Boro klub Křenová 75, Brno

Renáta Judita Svobodová – Dech proti větru – vernisage
Lav-Lav – akustický folk – Brno
Cirkus Cermaque – heavy-soul – Brno
Gregor Samsa – funky punk – Praha

Prezidentem České republiky byl zvolen Miloš Zeman. Ať žije prezident. This Kant be true! Oblaka zfilalověla a moje žena si obarvila nehty na černo. Ne, nikoli. Plyšový papoušek zatím nezpívá. Opilý děda Mráz spadl ze stromu a usnul. Včerejší skutečnosti se mísí se slovy z dnešních novin.

Na Hradě se usádlí další autentický Čech. „Hop hop, kdo neskáče není Čech.“ dodala by národní umělkyně Jiřina Bohdalová … a všichni se budeme smát a za břicho se popadat. Karel Schwarzenberg odvětil: „Hymnu jsem zpíval, když Václava Klaus ml. byl ještě na houbách.“ Ale od těď vážně. Co se změní? Prezident je figurka, která sice může dávat najevo své názory, ale faktickou výkonnou moc nemá … Avšak je třeba si připomenout opoziční smlouvu, kterou Zeman se svým předchůdcem rozparcelovali sféry zájmu a rozděli vazalům moc. Taky je to hlavní důvod, proč je Miloš Zeman pro mě nevolitelný. Legrační je, že se tento způsob dělby moci stal legitimním nástojem vlády. Stačí se podívat na Magistrát města Brna. Ruka ruku myje.

Všechno souvisí se vším. Sémantická gesta jsou jednou z možností útěku před rozmanitostí tohoto světa. Lze však dopravdy uniknout, stát se singularitou, ponořit se do sebe … sednout si, stáhnout roletu a začít psát … příběhy …

Zpěvačka s vlasy zářícími mědí tiše zpívá
Ostatní smějí se, pijí a jedí
A ona zpívá
O tom, že to tak bývá
Že večer svítá a ráno se stmívá
A že jenom slepý se do tmy dívá
Kde v křiku a špíně
Ona tiše zpívá

Ta žena teď zpívá o svém příteli
Co zemřel postřelený lovcem v lese
Píseň je plná pitoreskních dravých lidí
Buďto jej nevidí nebo se třed mrtvým stydí
Překročí jej
nebo míjejí
Stovky lahví
Desítky postelí
A všichni na jednom věšným plese
V tom baru najdeš život
Smrt i lásku
Skutečnou lidskou tvář i nejtemnější masku

Boro klub Křenová 75, Brno

Patetický poetický večer nakladatelství Pravěk
Autorské čtení pralidí: Tom Sedláček, Káně, Lúmenn, Chašmodský, Karel Schestauber,
Wilhelm Grasslich a Jiří Big Boss Valter
Vegetariánské občerstvení, punkotéka DJ Mamut

Miloš Zeman je jedním z kandidátů v druhém kole prezidenských voleb v ČR. Nekteří občané se nedokáží rozhodnout nebo by dokonce hlasovali prázdnou obálkou. Ve svobodných volbách se prázdná gesta nepočítají. Když neví, tak ať si hodí korunou.

Dosluhující prezident se nechal slyšet, že se rozhodl pro kandidáta, který podstatnou část života strávil v rodné zemi. Sám nevím, co si o tom myslet. Přemýšlel jsem o rozdílu mezi vlastí a rodnou zemí. Upřímně je mi rodná země bližší stejně jako rodné město. Malá nuance rozeznívá struny.

[za pobytu v Brazílii]

…

Zjevila se mi nevinnost a lidská tvář našeho Pána.

Zvěstujme

zrození jeho skrze nejsvětější Pannu Marii.

Chtěl bych tuto knihu napsat pro ty nejchudší mezi lidmi. Chtěl bych ji napsat jejich jazykem, ale tato milost mi není souzena. Nedokážu napodobit jazyk chudoby. Musel bych se sám dát na oltář chudoby, stát se posledním ubožákem, abych neznesvětil Svátost chudých.

Kristus přišel na tento svět a přišel k nám všem. Kristus nepatří výhradně chudým. U jesliček se klaněli pastýři spolu s mudrci východu, ale ani pastýři ani mudrci nežili v bídě. Pravděpodobně byl mezi nimi svatý lotr, avšak nevíme to určitě. Oproti tomu – jak moralisté soudí – není skutečná chudoba východiskem zločinu – není východiskem ani zla ani dobra. Skutečná chudoba je bezvýchodná. Skutečná chudoba ubohých má jediné východisko – Boha.

už jsem o těch „politických“ věcech ani nechtěl psát, ale nutí mě aspoň ke zmínce ještě Milan H., který zde na tento můj „domovský“ web dal, a tiskacími písmeny jako pro děti, svůj názor na volbu prezidenta této země, s kterým – jakkoli jsem dalek nějakého „vyvracení“ – hrubě nesouhlasím (ač právě V. Franz a K. Schwarzenberg jsou jediní dva kandidáti, které znám osobně) a mám k tomu své důvody, zkrátka „jiné vidění“, taky jinou terminologii (že by K. Sch. byl vůbec k někomu „devótní“, podkládám jako u jednoho z mála lidí této země za naprostou kontradikci a nepochopení), že s některými názory spoluobčanů na osobnosti kandidátů nesouhlasím, je o mně jistě známo i odjinud, jen bych vybral jednu frapantní nepřesnost v psaní Milana H. – tzv. neuznání „palestinského státu“... jak je možno uznat něco, co neexistuje? jak je možné uznat vládu, která neovládá své vlastní území?

Média probírají ze všech stran volbu příštího prezidenta České republiku. Je přímá volba vhodná či nikoli? Kde ten a ten vzal peníze na svou kampaň? Co na to ústavní soud? Každý den přinášejí nové a nové klípky, aby vycpala monotónní nudu všednosti. Kandidáti, kteří se nabízí jsou rozmanití. Podobně jako zboží v obchodě potenciálně oslovují i rozličné cenové skupiny … Každému, co jeho jest.

dovídám se, že v Praze (a nejspíš i jinde) na Silvestra „házeli petardami po lidech“, napadá mě, že – jak se frázovitě často říká – „všechno souvisí se vším“, změtení, změtení v slovech, zmatek v činech, už dřív jsem se chtěl zmínit o tom, jak mě zcela vykolejuje obchodní značení některých jogurtů nebo quasijogurtů jako „smetanové pokušení“ nebo jinde „sladké pokušení“ apod., změtení slov, s těmi petardami je to zrůdnost, ty přece vždycky měly vyjadřovat radost, zde prostředek mezilidské agrese, je to pomatení jako v tolika dalších věcech, z negativního se stává pozitivní, nikoli paradoxem, nýbrž prvoplánově, „probuď v sobě démona!“, nemusíš, už Ti rajtuje po hřbetě, v bohoslovném slovníku najdeme definici „pokušení“ takovouto: „Pokušení je všechno to, co přímo navádí vůli ke hříchu. Pramenem pokušení vnitřním je žádostivost, vnějším svět a ďábel.

Dnes je den Páně.
Ranní zvony zní,
daleko i blízko,
sám v pusté síni

klečím v modlidbě,
sladká hrůza tajemství.
Daleko i blízko
je slavné jeho Království.