci mají
hlavně že vím že jsi mi nevěrná

jsem tomu rád vždyč to jsem potřeboval
vrátilo mi to opět svobodu
však podle toho jsem se taky choval
a ještě z mnoha jiných důvodů

rád bych byl opět z toho všeho
venku smět si svý věci zas sám spravovat
nalejt si rumu třeba plnou sklenku
a nikoho už nemuset se ptát

už skoro rok mám kolem sebe mříže
ostnatý dráty a zdi vysoký ten
kdo mě zná tak ten dobře ví že
neučinil jsem žádný pokroky

možná vím víc nežli před tím rokem
nebudu nikdy už tak naivní
radš svlažím hrdlo ňákým dobrým mokem
kterej mě na sto procent uklidní

holka mi zahla to je přece síla
některý se prej skrz to věšejí
svoboda ta mě ještě nezradila
takže se s klidem všemu zasměji

vím moje verše humor postrádají
nač taky čemu se mám pořád smát
vím ještě dnes mě v pevný kleci mají
zejtra by už mne mohli postrádat

6.12.89
Černovice u Brna
věnováno svatýmu Mikuláši,
poněvač mě nic lepšího nenapadá …