Od San Diega po Maine – William S. Burroughs

Zašlo to příliš daleko … autem prorazil plot, narazil do stromu a uvázl v poli … spálil svoje oblečení, včetně dokladů, a začal rozebírat motor vozidla … kolem se povalovaly kabely, klimatizace i chlazení motoru … poslední skromné přebytky … další prosím … ať počká venku … poslední … plaval sám ve vlastních sračkách.

Do cely se nahlíží průzorem ve dveřích … večer si četl noviny … choval se slušně a vyrovnaně … že doba je zlá nic neomlouvá … vytáhl krátkou dvavadvacítku a srovnal účet … odmítl vše přirozené, a proto dosud většinově spontánně přijímané …

Hořká čokoláda – Radek Dyma – recenze

Svět Radka Dymy, tak jak ho podává v povídkovém souboru Hořká čokoláda, lze vidět jako klec. Pravidelný tvar … mříže a chladná šeď oceli. Tu a tam znepokující hromádka odpadků…  cosi nepatřičného…  plný popelník…  nedopitá láhev…  Jak jsme se zde octli?

Jako obvykle cestoval namátkou, cíl si vybral u pokladny – zaslechl název stanice a jel …

Děj se většinou odehrává v průchozím prostoru – v prostředí, které není určeno k dlouhodobému pobývání, nádražní budova, vlakové kupé, kavárna, cesta, hotelový pokoj … zkrátka tranzit. Kdo se zde zdržuje narušuje běh věcí … tri tra  … ruší režim. Postavy okolo jsou annonymní a řídit se musí cedulemi … pokyny … jízdním řádem … jídelním lístkem …

Je to jako skladiště novin … prošlé postřehy a obstarožní popisy …

Pohádka se špatným koncem – Pavel Zajíček – recenze

Obrazy dětství a rány dospělosti – „Pohádka se špatným koncem, před dobrým usínáním“. Slyšel jsem ji loni na podzim během Potulného dělníka v klubu Boro. Hudbou decentně doprovodil Tomáš Vtípil, obrazy Martin Jabůrek. O několik měsíců později ji vydalo nakladatelství Vetus Via – pochopitelně v precizní grafické úpravě.

Knížku jsem poprvé otevřel ve vlaku z Norimberku do Stuttgartu. Ve vagónu, kromě mě cestovala ještě Cikánka a její tři děti – Kevin, Jasmína a Denis.

Bude se jmenovat Tereza, aby se to nepletlo

jedno jméno
jméno, které rozezní prostory …

ALTERNATIVA RÝMAŘOV–BRNO–OLOMOUC

Datum akce: 
pátek, Září 30, 2011 - 19:45 - 23:45

ALTERNATIVA RÝMAŘOV-BRNO-OLOMOUC

KLUB BORO, Křenová 75, Brno

Poznámky cestou - Čtvrtek 15. září 2011

zakládám nový „cestovní“ sešitek, používám staré, někdy i zčásti popsané v dřívějších dobách, tento další, který chci dopsat, je z roku 1977, vertikálně rozpůlený modrý školní sešit v měkkých deskách, jsou v něm výpisky z několika knih, otvírám namátkou a vidím, že v té době jsem četl např. El Greca Simona Vestdijka, s podtitulem „Malíř absolutna“, – (Juan Sanchez, mladý kacíř, jdoucí k vězení): „‘Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky, protož buďte opatrní jako hadové a sprostní jako holubice!“‘ zvolal Juan Sanchez, jenž šel několik kroků pozadu, spokojen a usmívaje se takřka zvířecky, jako mladý arriero, pohůnek, kráčející mezi mezky, kteří přicházeli nyní; usmíval se, až se mu na bílých zubech zaleskly sliny, usmíval se na znamení,že se nebojí: ‚vystříhejte se pak lidí, neboť vás vydávat budou…‘ (11) – „Cítil, že on, dříve nejmenší, se nyní náhle stal prvním v konventiklu šlechticů a učenců, z nichž téměř všichni všecko zapřeli a zradili z žalostného strachu.“ (11) – (král odmítá Grecova Svatého Maruricia…)

Poznámky cestou - Neděle 11. září 2011

Kde hudba hrála
Příspěvek k rádiu Dráťák

Před lety jsem si pořídil knížečku nádherně nostalgických povídek málo známého amerického spisovatele Charlese Easta – „Kde hudba hrála“ (Where the Music Was, New York 1965). Je to téměř 40 let. Teď ji beru opět do ruky a čtu znovu úvodní motto z George Marion O’Donnella: „Kentaur ujíždí po Beable Street /v sedanu značky Cadillac / a čtyři bílá hříbata se dovádivě ženou / napříč těhotnou zemí. / A já už znám / tu anonymitu měst za noci, / kdy dravá krev se na okamžik zklidní a opadne v ní / unavený příliv tepu této lásky.“
Titulní povídka začíná slovy evokujícími čtrnáct let také mého života, dálky, přítomné v neviditelné magii věcí, zvuků a ticha, přírody kolem, v provinciální průmyslové aglomeraci. A v dálce hudba ohromných orchestrů v ohromných sálech dalekých měst, jejíž zvuk rozechvěle pronikal mladou duší, budil touhu nepoznaného, závany tušených vášní. Dálky. Nevyvažitelná tajemnost a lákavost hudby éterem vysílané až odkudsi z Chicaga…

Poznámky cestou - Pátek 19. srpna 2011

byl jsem upozorněn na zprávu o milkovickém kozím festivalu Standy Pence na webu www.studentpoint.cz, hned v úvodu četby jsem zbystřil pozornost a musel se dost zamyslet na tím, s jakou vážností, nadhledem a vůbec zásadním pochopením se dnes „referuje“ či „informuje“ (milované slovo všech technokratů),

Ozvěny – slova z reklamy

 

Scéna se odehrála na svátek svatých Cyrila a Metoděje. Půl hodiny po půlnoci trojice dorazila k bráně a přeštípala zámky … vytekla asi polovina obsahu. Na vozovce se vytvořila asi deseticentimetrová vrstva sádla … tam i zde  … slova zasahují do prostoru. Nic neznamenají … jenom jsou … leží na vozovce … vytvářejí obrazce … přehrady rozrušují skutečnost a člověk je sám odkázán na sebe.

 

Mrazivé mramorové ráno – William S. Burroughs

Levandulový obzor

snímají
roztomilý obličej
chlapec
špína za nehtama
ve špinavém hotelu



oči se mi valí zdí





pošeptal mi stín
Já se vrátím

Bytí je mi exilem a nicota vlastí – Potulná akademie 15. června

Ve středu 15. června proběhl v prostorech klubu Boro na ulici Křenová 75 večírek s podtitulem: „Bytí je mi exilem a nicota vlastí.“ Večer byl věnován tvorbě osobností 20. století jejichž tvorba byla poznamenána ztrátou vlasti, vykořeněním a exilem. V průběhu večera zazněla rumunština, němčina, čeština a tóny. Konceptem večera byl jazyk a korunou potom generální stávka. Následuje několik momentek ilustrujících atmosféru věčera.

Syndikovat obsah

Kalendář akcí

«  
  »
M T W T F S S
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
 
 

Nejbližší akce