Levandulový obzor snímají roztomilý obličej chlapec špína za nehtama ve špinavém hotelu

oči se mi valí zdí pošeptal mi stín Já se vrátím

Ve středu 15. června proběhl v prostorech klubu Boro na ulici Křenová 75 večírek s podtitulem: „Bytí je mi exilem a nicota vlastí.“ Večer byl věnován tvorbě osobností 20. století jejichž tvorba byla poznamenána ztrátou vlasti, vykořeněním a exilem. V průběhu večera zazněla rumunština, němčina, čeština a tóny. Konceptem večera byl jazyk a korunou potom generální stávka. Následuje několik momentek ilustrujících atmosféru věčera.

Performance je obvykle buď hra, tanec nebo koncert předváděný divákům – a to i v případě avantgardy. Jsou dva typy performancí prováděných umělci v současné době: převážně divadelní performance a meně známá a poznaná ne-divadelní performance. Odpovídají, což je zajímavé dvěma významům slova performance v angličtině. Jeden význam odkazuje k umělecké dovednosti, jako např. hrát na (performing on) housle; druhý význam pak souvisí s vykonáváním zaměstnání nebo funkce, ale znamená i plnit úlohu, vykonat službu či povinnost; např. pumpa s vysokým výkonem (high performance engine).

Držím v rukou fotografii. Jsme to my? … Diego a já, než to všechno začalo. Snímek z úplného začátku. Na prstech mám bílý prášek … zbytky jedu, který mu každé odpoledne podávám ve sklenici saké … pokaždé přidám jeden miligram … úplný konec. Prášek ušpinil fotografii … jako špinavá přítomnost špiní vzpomínky. Vzpomínky jsou otrávené … otrávené jako sklenička alkoholu. Dívám se na ten snímek. Nepoznávám ho. Úsměv … tvář muže, který je milován … milovala jsem ho, ale teď ani nevím proč?

večer na stole
pod skleněným poklopem
stydlivý pudink
jahodová co je naděje?

ostrý nehet měsíce
pod nehotovým nebem
střepinou k tepně