Já hovořím! -- Homér

Už z okna nekoukej
stejně za chvíli přijdou
zatlučou na vrata
najdeš si jinou milou


Okolo chodějí
už děsně dlouhou dobu
vyser se na útěk
špatně sis zatlouk skobu


Gotický věže ční
skulptury chladný pláčí
grotesky na chvilku
ty už nás neomráčí


Už z okna nekoukej
před chvílí zatloukli je
krev teče pod dveřma
stejně ji někdo smyje


Okolo chodějí
a úniku už není
já v tý svý negaci
nenajdu naplnění...


Je osvětlená noc
pes štěká v koridoru


Nemůžu usnout nade mnou cikán onanuje
a nelze utéct a nechci ani zběhnout
okolo Ostrova po řece Ohři pluje
snad zbytek naděje jenž drží při životě
(ať chceš či nechceš furt to jde do mínusu)
Na dvoře muklové prej umlátili kotě
já chvíli brečel a pak měl pocit hnusu


Je klidná noc
a zmizly koridory


Černá myš
         vylezla
                na slunce
Promluvíš
         alespoň
                od srdce?
Promluvíš
         alespoň
                s účastí?
Černou myš
          chytili
                 do pasti.


Je to snad deformace
když slyším pozitivní názor
na všechno všady
Chce se mi jaksi zvracet
jak můžete bejt klidní
/proto jsem asi tady/


Proto jsme všichni tady.
Je to snad degradace?
Jsem ještě vosobností?
Mám ještě ňáký klady?


Nemůže trvat věčně
co není předem dáno
to pomalu se kácí
Vím je to nebezpečné
tak proto každý ráno
já z klidu lidu zvracím


Dávno se neptám proč
však hlavně že jsme zdraví
tenhleten kolotoč
se jen tak nezastaví
                    někoho nenapraví


Ale přec pocit viny
počátkem nápravy jest
Já vidím už jen stíny
necejtím žádnou bolest


Když na mě hlavně samopalů ze špačkárny míří
ten to má za sedm mě bylo dvacetčtyři
když vyfásnul jsem tenkrát první pálku
Vezli mě na Bory - nevím proč takovou dálku


A moje názory
na který se mně ptali
byly tak původní
že mi je rychle vzali
pak mi je vrátili
až když jsem prošel branou
ještě mi radili
abych se držel stranou


Jenže já holt mám pech
prostě jsem neposlech
neuposlechnutí se trestá
však hlavně že jsem zdráv
a že vím kudy vede cesta
zas další paragraf
a zase do dalšího města


Stříhání holení
vše pátý přes devátý
já se však nezměnil
nezměnily se dráty


"Počátkem nápravy je pocit viny"


Já prošel těmi vraty
snad mě tu nezlomí
(i když to není jistý)
A támhleto je vrah
a ten je tu za prcačku
a všichni máme strach


Mám vůbec pocit viny
a když tak vůči komu
kdy zmizej všechny stíny?
kdy dojde k tomu zlomu?


Už z okna nekoukám
už si i pro mne přišli
zatloukli na vrata
protože jinak smýšlím


Okolo chodili
už děsně dlouhou dobu
já neměl odvahu
řádně si zatlouct skobu


Gotický věže ční
skulptury se mi smějí
čekal jsem na převrat
topil se v beznaději


Už z okna nekoukám
stáhnul jsem zatemnění
mám strach to skončit sám
ani ta krev tu není


Okolo chodili
uniknout jsem snad mohl
jenže tím čekáním
moc jsem si nepomohl


1. 12. 1989 Černovice u Brna