DNO #25

Nezpevněná polní cesta, kterou lemuje stomořadí holých větví. Nastala zima, z komínů dýmá. Někdy to nejni zas až tak prima. povzdechl si Homér. Vůz sebou hází jako jankovitá kobyla. Osazenstvo má co dělat, aby si nepřekouslo jazyk. Jsme vězni jazyka, uvěznění vyslovitelným, pojmenovatelným. Vždyť i k sobě hovoříme jazykem. Co však chutě, pudy, nepojmenované pocity? Chceme říct že neexistují, když je nedovedeme pojmenovat? ptá se Pavel Šuhájek. Uprostřed polí v opuštěné stodole hoří kahan a stojí baňka. Na dně to vře: citoslovce, předsudky, cizí slova, danosti, fikce, mezery v paměti, litera moci, kusy filcu, kubický rozměr, vágní pojmenování etc. Narážejí na sebe dogma modálního rouna, dobové legendy, císařovy nové hlasy a odrážejí se jako koule v biliáru. Na povrch vybublala slova:

Kristián Čura: Neviem kde ty máš tie mantinely, kde je tvoje logo/ego, alebo teda ten priestor, ktorý je oným templom …

Luboš Vlach: Nevidím si na temeno. Templ jakožto ohraničení svatého místa je dán hybností hranice, která kotví v duchu imaginace.

Střídá se nov s úplněk a znovu ve fázi novu ad nauseam.

Pokaždé
když se jakž takž konečně
odrazím ode dna
cásnu se do hlavy

Žabí muž

Skokan

Pravil Ivan Petlan. Patos rozhodně souvisí s patologií. přisadil si Luboš Vlach. Krajina s posedem je posedlá krajina. Kdeže loňské sněhy jsou?

Vtrhnou sem hordy nadržených negrů, co nám přijdou ukrást jitrnice, vymrdat mařky, sníst malý děti a hlavně nám sem nacpat nějakej cizáckej česnek, kterej jim smrdí z huby až od moře.

… lamentuje Bořek Mezník. V baňce to vře, aparatura se třese. Asi budu muset stáhnout plamen, aby mě lektvar nevykypěl. Zaříkadla, říkanky, cancy, žabí hlen kambô. Fantastickej chemickej koktejl … MNDA receptory jsou nadržený nedočkavostí jako hárající fena.

Esence, chápaná jako podstata, jádro nebo i jen koncentrát – tresť zdrceného česneku. Jenže co jí je? Tvar, chuť, vůně?? To nám dotyčný nesdělil … Esence je to, co se uskutečňuje v bytí. (Tomáš Akvinský, Summa theologica, I. 39. 2. 3)

Stále trvají spory o to, jestli při utváření identity převažují faktory biologické, nebo sociokulturní. Plamen jsem stáhnul na minimum. Vývar musím nechat schladnout.

Forenzní krása
Dementní spása
Morbidní skvost
Tvá stydká kost

deklamuje Kristýna Kašíková a jedním dechem dodává …

Mám chlamydii a nemůžu mrdat
Život si užívám, odplata tvrdá

Pamlsek je připraven ke konzumaci. Hmota je lesklá, světélkující, bezbarvá … mana, mantra, dno, porco dio! Ono se to hýbe. Omne vivum ex ovo. Hokus, pokus, homunkulus …

tu tak vlaje duch od baroka po rokoko, od Sibiře po Maroko, ale jen na oko štramák, kam na něj hrabe se mág s demagogem, od Goga po Magoga, určitě ur … čují nový obsah se starou formou, řetězovou reakcí a čím je který starší, vždycky štramák, to slovo si o to samo říká … v areálu Coca-Coly se utopil potápěč … Mlsný medvěd tvrdil, že je vlkodlak … Jedovatě barevná žemle se stala gastronomickým hitem … Budeme žvýkat kořínky, přiznává stranický list … V místnosti je židle a velká obrazovka, zatímco snímače na koncích kabelů očekávají dalšího pokusného králíka. Není to však scéna z Mechanického pomeranče, nýbrž

 … držte si klobouky nebo vás kobyla K. setřese. Tóny, které nezazní, jsou stejně důležité jako tóny, které odehraji. pomyslel si Miles Davis. Klobouk pro jistotu odložil v šatně.

„Jak vlétla, to může moucha, čmelák nebo včela, třeba vrána, ale kobyla?, že vy jste si dnes po ránu přihnul?“

Všichni ostatní se dají do ohromného smíchu.

„Ticho, vy tupci! Nikdy jste neslyšeli o klinice doktora U., tam dokáží přeoperovat lidi na zvířata, zvířata na jiná zvířata a těm zvířatům následně naimplantovat křídla!“ rozčiluje se farmář.

„Co tedy chcete tedy dělat, šéfe?“

„Přineste z maštale síť …

Pětadvacátá Revue DNO bude pokřtena a tudíž i k mání během Homérr's Memorial 14. ledna v divadelním studiu Paradox na Starém Brně. Kdo se pod různými záminkami nemůže dostavit má možnost si Revue DNO pořídit v Brně u Fida na Dřevěné cikádě nebo v Praze v Rekomandu Josefa Jindráka.