Nové zápisy – Neděle 6. listopadu 2011

slyšel jsem několikrát poslední dobou od lidí slovo „bezďák“, což mělo značit „bezdomovec“, dotklo se mě to, to slovo mě uráží, nikdo nemá právo takto familiarizovat a snižovat falešnou důvěrností jméno – označení – pro tyto spolubratry, je snižováním i posledních zákoutí jejich důstojnosti, každý bezdomovec má právo, aby byl jmenován slovem „bezdomovec“ či slovy „homeless man“, neřku-li „homeless woman“, nechte si své důvěrnosti ke kafíčku a televizním seriálům, nešpiňte poslední zbytky úctyhodnosti těchto, tak mně blízkých, a mnohdy o celá nebesa zajímavějších a spravedlivějších mých bližních, než jste vy, spořádaní a na zimu zateplení občané –
Zlín – Cigánov, 6. 11. 2011, 14:29

Nové zápisy – Pátek 4. listopadu 2011

(psáno k soubornému vydání díla Františka Listopada, vydávanému nakladatelstvím Dauphin, ve Starém Městě pod Landštejnem, v listopadu 2011, k devadesátým narozeninám básníkovým)

Faktury – fraktury
(„Nelze hovořit než obyčejně“)

Je už po Dušičkách a já jsem stále ještě nesplnil svůj slib, daný nakladateli, že napíšu několik slov k vydání souborných spisů básníka přece mně tak nesmírně blízkého, básníka vzácného, básníka, jehož jsem před chvílí při chůzi pro sebe charakterizoval pro můj svět vysokou laťkou vážnosti a potřebnosti jako básníka nehledané samozřejmosti. To je pro mě ta nejvyšší laťka.
Ale jak jsem se k Františku Listopadovi vlastně dostal? Jaká byla moje cesta k jeho dílu?

Janele z Liků – V zahradě myšlenek příležitostného vraha

Léto v zahradě vane
v aleji ovocných stromů

z plátěného šátku zvedám
do náruče svou matku

má slepené vlasy
v prošedivělém copu
trochu pomačkané šaty
otisk lučních kytek v lýtkách

Kříže dotvářejí ráz krajiny

Členové České strany národně sociální v pátek natřeli na růžovo kříž k památce německých válečných obětí na louce Budínka u Dobronína. Vše už bylo řečeno, je doznání nemohoucích filosofů, kteří nemají, co by světu sdělili. Na místo dorazila policie, aby věc prověřila. Nezbývá než tleskat, nápad sice není původní, ale takzvaná původnost je jen iluse. Hle … myšlenka se zrodila a nepůvodnost není ani neštěstí, ani hanba. Prosím potlesk … vynikající akce. Jasně září kometa na politickém nebi, i když osudem komety je vyhoření.

Tehdejší Mistři se pokoušeli ubrzdit pohyb lopaty...

Slovo střelné k Havranově výstavě (a jeho šestému křížku)

Havran nevyrábí. Každé jeho dílo je příběhem. Jeho, jedinečným příběhem. A tedy zápasem. Havran není výrobcem svých vlastních recyklací, je tvůrcem svého vlastního života, svého díla. Nepřetvařuje se, nemaskuje. Přiznává barvu jako pravý karbaník. Nefixluje. Nad cinklými kartami se jen usměje do vousů. Prostě je. To je největší dar pro tvůrce, zůstat pokorným, hledajícím, obyčejným člověkem, nedroucím se za pochybnou originalitou, nesnažícím se o trapné efemérní úspěchy. A to je největší úspěch. Být. A to je Havran.

Věnováno v úctě paní Zdeňce Liškové a jejímu vzácnému podniku

j. e. f., 25. 10., Staré Brno, Galerie Pod Petrovem, 18:30, při svijanském pivu, obdařen rovněž sklenicí nádherného granátového vína Zweigeltrebe – kombinací to milované Frankovky a jiskrného St. Laurent, tedy Svatovavřineckého

Karaoke Garlic Night – Luboš Vlach

miluju potěmkina iljiče
miluju čurilu plenkoviče lenina
miluju muromce knížáka a zelenina
miluju ovoca a karotelu
miluju česneka jako vlastní dceru
užívám si toho odéru
doma i v plenéru
česnek má mou důvěru

Od San Diega po Maine – William S. Burroughs

Zašlo to příliš daleko … autem prorazil plot, narazil do stromu a uvázl v poli … spálil svoje oblečení, včetně dokladů, a začal rozebírat motor vozidla … kolem se povalovaly kabely, klimatizace i chlazení motoru … poslední skromné přebytky … další prosím … ať počká venku … poslední … plaval sám ve vlastních sračkách.

Do cely se nahlíží průzorem ve dveřích … večer si četl noviny … choval se slušně a vyrovnaně … že doba je zlá nic neomlouvá … vytáhl krátkou dvavadvacítku a srovnal účet … odmítl vše přirozené, a proto dosud většinově spontánně přijímané …

Hořká čokoláda – Radek Dyma – recenze

Svět Radka Dymy, tak jak ho podává v povídkovém souboru Hořká čokoláda, lze vidět jako klec. Pravidelný tvar … mříže a chladná šeď oceli. Tu a tam znepokující hromádka odpadků…  cosi nepatřičného…  plný popelník…  nedopitá láhev…  Jak jsme se zde octli?

Jako obvykle cestoval namátkou, cíl si vybral u pokladny – zaslechl název stanice a jel …

Děj se většinou odehrává v průchozím prostoru – v prostředí, které není určeno k dlouhodobému pobývání, nádražní budova, vlakové kupé, kavárna, cesta, hotelový pokoj … zkrátka tranzit. Kdo se zde zdržuje narušuje běh věcí … tri tra  … ruší režim. Postavy okolo jsou annonymní a řídit se musí cedulemi … pokyny … jízdním řádem … jídelním lístkem …

Je to jako skladiště novin … prošlé postřehy a obstarožní popisy …

Pohádka se špatným koncem – Pavel Zajíček – recenze

Obrazy dětství a rány dospělosti – „Pohádka se špatným koncem, před dobrým usínáním“. Slyšel jsem ji loni na podzim během Potulného dělníka v klubu Boro. Hudbou decentně doprovodil Tomáš Vtípil, obrazy Martin Jabůrek. O několik měsíců později ji vydalo nakladatelství Vetus Via – pochopitelně v precizní grafické úpravě.

Knížku jsem poprvé otevřel ve vlaku z Norimberku do Stuttgartu. Ve vagónu, kromě mě cestovala ještě Cikánka a její tři děti – Kevin, Jasmína a Denis.

Bude se jmenovat Tereza, aby se to nepletlo

jedno jméno
jméno, které rozezní prostory …

Syndikovat obsah

Kalendář akcí

M T W T F S S
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 
 
 
 
 

Nejbližší akce