A to má bejt underground? – Homér
Nebo třeba: tak todle je ten pravej androš; řekne možná posluchač náhodou se naskytnuvší na vystoupení čtyř brněnských skupin, o nichž hodlám napsat něco jako recenzi. Ale spíš to berte jako názor člena jedné z nich a ješte k tomu nehudebníka.
Takže začnem od toho nehudebního. To náhodou se naskytnuvší nebylo použito náhodou. Opravdu – bez nadsázky – při mimobrněnských koncertech jsou vlaky plné … a jen červenobílé či modrobílé či žlutočervenomodré a jánevímjaké kusy plátna scházejí a pak ten někdo, co to zatím jenom vidí, a ten někdov náhodou se to … a říká si, že tak to vypadá, ty lahváce a nejni to přece ňáká metalová zábava, dyk …
A pak se přijde do vesnice a všude je spoustu piva a podle toho někoho se i ten největší intelektuál snaží tvářit jako blbec a kluci co – budou za chvíli hrát maj na rukách kérky a někerý holky se nechaj chvíli ošmátrávat a někerý ne. A ta aparatura se staví děsně dlouho.
No a tak pomalu přejdem k tomu hlavnímu. Představím vám čtyři brněnské kapely, co se podobným způsobem poslední půlrok či rok prezentují. Napřed to zkusím rozumně, po hudební i textový stránce, pak to zešrotuju. PECHANIN DEFRESIVUM (nevím, zda je to správně) se od ostatních tří tak nejvíc vzdalujou, tak půjdou první. Oni sami svoji muziku nazývají úletem, což je přilij prosté vyjádření – použitelné kdekoli. Pokud tomu někomu jde o zhodnoceni stylu: minimalismus hraný lidmi, kteří jej moc neznají ani asi neposlouchají + pokus o legraci (samozřejmě tu )uletovou). Ale proč ne? Jen by neměli hrát ani první ani poslední. Z jistých důvodů.
To kapelám ČERNÁ VDOVA a TYRŠOVA SPOLEČNOST může být v podstatě jedno. Zahrají kdekoliv a kdykoliv. Když koncert pomalu začíná přecházet v tancovačku, mají možnost napravit zbylým dvěma reputaci. Opilci si na garážovéj bigbít (to je jedna z možných alternativ) zapogujou. Ale toho Villona (ja vím, Bohdano,vže mě zabiješ) není přece třeba zhudebňovat na celý vystoupení, snad ňáká pijácka by se hodila, ale doba povinného zhudebňování aspoň trochu avantgardních básníků, když už nic, snad minula. Texty Tyršáků neznám, obě kapely jsou si dost podobný, na tenhle styl hrajou dost perfektně a bez kiksů. Prostě naštudovaný, no.
Když psal Magor jakožto umělecký vedoucí PPU svý recenze či dokonce články, četlo se to, protože aspoň něco. Ať už byly jakkoli tendenční či vykalkulovaný. Za šéfa Plastiků stejně povazuju Mejlu. Podobně opravdovým kapelníkem IDIOT CRUSOE nejsem já, nýbrž Žanek. Nerad o svý kapele píšu, protože ještě není na tom opravdovým konci. Já vím, formou textů, hudebního a nakonec i jevištního projevu by měla skupina splňovat to, co jsem napsal v úvodu. Proto taky o svý skupině píšu v budoucím čase. Texty se nesnaží být už jen dekadentni, to je málo, ale té pravé negace by se tam dalo nacpat ještě víc. Muzika … já vím, už jsem to řek, hudebník nejsem. Tancovat se na nás fakt moc nedá, ale ať stojej nebo seděj a tupě se koukaj, ňáká gradace, to taky na nic nejni, musí to být všechno hnusně stejný. A na jevišti? Třeba ať si něco uvědoměj, ale nedávaj to najevo. Tak to je nebo spíš by mola být skupina IDIOT CRUSOE.
A to má bejt teda underground, řekne si ten někdo, když zalejzá po koncertě do spacáku nebo stíhá rozjezd. Dyk kromě těch vizáži, který sou dnes na každým rohu, vlastně nic …
Ale všude je ticho a je děsná zima a ulice jsou prázdný a nikde nikdo a tak si možná vzpomeneš na koncert čtyř jakýchsi brněnských kapel.
7.10.91
pozn.: prosím, nebijte mě …