Struktury ze slov, nevyjádřené subjekty, oznamovací věty … poetika Kristiny Láníkové nehýří složitými epitety, nýbrž se omezuje na oznamovací věty, pohledy z okna, intimní hygienu, záznamy pod kůží i na těle. Vše spojuje – volně řetězí slova. Vytváří syntakticky správné věty, které spolu snad ani nesouvisí. V prolukách, v pomlkách hledám významy, ponořuji se …

k díře stačí málo
ale být vedle je něco jako místo
kde se nakonec uvelebíš

protože vedle je nejblíž

Hledám cestu ven. Jedu vlakem. Naproti u okna sedí blondýna. Pod prahem slova protékají vědomím. Těkají. Kuplety bez příčinné souvislosti hýří bez konce a začátku. Bloudím labyrintem …

× × ×

v úzké škvíře za dřevěným ostěním pokoje
vlhne tkáň

blátem se obalíš ze zvyku

je slyšet, jak se mírně hloubí podlaha
jak málo stačí k díře
k větám kypřeným pod jazykem

vedle je nejblíž
v měkčích koncích prstů máš násobky jiných těl
tísní se v nich slouplá volná těla

vplazím se dovnitř s něčím ostrým nebo s něčím tvrdým

Pašerák šera přistižen letišti. Odhallili pasažéra, který se odbavil aniž k proclení přihlásil 20 000 cigaret. Muž ze Senegalu vyzvedl dva kufry a rázoval k zelenému východu – Nic k proclení. Paradoxně, aby zmátl čmuchaly, přibalil si na cestu 40 balení mátových bonbónů, karafiáty a česnek. Celní orgány ho vyzvaly ke kontrole zavazadel. Zabavili 100 kartónů cigaret, česnek snědli a zahájili úkony trestního řízení.

Může za to málo česneku? Pašero neboli šerosvit oxymoronu … se mu za/chvělo panděro hladopřesycení. Ty bláho! Měl pašovat dvacet tisíc česneků a krabičku cigaret, ale nějak se mu zatmělo. Za svítání na západě zamířil k zelenému východu, spatřil zelenou tvář a řekl si: Nekuř tu propagandu.

Kde začít? Logicky … Kde jsme skočili? Noc byla dlouhá a … Výpadky paměti spolu se záblesky z nevědomí tvoří vír myšlenek, tvrzení, vzletných cílů a žádných odpovědí. Následuje pozvolný dopad na DNO. Luboš Vlach na planetě Česnek medituje nad vztahem části k celku. Pozorovatel splývá s pozorovaným. Je nutné říkat vše doslova?

Výchozí nelogičnost údaje se projevuje ve svých chybách, rozdíl sám se stává ústředním bodem evidence ve vztahu esence a existence …

Při májovém úpňku sklízím byliny v hodině mezi psem a vlkem … práce je liturgií postmoderního člověka. Trhám černý bez a nasávám jeho vůni všemi póry. Každý obraz má své pozadí, každá láhev DNO a Káťa Brekekex slovo:

SLÍPKU ŠTÍPLA

Sežrala nám slípku liška
Ukradla a znásilnila
K čemu je mi teďko výška
ruku jsem si naslinila.

Tak logicky, ode dveří
Jdu s tou rukou nasliněnou
Cestou z kapek krve, z peří
No však liško „naviděnou!“

Stopuju jak starej hajnej
Stopy vedou k doupěti
Pocit ze sebe velmi fajnej
Však pohled, no nic pro děti!!!

Liška v hubě pařáty
Slípce ohon v zobáku
Co je to tady za párty
Řka já, mistr honáků.

Ještěže ruku nasliněnou
Mám a chuť se přimotat
klekám na zem na hliněnou
a … nechtějte se přímo ptát.

Možná si televizní diváci pamatují na seriál o Undergroudu – Fenomém Underground. Tvůrci šermovali slovy jako: neoficiální, skrytá, stínová, duální, paralelní, podzemní, druhá. Od šedé ekonomiky k neoficiálním kulturním aktivitám je blíže, než by se na první pohled mohlo zdát. Pohybujeme se v pohyblivých písčinách mimo kontrolu státu jako formální autority: drogy, zbraně, okultní orgie, nelegální kopie, nedaněný alkohol, … náboj zakázaného ovoce na hraně zákona.

Na louce postávají skupinky více méně nedaptovatelných jedinců, nejrůznějšího výzoru, pohlaví a věku … v krátkosti dodavatelé a odběratelé zboží. Pivo a muzika – muzika a pivo se vším, co k tomu patří … letní slunovrat, holky, kluci, popíjení do kuropění a popíjení po kuropění. Krákor je nízkoprahový festival svobody, lásky a tolerance.

Markétka: Jakpak to, Jindro, s vírou máš?

Jindra Faust: Patřím církvi uskutečnělých představ.

Barevné cákance na zdi, hromady odpadků vystavené v museích, Hornbach namísto kultury, sex a slavnosti krve na piedestalu: tzv. kultura, kterou nám nabízí dnešní doba zhovadilá. Krása, pravda a zdravá postata jsou zastřeny chorobnou, nechutnou, lživou nahrážkou … ženský výstřih nebo mužné půlky??? Zaplaceny zahraničními ziskuchtivci utlačují naši etnokulturní identitu … její úplné zničení je otázkou několika okamžiků. Následující řádky nejsou uměnovědným pojednáním, nýbrž bojovým provoláním, hurrááá na cizáky, vyhlášením války … středobodem není přítomnost. Zvoláním: Kde jsou národní umělci? se obracíme se k budoucím masám národa. Neuplýváme v protipříkladech, antiestetice, akčním umění, deviantní poesii, diletantismu … V troskách postmoderny hledáme základy templu nového učení ze kterého se zrodí noví lidé.

Nástěné hodiny tikají. O překot na tři doby … Radim Babák zve do krajiny písně. Polí pět vydali průžez tvorbou brněnského písničkáře.

tato teta tuto tetu mete tu
i pro tyto tety to tu vytapetuji

teď tyká tato teta tetě ty teto
tak dík těm tetám u maneta tu tepe to

To bychom měli … novotvar z digipaku. Slovní hříčky a jízlivý humor jsou Radimovou devízou. Když se leporelo rozloží, rozprostře se před námi pustina. Tož si desku pustím.

(dialog Milana Haußmanna s Lubošem Vlachem)

Milan: Palaber čili blábol … sytím se vyprázdněnými významy slov. Nejsou to kostky stavebnice?

Luboš: Jasně že jsou! Ale takové domino nutně způsobuje dominový efekt. Tyto stavebnice jsou fundamentem lidské tzv. reality (tj. modality), která je modelem lolity, modem totality. Velkého popového třesku big bum bubblegum je módou modálního kultu aka sušenou vodou. Kybermodulanti jazykového plku se svatozáří se tváří úměrně modulu doby, tmářům vždy se dobře daří … na cestě do pekla … slza stekla … Ideoví iluzionisté, statisté a komparzisti, modlu vždy si jistí mediálněmodálními kolty či dekolty pc modistek.

Bezvýznamný básník … hlavně, že se to naučili zpaměťi –

Všude byla krev, křik, trosky a čínské vlajky … johoho, čínské vlajky, čínské vlajky, čínské vlajky … postavy umírají náhle. Výroba funguje dál, ale stát se zbavuje prasat. „Ekonomický přínos je hlavní.“ do omrzení opakují mantru. „Cocaine and hookers, my friend.“ klasický proces: to, po čem opravdu velmi toužím, ale nemohu nikdy mít. Jsem manipulátor textů. Pracuji s očekávánou reakcí čtenářů.

Vše podstatné se odehrává za zavřenými dveřmi a zataženými záclonami. Taky koho by to, prosim vás, dneska zajímalo? Budha metá blesky. Tomáš Akvinský zvrací do škarpy. Dávno se setmělo a široko daleko se nesvítí. Theodor Adorno blábolí ze sna: Kdo neví, věří.