Nové zápisy – Uterý 28. února 2012

„zrušit církevní restituce“, dobrý výchozí bod, ano, na hovadskost se může jenom vršit další hovadskost, morální kanály bublají, nikdy mě noviny tolik nenutily k zvracení, ani když jsem kdysi velkoformátové Rudé právo vytahoval z rodinné dopisní schránky, to byl aspoň fašismus, totalita ve vší šíři, nějak to bylo „normální“, „vysíláme zprávy: Moskva…“, pořád totéž, člověk mohl žít vnitřně přece nějak čistě, teď je duše sviněna ze všech stran, je těžké a čím dál těžší ji chránit špíny, která tak vlezle dotírá, hnus, co dokáží mladí? na to jsem sám zvědav, a co můžeme ještě dokázat my? na to jsem zvědav taky –
28. 2., Brno, Alfa Passage, Švandova kavárna 11:39

Nové zápisy – Úterý 21. února 2012

ještě ke včerejšku drobná poznámka, nadhled, nadhledu je zapotřebí, neutopit se v plazivém, bahnitém vidění, v stagnaci nerozlišujícího pozemského ploužení, ten pohled ke hvězdám, rozlet, byť ležíme v blátě, a smích nad trapností, do níž nás život a naše špatnosti dohnaly, trapností, do níž jsme uvrhováni den jako den, smích, bujarost, člověk sám nemůže ve svém lidském rozechvění být nezaujatě dogmatický, ustrnule mravní podle litery, která, jak známo, zabíjí, radost, radost z této všednodennosti, nesmírně se krátící všednodennosti, je zásadní a životorodá, co jiného můžeš vymyslet? jak jinak život trávit a trápit se jím než v radosti a nadhledu? co můžeme čekat? k čemu s nějakou tou pouhou utuhlou vážností můžeme dojít? koho můžeme potěšit kamennými rysy definitivy? četl jsem studentům v Lublani báseň Vladimíra Holana Starý kněz (Josefu Vašicovi), se zvláštní radostí pak verše: „Stěžoval jsem si?

Nové zápisy – Pondělí 20. února 2012

pokud jde o mou víru, náboženské přesvědčení (jakoby v odpověď Petru Melicharovi, při rozhovoru, který s ním právě po mailu vedu), já především, lidsky vzato, „lepší nápad“ nemám, není to věc samozřejmě nápadu nebo pouhého chtění, ani pouhá důvěra v „dědictví otců“ a hrdost sounáležitosti s nimi, jakmile jednoduše do reality individuálně (a Evropa a moje vlast vždy byly individualistické!) vstoupíme, něco se stane, a my předem nevíme co, nelze všechno vymyslet a v představách vydefinovat předem, vstup do reality je nevyhnutelný a ten pak přináší často věci nevídané, city dosud nikdy nepociťované, dojmy jinak nezískatelné a nepředstavitelné, říká se tomu „milost“, ale je to něco velmi rozumem neuchopitelného, těžko interpretovatelného, bez osobní zkušenosti nevysvětlitelného, ne-racionálního, něco, co se skutečně týká jiného břehu, než toho, na kterém (zatím) nohama stojíme, něčeho, co sami svým pouhým rozumem nedohlédáme, a dohlédnout naprosto nemůžeme –
20. 2., Brno, Alfa Passage, 15:58

UŠI & VÍTR

Datum akce: 
čtvrtek, Březen 22, 2012 - 20:00 - pondělí, Prosinec 31, 2012 - 23:45

jak to všechno v životě pěkně vychází, právě se dovídám, že na žádnou z akcí, kterou řadu let pořádáme, nedostaneme od daňových poplatníků ani korunu, právě jsem chtěl psát o tom, že 352. večer Uši a Vítr v klubu Boro bude tímto způsobem pořádán jako poslední – oč snadnější rozhodování! och, krize strašlivá se přihrnula – a mně je najednou zase velmi volno, s veselými pozdravy a chuligánským hvízdáním – j. e. f.

Nové zápisy – Neděle 19. února 2012

… mimoděčně se přede mnou otvírá malý zápisník, který mi dřív kamsi zapadl, – na stránce „† Úterý 12. května 2009 / Brno / rychlík do Stralsundu / Vídeň – S., jméno Karl-Maria von Weber“, nevím v této chvíli vůbec, proč a kam jsem jel, až postupně se vzpomínka vynořuje z paměti, – následuje zápis: „na venkovní teploměr jsem se zapomněl podívat, vedle mne mladík pročítá internetovou sjetinu (používá se ještě to slovo?) s velkým nápisem „Cesty současné české prózy“, základní jména: Zdeněk Pluhař, Bohumil Hrabal, je 7:46, pod mrakem, ale neprší,

Nové zápisy – Sobota 18. února 2012

je nádherné vyzkoušet si v životě meze úspornosti, počítat doslova každý halíř (který zlikvidovali, ale lstivě dál v cenovkách používají), nevymyslel bych si ty věci předem, pamatuju doby, kdy jsem bezhlavě házel do košíku zboží (aspoň že ne pro sebe), aniž bych se staral, kolik co stojí, dnes v naprostém poklidu, v rovnováze duševní a s pobavením procházím podél regálů supermarketu a zkoumám, co na mě dnes nachystali, jaké „slevy“, jaké položky, které nikdo nekupuje a mohu je proto okusit, ctím firmy, které zjevně nepředražují, počítají svého zboží cenu tak, aby vůbec přežili, kterážto poctivost je dnes pro život věc téměř nemožná, mohu se dnes už těmito věcmi bavit, a být šťasten, že žiju, být šťasten, že mám co do úst a střechu nad hlavou, když potřeba, je to štěstí, je to vyznamenání, je to odměna, – Bůh ví, za co –
18. 2., Brno, Alfa Passage, 21:01

Nové zápisy – Čtvrtek 16. února 2012

… víš, mně ta veškerá „anonymita“ (Anonymous) není sympatická, svůj image čerpá z infantility komiksů a reprezentuje pro mě spíše zbabělost než odvahu, vrátíme-li se ke Guyi Fawkesovi, to vůbec nebyli lidé anonymní, byli to velcí odvážlivci, kteří pak velmi neanonymně byli odpravováni, velmi neanonymně jim byla zaživa střeva navíjena na rumpál (viz též blahoslavený, s českými zeměmi spjatý, jezuita Edmund Kampián), mně celý ten „anonymistický“ humbuk nepřesvědčuje, vylučuje osobnost, skrývá ji, z důvodů, které mi sympatické nejsou, nemyslím, že tento způsob, anonymní, by mohl vést k něčemu dobrému, bez garance, bez osobní garance a zopovědnosti nelze dělat nic, co by mě zajímalo, jistě, běhejte si po ulicích, jak chcete, ale neuvěřím vám, dokud nebudu vědět, KDO jste, jinak je to pro mne fráze, klišé, kýč –
16. 2., Brno, Alfa Passage, 13:35

Nové zápisy – Úterý 14. února 2012

stala se mi jednou v životě hrozná věc, mé texty se zúčastnily (přihlášeny pedagogem jisté university) studentské literární soutěže, soutěže, něčeho, co nenávidím a nenáviděl jsem vždy, ale nemohl jsem už uhnout, v porotě byli úctyhodní lidé, velmi a rád vzpomínám především na profesora Oldřicha Králíka (kterého jsem jednou v roce 1969 viděl vycházet z kostela sv. Mořice v Olomouci a velmi si pamatuji svůj údiv nad tím, že profesor bolševické fakulty vychází z vrat katolického kostela) a rovněž na pana O. F. Bablera, o němž jsem věděl od své matky, a když jsem ho poprvé osobně zaregistroval, když se ke mně při vyhlašování „vítězů“ otočil bodrý, usměvaný mužík s kulatými brýlemi a dobrotivě řekl: „Já jsem Bábler“, přitom všechny samohlásky v těch třech slovech zněly skoro jako „u“, měl jsem pocit, že jsem se ocitl v 19. století, překlady Božské komedie, něco nekonečně vzdáleného, tedy tito lidé v posuzující komisi byli, a já jsem „vyhrál“ obě kategorie, poezii i prózu, vyhlašováno bylo, pokud si vzpomínám, pět soutěžících, všechno to jsou dnes významní lidé na poli kultury a školství, kteří se v podstatě ani v 70. a 80.

Nové zápisy – Sobota 28. ledna 2012

hodnotový systém je zničen, vše převedeno na otázku peněz, jimiž se vše poměřuje, tato cesta je cestou záhuby, jsme sice odevšad tímto pseudoměřítkem atakováni, avšak pouze v takové míře, v jaké se nám tomuto měřítku daří vzdorovat, jen do takové míry člověk zůstává člověkem, je velmi scestná masarykovská (nejspíš především špatně interpretovaná) devisa – „kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem“, ne, o lidství nerozhoduje jazykový talent nebo lingvistické záliby, je nepochybně důsažné a vážné antické Prótagorovo tvrzení, že „člověk je měrou všech věcí“, nejprve ovšem člověk je zavázán býti člověkem, právě o toto mám strach, nemohu se tvářit, že „vše je v pořádku“, když vidím, jak společnost je hluboce demoralizována, a těžce gradujícím způsobem demoralizována každým dnem, hodnotový systém šel k čertu, škála hodnot se stala skurilní karikaturou, proto ty tlamy, proto ty „ksichty“, proto „človíčci“, proto ty legrácky, protože hluboký pád skutečné tváře Člověka, Ecce homo, ne, nebudu se tvářit, že vše je v pořádku, protože není, byl jsem onehdy pozván jedním milým člověkem do televize, abych promluvil o autorských čteních, která pravidelně s přáteli pořádám, musel jsem se omluvit, že

Nové zápisy – Úterý 17. ledna 2012

… já jenom nemohu pochopit, že někdo, kdo tolik sází na rozum, inteligenci, důvtip, informace či na co ještě, se domýšlí, či přímo předpokládá, že je chytřejší než Romano Guardini, Hans Urs von Balthasar či sv. Augustin, či všichni tito dohromady, nechápu, k čemu takovýto rozum, taková chytrost vlastně je, nechápu, nerozumím, držím se úplně – a jak voda stoupá, tím úpěnlivěji – těchto i další mudrců, kteří ještě byli ve skutečném držení zdravého rozumu, zatímco doba dnešní mne zahlcuje od rána do večera jednou pomateností za druhou, – ovšem, proti gustu žádný dišputát, já při svém gustu zůstavám a rád bych zůstal i nadále, až do chvíle, kdy se sebe svléknu, jako ty další nekonečné lidské zástupy – špínu tohoto světa –
19. 1., Brno, Alfa Passage, 20:24

Syndikovat obsah

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30