O modálním debaklu

(Textová koláž fragmentů myšlenek Milana Haußmanna a Luboše Vlacha)

Milan: Forma nebo ritus … obojí má nějaká pravidla …

Luboš:

KDYBY ta pravidla nebyla nějaká lepkavá
jak povidla mluvnice lebky s hnáty
nebyly by na frontě forem takové ztráty
KDYBY nebylo čárových sudí
čarodějníků stanného práva
čárového kódu
pře o překračování hra/nic
pře o přešlapech
pře o fantasmatech
pře o předcích a šachy
KDYBY nemátly nás maty a paty … ach
Achillovy podřezané šlachy

Milan: Se stíny zapomenutých předků jsem si hlavu nikdy moc nelámal. Co odvodíš od fantasmagorie v podvečer Všech svatých?

Luboš: Co libo … od toho tu máme předky předem, oni nás přece vysílají na misi. Svátek všech svatých (i těch nekanonizovaných nějakými pravidly či regulemi) přes koleno nelámu, vždyť jde o dušičkový svátek všech zemřelých (tedy i těch živých) a duše je přece bazál. Duše je ekvivalentem individuality, tzn. jedinečnosti JÁ … duální divinace in … co já vím pravidlo je předpokladem ideálu, tj. jakási chimérická ideální (bezchybná) norma.

Není chvění bez příčiny. JÁ je kategorií samo sobě a nutnou (nikoli postačující) podmínkou JÁ je TO.

To je TO … Ovšem normy se mohou týkat sociálních interakcí, nikoli však jednotlivce. Představa normočlověka je naprostá pitomost …

KDYBY neexistovala žádná přirozená pozice na srovnání, jak by mohl existovat omyl? KDYBY neexistovala žádná doslovnost, jak bychom mohli rozpoznat metaforickou, symbolickou perspektivu bez předpokladu jakési ideální normy? ( …) Není však možné tvořit měřítka pro psychické události. (James Hillman)

KDYBY ty kategorie tak kategoricky ideologicky netvářily KDYBY se byly nebyly nesvářely tak by si třeba zachovaly tvář ale ony mutují a JÁ přece není sapiens není ani ludens …

JÁ je homo mimesis … TO se bez odlišnosti neobejde
samo sebe neobejme
nápodoba opakování patří k optice opice
frenetický refrén se týká i těch polidštěných odnoží …

Smrt a opice

ztopořené svědění a vůně smrti
v poryvu větru
vůně propasti a nicoty
padlý anděl tuláků vyje v podkroví
politý potem spánku
nad ránem sen o ztracené opici
narozený a zahalený starými rozmary
růžovými listy v uzavřených nádobách
strach a opice
trpká chuť nezralého ovoce v úsvitu
mléčný vzduch kořeněný pasáty
zablesklo se bílé maso
jeho džíny byly seprané
na nohou stíny moře
ranní světlo
na namodralé světlo malého obchodu
na vůni laciného vína v námořnické čtvrti
na vodotrysk na policejních dvorcích
na sochy z plesnivého kamene
na malého chlapce pískajícího toulavým psům
tuláci se drží svých rozedraných domovů
slábnoucí pískání vlaku zmizelo
v podkroví noční chuť vody
ranní světlo na mléčném těle
ztopořené svědění ruka ducha
smutné jako smrt opice
tvůj otec je padající hvězda
křišťálová kost ve vzduchu
noční obloha
rozptýlení a prázdnota
(William Seward Burroughs)

Text je ouija básní inspirovanou verši Dentona Welsche a zaklínadlem z Necronomicronu; je tam rovněž špetka Rimbauda, ždibec Saint-Johna Perseho, plus skrytý odkaz na Tobyho Tylera a deset týdnů s cirkusem.

JÁ je naplňováno rozptylem prázdnoty
JÁ je materializací zvukového obrazu chvění

JÁ je experimentálním koktejlem protilátek
JÁ je regeneronem: Zn + vitamín D a melatonin

osma kosma naložena v nálevu pravolevosti
víceméně nahoru dolů ode zdi ke zdi …
je z toho celá naležato ∞

Jenže JÁ neví co znamená slovo ouija

Je to jenom hra. Na tabulce jsou písmena a čísla plus slova ano a ne. Médium posouvá kamínek. Vznikají slova. Doslova vzato se tu spiritismus řídí zákony logiky.

To je ovšem jeden z nevypočitatelné řady přístupů či vstupů odstupu …

KDYBY tu té redukce nebylo kdoví zda by se to lidovému libidu líbilo?!

plasty plástve větve
Wrong Ninna Nanna
jsem na větvi
jsem ve vytržení
v Jiříkově vidění
Radio Jerevan
vyvrací mýty
nový typ koronaviru je umělý
roušky zbytečné
shromážděný dav skanduje
urážlivá hesla na bránu
hází světlice
účastníci
nevyhnou se spravedlnosti
masa pravdu má
když pravdu nemá
s koťátky nemá slitování
ošklivé utopí
a karásný zbytek
saje v teple mlíčko

Až všechna města srovnají se zemí, bude na světě klid! to vám povídám! jedině města můžou za tohle šílenství, města doháněj člověka k nejhoršímu! teprve až nebudou žádný music-hally, žádný kavárny, kina, až nebude závist a žárlivost! a taky žádná hysterie! … až všechno vyletí do vzduchu! a prdel budeme mít u ledu! pěkně hibernovaný! to je jediná možná kůra na lidský běsnění! (Louis Ferdinand Céline – Od zámku k zámku)

národní karabáč padá na Нагорный Карабах
náhorní Knoblauch dopadá horníka v nížině
zakázané kazetové emo bomby vykopaly válečnou sekyru modální dálnice
bez módy se nedá žít?
to chce klid …
modely mentální …
k pousmání –
– symboly krásy modální dál uhání
a hynou …

v Tübingenu posprejovali růžovou barvou
   památník padlým
k činu se přihlásili queer feministky
vyjadřují solidaritu s Berlínským squatem Liebig 34

ale i KDYBY řád rád nepředbíhal chaos
tak ho má za patama
sic by zkolaboval
pámbu s náma …