Noční vůně – Jana Orlová

• • •

Něžnými prsty
žahavé medúzy
si tahám za duši

Tam venku je tma
a vracím se domů
s provlhlou duší

Až otevřu zvonek
bude tam díra
po minulé ženě

Po hořké tinktuře
po úsměvu
při kterém se usíná

NEKLIDNÝ SPÁNEK

Probuzena na starém hrobě
Sílu mít a vydržet
Poslouchat kořeny, co říkají
Smrková polena pod hlavou
Mexiko, Tuva, Afrika
Nechráněná semena vědomí
Čína, Evropa, Asie
Podzim: horké, zadýchané listy

• • •

Kolíčky na prádlo na talíři
Jez jez slyšela jsem
Trochu mě pohladí po tváři
Tvoje tělo je tak krásné slyšela jsem

Mléčné koupele večer ve městě
jako světlo co přichází
s mrtvými ve věži

Japonské koupele večer ve městě slyšela jsem
Přijď můžeš se jen dívat

• • •

Citrón v klíně … (Spát a hryzat se každou chvíli do podpaží) Přede dveřmi moje živelná sestra kyselý pot odmítne, skloní se a ochutná hlínu

• • •

Vůně těla sotva probuzeného
je horký spánek
je vůně potu a výměšků
je blízkost snu
je odraz vody
je vůně večerního polibku
Je to seno a louka
je to neodvratné
a chutná to animálně …
Je to vůně člověka
jako boha, jako vlka

• • •

Vyšívám Měsíc
a polykám zelené stromy
Kamna nehoří
hloubí se déšť.

Odhrnuju vlasy
a dívám se na cestu
jak plyne do tmavnoucího pole.

Za chvíli potkám vrány
a něco ze mě odnesou.

Co dělat
Vrátím se do kamen
s mokrou sirkou
A zasadím znova
nevyrostlé stromy

• • •

V kulatém zrcadle
se objevila tanečnice vzpomínka
na černý dům
samozřejmou nahotu
lávku přes obilí
pálenku vylitou do řeky
praskající dřevo když
malé děvče padalo do náruče

• • •

Obrazy z podlahy a ze země
vystupují jako znamení
Nebo se jen nechávají vidět
ti, kdo tu byli pohřbeni …
Tváře a hlavně oči, velké
jako průhled do hloubky

• • •

Stálé vrtění, pobolívání.
Syrové maso na talíři.
Zvou tě dovnitř a houpou
nabízí květiny a střepy zametené.
Dlouhé světlo v předsíni
a zpuchřelý schod.
Je cítit rozklad lidských jater:
stálé vrtění, pobolívání.
Buší stará milenka

• • •

V noci
padal sníh
i když bylo horko …
Někdo pořád mluvil
a pak svoje slova škrtal
(za uchem mi šramotily
cizí papíry)
Radši bych nechala
mluvit sníh
Třeba by pak ve mně bylo
větší ticho